Emanuel Rádl: Porovnání verzí

{{Infobox Osoba- osoba

| jméno = [[Profesor|Prof.]] [[Dr.]] Emanuel Rádl

| obrázek = Emanuel Rádl.jpg

| colorb =

| popisek obrázku =

| šířkavelikost obrázku =

| citát =

| datum narození = {{Datum narození|1873|12|21}}

| místo narození = [[Pyšely]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}

| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1942|5|12|1873|12|21}}

| místo úmrtí = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Protektorát Čechy a Morava}}

| Wikicitáty wikicitáty =

V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od [[mineralogie]] až po [[etologie|etologii]], zejména vývojem [[nervová soustava|nervové soustavy]] a [[zrak]]u. Jeho práce o [[fototropismus|fototropismu]] zakládají vědeckou [[etologie|etologii]] u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho ''Dějiny biologických teorií'', ovlivněné [[Hans Driesch|Hansem Drieschem]], které vyšly původně německy ([[1905]] – [[1913]] a znovu [[1970]]), dále anglicky ([[1930]] a [[1988]]) a španělsky ([[1931]]); úplné české vydání vyšlo až roku [[2006]]. Už počátkem [[20. století]] se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k [[náboženství]]. Za [[První světová válka|první světové války]] přestoupil k [[protestantismus|protestantismu]] a pod vlivem [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] se začal věnovat veřejným otázkám.

Svými radikálními názory na vědeckou [[poctivost]], [[sociální spravedlnost]], lidskou svobodu a národnostní otázku stál často v opozici k většinovému mínění a i na univerzitě žil ve značném napětí s některými svými kolegy. V ''Romantické vědě'' kritizoval soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filosofii, a vytýkal jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti. V knize ''Válka Čechů s Němci'' kritizoval moderní [[nacionalismus]] jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině. Proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními{{Doplňte zdroj}}, kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a [[nacismus|nacismu]]. V dvousvazkových ''Dějinách filosofie'' se osobně vyrovnává s celou západní filosofickou tradicí. V drobné knížce ''Hrdina moderní doby'' vyzdvihuje význam [[T.G. Masaryk]]a jako filozofa a člověka, jako čestného moderního rytíře. Jeho poslední a nejznámější kniha, ''Útěcha z filosofie'', kterou psal už v těžké nemoci a v depresi z politického vývoje, v obavách o budoucnost evropského lidstva, je velkým vyznáním věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra. Do bohaté diskuse k ''Útěše'' vstoupil zejména [[Jan Patočka]], který se Rádlovi věnoval už před válkou a označil jej jako „Dona Quijote české filosofie“.