Elizabeth Gaskellová: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxů |
|||
Řádek 1:
{{Infobox
| jméno = Elizabeth
| příjmení = Gaskellová
| obrázek = Elizabeth_Gaskell_1832.jpg
| popisek = Elizabeth Gaskellová, na miniatuře z roku 1832, autor [[William John Thomson]]
|
|
|
|
|
|
|
}}
'''Elizabeth Cleghorn Gaskellová''', rodným jménem '''Elizabeth Cleghorn Stevensonová''' ([[29. září]] [[1810]] - [[12. listopad]]u [[1865]]) byla [[Anglie|anglická]] spisovatelka.
Řádek 24:
=== Dětství a raná léta ===
Elizabeth Gaskellová, za svobodna Stevensonová, se narodila 29. září [[1810]] v Londýně v Lindsay Row, Chelsea, v domě, jehož adresa je nyní 93 Cheyne Walk. Její otec, [[William Stevenson]], zastával úřad strážce státní pokladny. Byl ale velmi všestranný – za svůj život vystřídal řadu profesí – od ministra, farmáře a přispíval i do významných magazínů. Matka Elizabeth zemřela velmi brzy -
<br />V čem ji ale její otec ovlivnil, byla víra v to, že děvčata i chlapci mají právo i povinnost se vzdělávat stejnou měrou. Získala důkladné vzdělání v internátní škole v [[Barford]]u, kam ji poslali, když jí bylo dvanáct let a kde strávila pět let. Učila se cizím jazykům – latině, francouzštině a italštině- a vstřebávala svobodomyslné názory a liberální pohled na svět. Po ukončení školy se na chvíli vrátila do [[Knutsford]]u, ale záhy poté zamířila do [[Londýn]]a za otcem. V této době ji citelně zasáhla ztráta jejího bratra, který zmizel při plavbě na moři (loď patřila [[Východoindické společnosti]]). Tato událost zanechala stopu i v některých jejích románech –
<br />Během jedné návštěvy v [[Manchester]]u se seznámila s reverendem [[William]]em [[Gaskell]]em, který byl zrovna jmenován do funkce zástupce vikáře v Cross Street Chapel. Vzali se 30. srpna [[1832]].<br />
Řádek 31:
[[Soubor:Gaskell.jpg|thumb|left|1.8|Dům v Manchesteru, ve kterém Elizabeth Gaskellová žila]]
Cross Street Chapel byla důležitým místem, kde se setkávali svobodomyslní [[unitář]]i, a Elizabethin manžel se stal jednou z osobností tohoto společenství, které hrálo významnou úlohu v obchodních i kulturních kruzích. Manželství Gaskellových bylo vnímáno jako velmi harmonický svazek, ve kterém se oba navzájem podporovali a respektovali, aniž by ale popírali tradiční rozdělení úloh muže a ženy ve společnosti.<br />
<br />Pro Elizabeth to bylo období, kdy získávala spoustu nových zkušeností a seznamovala se s významnými osobnostmi. Manchester bylo v té době průmyslovým městem, které zažívalo prudký boom. Stavěly se první továrny, diskutovaly se nejnovější vynálezy a průmyslová revoluce byla na svém vrcholu. Elizabeth Gaskellová tento svět pokroku milovala, ale zároveň ho i nenáviděla. Svých následujících patnáct let od svatby totiž strávila Elizabeth Gaskellová zejména věnováním se vlastní domácnosti a dobročinné činnosti. A právě prostřednictvím této se setkávala také s temnější stránkou průmyslové revoluce a nezadržitelného pokroku. Bída a utrpení dělnické třídy ji šokovaly a velmi trápily. Ale i v tomto období nacházíme první známky tvůrčí činnosti
=== Rané období románové tvorby ===
Zlom v jejím životě nastal, když v roce [[1845]] došlo k úmrtí jejího devítiměsíčního syna. Manžel jí poradil, aby se pokusila vytrhnout ze smutku spisovatelskou činností. Tak vznikly základy k jejímu prvnímu románu [[Mary Barton]]: Jak se žije v Manchesteru, který byl dokončen v roce [[1847]] a vydán anonymně 25. října [[1848]]. Způsobil pozdvižení. Nezastřeně kritizoval netečnost a lhostejnost střední třídy k bídě dělnické třídy. Autorka si kladla otázku, zda jsou zaměstnavatelé odpovědní za chudobu svých zaměstnanců, přičemž kladná odpověď z románu vyvstávala více než jasně. Elizabeth Gaskellová se stala terčem pobouřeného rozhořčení sociální třídy, ke které sama příslušela, a byla označena za zrádce. Gaskellovou toto osočení sice mrzelo, ale nebyl to pro ni důvod, aby změnila svůj názor nebo své chování. Román Mary Barton sice nebyl prvním pokusem o vypodobnění života dělnické třídy (známý je např. román [[Sybil]] od [[Benjamin Disraeli|Benjamina Disraeliho]] z roku [[1845]]), ale byl prvním realistickým románem na toto téma, který nic neskrýval. Mnoho lidí si po jeho přečtení s otřesením uvědomilo, do jakých hloubek může lidská bytost bez svého zavinění klesnout a jak nespravedlivý je úděl některých lidí. Ačkoli šlo o autorčin první román, museli i ti, kterých se svou kritikou nepříjemně dotkl, přiznat, že jde i po literární stránce o velmi zdařilé dílo.<br />
