Pablo Neruda: Porovnání verzí

{{Infobox Osoba- |osoba

| jméno = Pablo|

| příjmení = Neruda|

| obrázek = Pablo Neruda.jpg |

| bublina = Pablo Neruda nahrává básně v americké kongresové knihovně(1966)|

| datum narození datum_narození= [[12. červenec]] | rok_narození=1904|

| místo narození místo_narození= [[Parral]], [[Chile]]|

V době chilského státního převratu vedeném [[Augusto Pinochet|Augustem Pinochetem]] byl hospitalizován s [[Rakovina|rakovinou]] a zemřel na [[Infarkt myokardu|srdeční infarkt]] dvanáct dní později. Už za svého života byl legendou, jeho smrt se stala silným [[symbol]]em rezonujícím po celém světě. Pinochet odmítl přeměnit jeho [[pohřeb]] na veřejnou událost, ale tisíce truchlících Chilanů neuposlechly zákazu vycházení a zaplavily ulice, aby mu vzdaly hold. Jeho pohřeb se stal prvním veřejným [[protest]]em proti tehdejšímu režimu.

==Španělská občanská válka==

Když se Španělskem začala šířit [[Španělská občanská válka|občanská válka]], začal se politicky angažovat. Díky [[zkušenost]]em ze španělské [[Občanská válka|občanské války]] a jejích následků přestal myslet na sebe (na individuální štěstí jednotlivce) a soustředil se na své okolí. Stal se zaníceným [[Komunismus|komunistou]] a zůstal jím až do konce života. Na jeho příklonu ke komunismu měla velký vliv radikální levicová politika jeho literárních přátel a del Carril, ovšem největší důvodem byla poprava [[Federico García Lorca|García Lorcy]] vojenskými ozbrojenými silami [[Francisco Franco|Francisca Franca]]. Pomocí proslovů a spisů se snažil co nejvíce podpořit republikánskou stranu, což potvrdil také publikováním sbírky poezie nazvanou ''Španělsko v mém srdci''. Jeho první žena se přestěhovala s dítětem do [[Monte Carlo|Monte Carla]] a on už je nikdy znovu nespatřil. Po jejich rozchodu se začal plně věnovat del Carril ve [[Francie|Francii]].

Po neúspěšném pokusu o atentát na [[Lev Davidovič Trockij|Lva Davidoviče Trockého]] zařídil [[vízum]] do Chile pro mexického malíře [[David Alfar Siqueiros|Davida Alfara Siqueirose]], který byl obviněn jako jeden z konspirátorů atentátu. Později o něm řekl, že to udělal na žádost mexického prezidenta [[Manuel Ávil Camacho|Manuela Ávila Camacha]]. Siqueiros tedy mohl opustit [[Ciudad de México|Mexiko City]] a emigroval do Chile, kde pobýval v jeho soukromé rezidenci. Výměnou za tuto výpomoc Siqueiros strávil přes rok malováním zdí ve škole v [[Chillán]]u. Jeho [[přátelství]] se Siqueirosem přitahovalo hodně kritiky. Všechna obvinění tvrdící, že jeho záměrem bylo pomoci [[vrah]]ovi, však odmítl jako nepodložená a ke kritice se vyjádřil jako k „senzacechtivému politicko-literárnímu obtěžování“. V Mexiku se setkal se známým mexickým spisovatelem [[Octavio Paz|Octaviem Pazem]].

Zocelen osobními [[zkušenost]]mi ze [[Španělská občanská válka|španělské občanské války]], tak jako i mnoho jiných levicově smýšlejících intelektuálů jeho generace, začal obdivovat [[Sovětský svaz]] a [[Josif Vissarionovič Stalin|Josefa Stalina]]. Hlavně proto, jakou roli sehrál Stalin při porážce [[Wehrmacht|nacistické armády]] (báseň ''Zpěv o Stalingradu v roce 1942''). V roce [[1953]] byl oceněn Stalinovou cenou míru. Týž rok na Stalinovu počest o něm napsal [[Óda|ódu]]. Psal také (během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]) chvalozpěvy na [[Fulgencio Batista|Fulgencia Batistu]] (Pozdrav Batistovi) a později i na [[Fidel Castro|Fidela Castra]].

