Franz Stangl: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m .anšlus
typo, úprava záv. odkazů, plus kat
Řádek 1:
'''Franz Stangl''' (* [[26. březen|26. března]] [[1908]] v, [[Altmünster]]u;, [[Rakousko]] – [[28. červen|28. června]] [[1971]] v, [[Düsseldorf]]u, [[Německo]]) byl policejním dozorcem v zařízeních pro [[eutanazie|euthanáziieutanázii]] [[Hartheim]] a [[Bernburg]] ([[Akce T4]]) a především velitelem [[vyhlazovací tábor|vyhlazovacích táborů]] [[vyhlazovací tábor Sobibor|Sobibor]] a [[vyhlazovací tábor Treblinka|Treblinka]]. Po válce uprchl do [[Brazílie]], kde byl v roce [[1967]] zatčen a následně souzen ve [[Německo|Spolkové republice Německo]]. V roce [[1970]] byl shledán vinným za spolupodíl na vraždě nejméně 400 000 lidí<ref>[http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.htm Aus dem Urteil gegen den Lagerkommandant von Treblinka, Franz Stangl]</ref> a odsouzen na [[doživotí]]. Krátce nato ve vězení zemřel.
 
== Život v Rakousku před "anšlusem„anšlusem" ==
'''Franz Stangl''' (* [[26. březen|26. března]] [[1908]] v [[Altmünster]]u; † [[28. červen|28. června]] [[1971]] v [[Düsseldorf]]u) byl policejním dozorcem v zařízeních pro [[eutanazie|euthanázii]] [[Hartheim]] a [[Bernburg]] ([[Akce T4]]) a především velitelem [[vyhlazovací tábor|vyhlazovacích táborů]] [[vyhlazovací tábor Sobibor|Sobibor]] a [[vyhlazovací tábor Treblinka|Treblinka]]. Po válce uprchl do [[Brazílie]], kde byl v roce [[1967]] zatčen a následně souzen ve [[Německo|Spolkové republice Německo]]. V roce [[1970]] byl shledán vinným za spolupodíl na vraždě nejméně 400 000 lidí<ref>[http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.htm Aus dem Urteil gegen den Lagerkommandant von Treblinka, Franz Stangl]</ref> a odsouzen na [[doživotí]]. Krátce nato ve vězení zemřel.
 
== Život v Rakousku před "anšlusem" ==
Franz Paul Stangl se narodil 26. března 1908 v Altmünsteru, který se nachází v [[Salzkammergut]]u v [[Rakousko|Rakousku]]. Byl synem vysloužilého [[dragoun]]a a nyní nočního hlídače. Otec se k němu choval zle, často ho krutě bil. Franz ho za to nenáviděl a bál se ho. Podle vlastních vzpomínek mu otec zemřel v roce [[1916]] na [[Podvýživa|podvýživu]].<ref>SERENY, ''Into That Darkness'', s. 43-45.</ref> Stangl se poté naučil hrát na [[Citera|citeru]] a dával hudební lekce, aby přispěl k obživě rodiny. Povinnou školní docházku ukončil v roce [[1923]]. Poté se vyučil [[Tkadlec|tkalcem]], v roce [[1927]] se stal v tomto oboru mistrem. Nicméně se rozhodl pro jiné zaměstnání, neboť viděl jen malou možnost kariérního postupu a měl obavu, že si prací v továrně poškodí zdraví.<ref>SERENY, ''Into That Darkness'', s. 47.</ref> V roce [[1930]] se přestěhoval do [[Innsbruck]]u a přihlásil se k rakouské federální policii. V roce [[1931]] byl přijat a dva roky strávil výcvikem v akademii v [[Linec|Linci]]. Několik následujících let působil u rakouské dopravní policie a po odhalení ilegálního skladiště zbraní nacistů byl přeložen ke kriminální policii (1935). Sloužil ve městě [[Wels]].<br />
V roce 1931 poznal svou budoucí ženu Theresu Eidenböckovou, kterou si v roce [[1935]] vzal. Měli spolu tři dcery (Brigitte - *1936, Renate - *1937, Isolde - *1944). Kdy se Stangl stal členem nacistické strany, není přesně jisté. [[Simon Wiesenthal]] tvrdí, že se tak stalo již roku 1931, kdy byla v Rakousku ilegální.<ref>[http://www.simon-wiesenthal-archiv.at/02_dokuzentrum/02_faelle/e02_stangl.html Some significant cases: Franz Stangl]</ref> Stangl spisovatelce Gitte Sereny sdělil, že tam vstoupil až po anšlusu v roce [[1938]]. Vstup si nechal od známého antedatovat do roku [[1936]], aby si zachránil kůži, neboť mu hrozilo pronásledování za zabavení nacistických zbraní.<ref>SERENY, ''Into That Darkness'', s. 55-56.</ref>
Řádek 20 ⟶ 19:
 