<br />Gaskellové se po tomto průlomu svou anonymitu nepodařilo zachovat, a to zejména, když začala spolupracovat s populárním Charlesem Dickensem jako nová přispivatelka do jeho časopisu [[Household Words]]. To byl začátek jejich dlouhodobé a úspěšné spolupráce, i když pro Dickense někdy do značné míry stresující, protože Gaskellová neustále překračovala přidělený slovní limit.<br Byl to právě Dickensův časopis, který začal vydávat soubor povídek [[Cranford]], který se těšil velké oblíbenosti u široké veřejnosti. Lidé oceňovali zejména autorčin smysl pro humor, její laskavou ironii a starosvětskou milost městečka a jeho obyvatel. Není tajemstvím, že Gaskellová čerpala ze svého mládí, které strávila u své tety ve městě Knutsford.<br />
<br />Během let 1851 – 1852 se věnovala Gaskellová psaní svého dalšího románu - [[Ruth]], který byl vydán v lednu roku [[1853]] a za který obdržela honorář ve výši Ł500. Očividně nebylo jejím zájmem držet se společenských konvencí, protože Ruth se věnuje dalšímu kontroverznímu tématu: postavení neprovdané matky ve společnosti. Opět je nepochybné, že sympatie autorky náleží hlavní hrdince, kterou společnost pro její mravní poklesek odsoudí a odvrhne. Ruth nezbývá nakonec než hledat obživu v
<br />Směr její další tvorby byl ovlivněn žádostí [[Charles Dickens|Charlese Dickense]]. Ten si přál, aby mu Gaskellová pro jeho časopis dodala klasický román. Ten se shodou okolností podle mnoha současných kritiků stal jedním z nejvýraznějších literárních počinů Gaskellové.
Předtím, než usedla ke psaní, se ale rozhodla cestovat a navštívit své přátele, zejména vykonala návštěvu u Charlotty Brontëové v [[Haworth]]u v roce [[1850]], která položila základy k pevnému přátelství.<br />
<br />Nicméně v roce [[1854]] začala pracovat na svém dalším, ještě nepojmenovaném, románu [[North and South]]. Romantický vztah dvou protichůdných postav – jemné a vzdělané [[Margaret Haleová|Margaret Haleové]] z jihu a [[John Thornton|Johna Thorntona]], tvrdého, ale přímočarého továrníka a obchodníka s bavlnou, se odehrává na pozadí sociálních nepokojů mezi odbory a továrníky v průmyslovém fiktivním městě Milton na severu Anglie, pro něž se stal předlohou opět [[Manchester]]. Gaskellová se znovu
<br />Po dokončení North and South se Gaskellová opět vydala na cesty, tentokrát do Paříže a Londýna. Tam ji nečekaně zastihla zpráva o úmrtí Charlotte Brontëové, která zemřela 31. března [[1855]]. Začala se zabývat myšlenkou, že napíše její biografii, když ji o to sami, k jejímu velkému překvapení, požádali otec a manžel zesnulé spisovatelky. [[Život Charlotty Brontëové]] ''([[The Life of Charlotte Brontë]])'' měl obrovský úspěch a dílo se do historie nesmazatelně zapsalo jako jedna z nejlepších biografií vůbec. Gaskellové osobně ale vydání biografie přineslo více potíží, než si dokázala představit.Po vlně chvály se zvedla vlna odporu od osob, které byly v biografii jmenovány a které měly za to, že je Gaskellová poškodila nepravdivým vykreslením událostí. Největších rozměrů nabyla aféra s lady Scottovou. Gaskellová uvěřila sdělení [[Branwell Brontë|Branwella Brontëa]] ohledně důvodu jeho propuštění z místa soukromého učitele – Branwell Brontë tvrdil, že to bylo proto, že odmítl mít poměr s výše uvedenou dámou. Nicméně nakonec proti Gaskellové nebyla podána žádná žaloba. O tom, jak se vše skutečně seběhlo, se můžeme jen dohadovat.<br />
Řádek 47:
[[Soubor:Elizabeth_Gaskell.jpg|thumb|right|Elizabeth Gaskellová]]
<br />Po návratu do Anglie pokračovala ve své spisovatelské činnosti. Pro Dickensův časopis napsala několik děl, z nichž za povšimnutí stojí zejména
<br />Psaní jí šlo nejprve od ruky, ale ke konci roku [[1860]] byl román hotový jen z čtvrtiny. A nepříjemné období mělo teprve přijít – v roce [[1862]] město [[Manchester]], ve kterém žila, zažívalo recesi způsobenou zastavením dodávek bavlny z Ameriky, kde zrovna zuřila občanská válka. Její vyčerpání je patrné ke konci románu, kde postrádá představivost a náboj. V únoru roku [[1863]] byl ale román vydán a Gaskellová ho věnovala „Svému manželovi - od té, která nejlépe zná jeho hodnotu“. Síla románu spočívá především v hluboké prokeslenosti postav. Hlavní hrdinka Sylvie je velmi emocionální a vášnivá žena, kterou její nevyrovnaná povaha vede do záhuby. Tragické vyznění celého románu není příliš vlastní stylu Gaskellové. Vzhledem ke své jedinečnosti ve vztahu k ostatním jejím pracím je proto velmi výjimečné.<br />
| |||