Horlivý [[Stalinismus|stalinismem]] dokonce rozbil dlouholeté přátelství s [[Octavio Paz|Octaviem Pazem]], který to komentoval takto: „Neruda se stával víc a víc stalinistou, zatímco já jsem byl Stalinem nadšený čím dál tím míň“. Střet jejich rozdílných názorů se nejvíc projevil v roce [[1939]], když [[nacistické Německo]] uzavřelo se Sovětským svazem [[pakt Ribbentrop-Molotov]], ve kterém se dohodli na vzájemném neútočení. V hádce o Stalinovi se dokonce málem poprali. Přesto Paz považoval Nerudu za „největšího básníka jeho generace“. [[Alexandr Solženicyn]] v jedné eseji napsal,<blockquote>když uvažuji o Nerudovi a ostatních slavných stalinistických spisovatelích, nabíhá mi [[husí kůže]], jakou mám třeba při čtení některých pasáží [[Dante Alighieri|Dante]]ho ''Pekla''. Není pochyb, že začínali s komunismem v dobré víře, ale nevědomě se více a více zapletou do sítě [[Lež|lží]], [[klam]]u, [[Faleš|falše]], [[podvod]]ů a [[Zrada|zrad]] až nakonec ztratí svoje [[duše]].</blockquote>

Později začal litovat, že podporoval sovětské vůdce. Po proslulém ''Tajném projevu'' [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikity Chruščova]] na [[XX. sjezd KSSS|dvacátém komunistickém sjezdu]] v roce 1956, ve kterém kritizoval [[Kult osobnosti|„kult osobnosti“]], který obklopoval Stalina, a ve kterém ho obvinil ze spáchání zločinů během [[Velká čistka|velkých čistek]], napsal ve svých [[Memoár|memoár]]ech: „Přispěl jsem k vytvoření Stalinova kultu osobnosti“, vysvětluje, že „tehdy se nám Stalin zdál jako dobyvatel, který rozdrtil [[Adolf Hitler|Hitlerovy]] armády.“ Přes všechna rozčarování způsobená Stalinem nikdy neztratil původní víru v komunismus jako takový a zůstal věrný straně. Pečlivě si hlídal, aby nenahrál svým ideologickým nepřátelům, proto např. veřejně odmítl odsoudit sovětské utiskování autorů [[Disident|„disidentů“]], jakými byli např. [[Boris Leonidovič Pasternak|Boris Pasternak]] a [[Josif Brodskij]]. S tímto postojem nesouhlasili dokonce ani někteří jeho nejvěrnější příznivci.

V roce [[1970]] byl nominován jako kandidát na [[Chilský prezident|chilského prezidenta]], ale nakonec kandidaturu odmítl a podpořil kandidáta [[Salvador Allende|Salvadora Allendeho]], který později volby vyhrál a byl uveden do úřadu v roce 1970 jako první demokraticky zvolená socialistická hlava státu. Krátce poté Allende Nerudu jmenoval chilským velvyslancem ve Francii (v letech [[1970]]-[[1972]]; jeho poslední diplomatická štace). Do Chile se vrátil o dva a půl roku později kvůli svému chatrnému zdraví.

V roce [[1971]] získal cenu, o kterou léta usiloval. Byl konečně oceněn [[Nobelova cena|Nobelovou cenou]]. Prosadit rozhodnutí o jeho výhře nebylo vůbec jednoduché, protože někteří členové komise nezapomněli na glorifikaci Stalina. Ale jeho švédský překladatel [[Artur Lundkvist]] udělal, co mohl, aby mu zajistil toto světoznámou cenu.

* Jihoafrický muzikant Johnny Clegg hodně čerpal z Nerudovy rané tvorby se skupinou Juluka.

| odkaz na autora =