=== Treblinka ===
Dne 28. srpna 1942 nařídil Globocnik Stanglovi, aby převzal velení v táboře Treblinka. Treblinka se nacházela v chaotickém stavu, její dosavadní velitel [[Irmfried Eberl]], nebyl schopen udržet pořádek. Stangl popsal svůj příjezd do Treblinky takto:
: ''"Bylo to to nejhorší, co jsem za celou dobu Třetí říše viděl. Bylo to [[Dante Alighieri|Dantovo]] peklo... Nevěděl jsem, kam se obrátit, kam jít. Brodil jsem se bankovkami, drobnými, drahými kameny, šperky, šatstvem... Zápach byl nepopsatelný; všude se válely stovky, ne, tisíce mrtvol, rozkládaly se, hnily. Za náměstím... byly stany a plály otevřené ohně obklopené ukrajinskými dozorci a holkami - děvkami, které pocházely, jak jsem později zjistil, z celého okolí. Všechno pilo, tancovalo, zpívalo a hrálo... Odevšad se ozývala střelba."''<ref>LEVY, ''Simon Wiesenthal a jeho případy'', s. 274-275.</ref>
 
Globocnik věřil, že Stangl se svými organizačními schopnostmi dá Treblinku do„do "pořádku". Dne 1. září 1942 se ujal funkce: ''"Ukázal„Ukázal se být vysoce efektivním a zaníceným organizátorem masového vraždění. Dokonce získal oficiální pochvalu, jako 'nejlepší táborový velitel v Polsku'. Vždy perfektně oblečený, mluvil mírným hlasem, choval se zdvořile a přátelsky. Stangl nebyl sadista, ale byl pyšný na své dílo, činilo mu potěšení, když tábor smrti běžel jako hodinový strojek."''<ref>WISTRICH, ''Who's Who in Nazi Germany'', s. 295-296.</ref>
Stangl chtěl, aby tábor vypadal hezky. Nařídil vydláždit cesty, vysázet květiny, upravit nádraží. Z Treblinky se pod jeho vedením stala ''"ohromná„ohromná, nalakovaná, nastražená past, kterou se propadá rovnou ze světa a ze života pryč"''.<ref name="glazar">GLAZAR, ''Treblinka, slovo jak z dětské říkanky''.</ref> Ačkoli tábor řídil, snažil se vyhýbat kontaktu s židovskými vězni, nepodílel se na přímém týrání zajatců, na "neplynovém„neplynovém" vraždění, na rozdíl od většiny svých podřízených. Obvykle nosil bílou uniformu a bič. Vězni mu dali přezdívku "Bílá„Bílá smrt". Tvrdil, že necítil vůči židům žádnou ideologickou nenávist. Viděl je jen jako objekt své práce. ''"Považoval„Považoval jsem je za náklad... nedíval jsem se na ně jako na individuality. Byla to vždy jen velká masa... nazí, namačkaní, běžící, hnaní bičem..."''<ref>SERENY, ''Into That Darkness'', s. 200-201; ARAD, ''Belzec, Sobibor, Treblinka'', s. 186.</ref><br />
 
Stejně jako spousta jiných SS-manů utápěl případné ozvěny svědomí v alkoholu. V září 1942 byly v Treblince postaveny větší plynové komory. Podle některých zdrojů mohly tyto komory zabít 15 000 židů denně.<ref>[http://www.ounsdale.staffs.sch.uk/auschwitz/Links/Treblinka.pdf Treblinka Death Camp, with photographs] Někteří další autoři udávají maximální vraždící kapacitu 22 000 lidí denně. SUMLER David E., ''A history of Europe in the twentieth century''. Dorsey Press 1973, ISBN 0256014213.</ref> Treblinka se pod Stanglovým velením stala nejvýkonnějším táborem v rámci Akce Reinhard a druhou největší továrnou smrti v dějinách, hned po táboře [[Auschwitz-Birkenau]].
 
