Collège des Quatre-Nations: Porovnání verzí

V roce [[1661]] kardinál [[Jules Mazarin]] ve své závěti odkázal část svého majetku na vybudování koleje určené pro 60 studentů z území připojeného k Francii na základě [[Vestfálský mír|Vestfálského]] ([[1648]]) a [[Pyrenejský mír|Pyrenejského míru]] ([[1659]]): [[Hrabství Artois|Artois]], [[Alsasko]], [[Pignerol]] a Severní [[Katalánsko]] ([[Languedoc-Roussillon|Roussillon]] a [[Cerdanya|Cerdagne]]); odtud její označení ''čtyř národů''. Rovněž zde chtěl být pohřben obdobně jako předchůdce [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|kardinál Richelieu]] v [[Kaple Sainte-Ursule de la Sorbonne|kapli Sorbonny]]. Mazarin rovněž věnoval svou sbírku knih, ze které se stala Bibliothèque Mazarine, která sloužila veřejnosti. Ministr [[Colbert]] proto pověřil architekta [[Louis Le Vau|Louise Le Vau]], aby naproti [[palais du Louvre|paláci Louvre]] vystavěl kolej s kaplí. Stavba probíhala v letech [[1662]]-–[[1688]]. Knihovna byla pro veřejnost otevřena v roce [[1691]]. Během [[velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] se kolej stala postupně kolejí Jednoty (collège de l'Unité), vězením, sídlem [[Výbor pro veřejné blaho|Výboru pro veřejné blaho]], École centrale supérieure a [[École nationale supérieure des beaux-arts]].

V roce [[1805]] se na příkaz [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] do budovy přesunul z Louvru Francouzský institut, který zde sídlí dodnes. Architekt Antoine Vaudoyer přeměnil kapli na zasedací sál [[Francouzská akademie‎akademie|Francouzské akademie]].