Emanuel Rosol: Porovnání verzí

[[File:Popraviste-Tabor 1.jpg‎jpg|right|thumb|Památník popraveným v r.1942, na stěně v kruhu jména všech obětí (ve výřezu jméno Emanuela Rosola)]]

V Mladé Vožici se věnoval kulturní a společenské činnosti: jako režisér vedl místní divadelní ochotníky, byl aktivní ve Sboru dobrovolných hasičů a v tělovýchovné organizaci [[Sokol (spolek)|Sokol]]. Je spoluautor publikace „Průvodce Mladou Vožicí a okolím“ (vydáno 1938). Po okupaci ČSR v březnu [[1939]] se zapojil na Mladovožicku do podzemního hnutí-odbojové organizace proti okupantům a patřil k jeho vůdcům.<ref>Božek Hugo: Mladovožicko v odboji (vyd.1946) a také: Mladovožicko 1939-19451939–1945)</ref> Druhý odboj se však stal pro Rosola osudným - německé [[gestapo]] zadrželo dopis z Bratislavy, který mu poslala jeho dcera a kde psala také o možnostech ilegálních přechodů hranice [[protektorát Čechy a Morava|protektorátu Čechy a Morava]] na „samostatné“ Slovensko. Rosol chtěl využít některou z variant pro mladovožického rodáka generála [[František Slunečko|Františka Slunečka]], jednoho z vedení odbojové organizace [[Obrana národa]]. 22. června [[1942]] byl Rosol zatčen a pražský stanný soud jej odsoudil k trestu smrti za ukrývání osob nepřátelských říši a udržování spojení s nimi.<ref>Publikace Táborská cesta smrti, str.56)</ref> V pondělí 29. června 1942 byl v době nacistické hrůzovlády v období „heydrichiády“ v Táboře na tehdejším popravišti zastřelen - jako jeden z nejstarších ze zdejších sto padesáti šesti obětí.

* PhDr. Marián Konečný: Táborská cesta smrti ( vyd.ČSPB, Tábor 1985)