Stanglův přístup k vězňům pracujícím jako obsluha tábora zajímavým způsobem přibližuje následující historka, kterou zaznamenala [[Gitta Sereny]] při rozhovoru ve vězení v roce 1971. Jistý vídeňský žid jménem Blau, kterého Stangl znal z předválečné doby, náhodou ho poznal v transportu a vybral ho i se ženou do pracovního komanda, se stal následně táborovým kuchařem. Jednou požádal Blau Stangla o pomoc, jestli může udělat něco pro Blauova osmdesátiletého otce, který právě přijel s transportem. Stangl mu sdělil, že ho nemůže vybrat do pracovního komanda, je na to moc starý. Blau odpověděl, že to chápe, ale jestli by nemohl zařídit, ať mu dají najíst, a pak ať ho raději zabijí v "lazaretu„lazaretu" (tam se stříleli lidi, kteří z nějakého důvodu nemohli s ostatními do plynu), než aby musel běžet nahý s ostatními do plynové komory. Stangl prohlásil velkomyslně: ''"Běž„Běž, Blau, a udělej, co uznáš za dobré. Oficiálně o ničem nevím, ale neoficiálně můžeš říct kápovi, že jsem řekl, že je to v pořádku."'' Odpoledne se vrátil do kanceláře a Blau už tam čekal. Měl slzy v očích. Postavil se do pozoru a řekl: ''"Pane„Pane veliteli, chci vám poděkovat. Dal jsem otci pořádně najíst a pak ho odvedl do nemocnice. Už je po všem. Děkuju mockrát. Já jsem řekl: Není zač, Blau, ale ovšem, jestli mi chceš děkovat, tak můžeš."''<ref>SERENY, ''Into That Darkness''. Citováno podle LEVY, ''Simon Wiesenthal a jeho případy'', s. 286-287. Gitta Sereny byla z této historky, která podle ní ukazovala v nejčistší podobě Stanglovu zvrácenost, naprosto konsternovaná a chtěla od dalších rozhovorů upustit. Naštěstí tak neučinila.</ref>
 
==== Franz Stangl pohledem českého vězně [[Richard Glazar|Richarda Glazara]] ====
: "''Procházel„Procházel se a postával nahoře na písečném valu několik dní po tom, kdy se začalo pálit. Obhlížel odtamtud celé své panství. Shlížel dolů na jednu stranu, odkud stoupal kouř a dodával mu na majestátu, pak zas na stranu druhou, kde hory věcí a řetězce postaviček neustále měnily tvar a jako v kaleidoskopu vytvářely nové a nové obrazce. Žádný karabáč jako ostatní esesmani, jen lehký jezdecký bičík, vždy žluté jelenicové rukavice a na hlavě jen lodičku, na ní a na výložkách stříbro, pravou ruku zaklesnutou několika prsty na prsou v upnutém zeleném kabátci - vrchní velitel tábora SS-hauptsturmführer Franz Stangl. Tak jak samojediný shora z valu shlíží, tak udržuje od všech odstup a nad vším nadhled. Nahoru do provozu přichází z komandatury jen zřídka, vždy vzdálen jakéhokoli styku s židovskými otroky i s ukrajinskými vachmany. Přijde-li někdy k apelu, obvykle doprovázen scharführerem Postem a ještě někým z velitelství, pak jen aby ze strany, od rohu baráku nahlédl. Odchází beze slova ještě před koncem apelu a přišvihává bičík k holínce. S mírně ohnutým nosem a vysunutou bradou v úzkém obličeji, s volnějšími pohyby a držením těla, které přísluší vyšším šaržím, působí i vůči všem ostatním esesmanům jako hradní pán, který vládne tak, že rozděluje moc mezi ostatní urozené - nejen aby se doplňovali, ale také aby na sebe sočili. Robert říkává, že 'tenhle vznešený pán toho bude vědět víc než ostatní a bude toho mít víc na svědomí - ten už je tak vysoko, že sám nemusí ani střílet ani karabáčem mlátit'.''"<ref name="glazar" />
 
== Itálie a konec války ==
V srpnu 1943 došlo v Treblince ke [[Povstání v Treblince|vzpouře]], mnoho desítek vězňů uprchlo. Stangl byl odvolán, na jeho místo nastoupil [[Kurt Franz]]. Spolu s mnoha dalšími účastníky [[Akce Reinhard]] byl přeložen do [[Terst]]u, kde se měl podílet na organizaci boje proti jugoslávským partyzánům. On sám tvrdil, že byl přeložen jako nepohodlný "svědek„svědek" vraždění, které mělo zůstat utajeno. ''"Chtěli„Chtěli najít způsob, jak nás tady zpopelnit. Tak nás posílali na nejnebezpečnější posty. Všechno, co v této části světa souviselo s bojem proti partyzánům, bylo velmi nebezpečné."''<ref>LEVY, ''Simon Wiesenthal a jeho případy'', s. 289-290.</ref> Stangl však, na rozdíl od mnoha svých kolegů, působení u Jadranu přežil. Začátkem roku [[1945]] se vrátil do Rakouska.
 
== Útěk ==
Na konci války se Stangl skrýval u známého na venkově, ale jeden ze sousedů oznámil jeho přítomnost americké armádě a ta ho zajistila. Byl vyšetřován ohledně své protipartyzánské činnosti na [[Balkán]]ě a v Itálii. V roce [[1947]] se navíc zjistilo, že se podílel na [[Akce T4|Akci T4]] a rakouské úřady ho začaly vyšetřovat i kvůli tomu. Jeho podíl na vyhlazování židů nebyl zatím znám. Tábory ''Akce Reinhard'' přežilo minimum lidí, vyšetřování lidí s jejich chodem spojených začalo až později. Stangl měl ve vězení poměrně volný režim, často byl posílán na odklízení škod, vídal se s manželkou. Dne 30. května 1948, evidentně po konzultaci se ženou, z vězení uprchl. Je zajímavé, že si na útěku ponechal svou identitu. Dostal se do [[Řím]]a, kde mu katolický biskup [[Alois Hudal]] opatřil doklady [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]].<ref>Stangl napsal Hudalovi svůj životopis, v němž své působení ve vyhlazovacích táborech samozřejmě nezmínil. [http://web.mac.com/guywalters/Site/Hunting_Evil_files/StanglWagnerCV.pdf The Lebensläufe of Franz Stangl and Gustav Wagner]</ref> Stangl odjel do [[Sýrie]]. V [[Damašek|Damašku]] začal pracovat v textilce. Jeho rodina za ním přijela z Rakouska v květnu [[1949]]. Manželka se ani nesnažila skrývat, že jede za svým mužem, vězněm na útěku. Přesto neměla žádné problémy s odjezdem. V roce [[1951]] se celá rodina přesunula do [[Brazílie]]. Stangl zde pracoval na několika místech, ale nakonec získal dobře placenou práci v továrně firmy [[Volkswagen]] v [[São Bernardo do Campo]]. Stále používal své původní jméno.<ref>Podrobnosti k jeho útěku udává LEVY, ''Simon Wiesenthal a jeho případy'', s. 292-305.</ref>
 
== Dopadení a soud ==
Zatykač na Stangla byl v [[Německo|Německu]] vydán [[1960]], v Rakousku až roku [[1961]]. Na jeho dopadení a vypátrání se podílel známý lovec nacistů [[Simon Wiesenthal]]. Ačkoli Stangl stále žil pod svým vlastním jménem a nijak se neskrýval, trvalo šest let, než byl zajištěn. Dne 28. února [[1967]] zatkla Stangla brazilská policie. Na naléhání úřadů a dokonce amerického senátora [[Robert Kennedy|Roberta Kennedyho]] vydali Brazilci Stangla do [[Západní Německo|Západního Německa]] k soudu. Nebylo pravidlem, aby jihoamerické země vydávaly uprchlé nacisty. Soud v [[Düsseldorf]]u shledal Stangla vinným ze spolupodílu na vraždě nejméně 400 000 lidí<ref>[http://www1.jur.uva.nl/junsv/excerpts/746005.htm Aus dem Urteil gegen den Lagerkommandant von Treblinka, Franz Stangl]. Toto číslo správně uvádí německá wikipedie, v článcích "Franz Stangl" a "Treblinka-Prozesse". Stejný počet udává i Friedemann BEDÜRFTIG, ''Třetí říše a druhá světová válka'', Praha 2004, s. 472. Jiné zdroje (LEVY: ''Wiesenthal'', anglická wikipedie, www.tyden.cz) uvádí číslo 900 000, které se sice více blíží realitě, nicméně nejde o správné číslo uvedené v rozsudku. Skutečný počet lidí, na jejichž smrti nesl Stangl spoluvinu, bude zřejmě okolo 700 000 (100 000 Sobibor, 600 000 Treblinka).</ref> a 22. prosince [[1970]] ho odsoudil k doživotnímu vězení. Ve vězení s ním vedla rozsáhlý rozhovor novinářka a historička Gitta Sereny, která o tom později publikovala knihu ''Into That Darkness''.

Podle ní viděl Stangl svou vinu na masovém vraždění takto:
: ''"Mé svědomí je čisté v tom, co jsem sám dělal... Nikdy jsem nikomu úmyslně neublížil... ale ano, byl jsem při tom... takže ano, mám podíl na vině... má vina je v tom, že jsem pořád zde... měl jsem zemřít. To je moje vina."''<ref>SERENY, ''Into That Darkness'', s. 364.</ref>
Franz Stangl zemřel 28. června [[1971]] ve vězení na srdeční selhání.
 
== Reference a poznámky ==
<references />
 
== Literatura a externí zdroje ==
 
== Literatura a externí zdroje ==
* {{Cite book |last=[[Gitta Sereny|SERENY]] |first=Gita |year=1974 |title=Into That Darkness: From Mercy Killing to Mass Murder |edition=1995 paperback |location=London |publisher=Pimlico |isbn=978-0-7126-7447-8 |url=http://books.google.co.uk/books?id=ntgT48CY1wwC |ref=Sereny1974}} Tato kniha je studií Stanglova charakteru na základě rozhovoru uskutečněném ve vězení. Je to nejdůležitější zdroj informací o Stanglovi a ostatní práce z ní vycházejí.
* ARAD Yitzhak, ''Belzec, Sobibor, Treblinka: the Operation Reinhard death camps''. Indiana University Press 1999.
Řádek 51 ⟶ 54:
* LEVY Alan: ''Simon Wiesenthal a jeho případy''. Praha 1996.
* WISTRICH Robert Solomon : ''Who's Who in Nazi Germany''. Routledge, 1995. ISBN 0-415-12723-8
 
== Externí odkazy ==
* [http://www.simon-wiesenthal-archiv.at/02_dokuzentrum/02_faelle/e02_stangl.html Simon Wiesenthal Archiv]
* [http://hrabovsky.blog.respekt.ihned.cz/c1-45952860-ss-franz-stangl-od-obycajneho-muza-k-masovemu-vrahovi SS Franz Stangl – od obyčajného muža k masovému vrahovi]
* [http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/franz-stangl-byl-odsouzen-za-zabiti-900-tisic-lidi-v-treblince_205548.html Válečný zločinec Franz Stangl byl odsouzen za zabití 900 tisíc lidí v Treblince]
* [http://www.zidovskedejiny.cz/cz2/resources/texts/treblinka/stangl Franz Stangl na holocaust.cz]
=== Film ===
 
== Film ==
* [http://www.fdb.cz/film/64036-lovci-nacistov-nazi-hunters.html Lovci nacistov (2010) [[TV seriál]]]
 
{{Portály|Druhá světová válka}}
 
 
 
 
{{DEFAULTSORT:Stangl, Franz}}
[[Kategorie:Nacisté]]
[[Kategorie:Členové SS]]
[[Kategorie:Narození 1914]]
[[Kategorie:Úmrtí 1998]]
[[Kategorie:Němečtí váleční zločinci]]
[[Kategorie:Nacisté v Jižní Americe]]
[[Kategorie:Úmrtí na srdeční selhání]]
[[Kategorie:Narození 1914]]
[[Kategorie:Úmrtí 1998]]
[[Kategorie:Muži]]