Fortran: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 29:
[[Soubor:Ibm704.gif|right|thumb|320px|[[Sálový počítač]] [[IBM 704]] v národní laboratoři Lawrence Livermore (LLNL)]]
[[Soubor:FortranCardPROJ039.agr.jpg|right|thumb|Kód jazyku Fortran na [[děrný štítek|děrném štítku]], je na něm vidět využití vyhrazených, speciálních sloupců 1-6 a 73-80.]]
Vývoj FORTRANu započal v roce 1953, kdy se [[John Backus|John W. Backus]] zavázal u [[IBM]] k vytvoření efektivnější alternativy k [[Jazyk symbolických adres|jazyku symbolických adres]] pro programování jejich sálového počítače [[IBM 704]] a také pro přiblížení programování širší laické veřejnosti. Backusův původní tým, který pracoval na FORTRANu se skládal z programátorů: Richard Goldberg, Sheldon F. Best, Harlan Herrick, Peter Sheridan, Roy Nutt, Robert Nelson, Irving Ziller, [[Lois Haibt]] a David Sayre.

Prvotním plánem bylo vytvořit nový jazyk za méně, než šest měsíců. Vývoj se ovšem protáhl na několik let. Tento tým vytvořil první použitelnou verzi [[Překladač|kompilátoru]] FORTRAN v polovině roku 1954. První příručka k programovacímu jazyku FORTRAN se objevila v říjnu 1956 a jazyk samotný byl ve finální verzi představen na Western Joint Computer Conference v Los Angeles v dubnu 1957. Veřejnost tehdy fungovala jako pokusní králíci, dostali za úkol vyřešit příklad v assembleru a poté s pomocí FORTRANu. Komunita byla zpočátku velmi skeptická, že by Fortran mohl překonat ruční kódování. Veřejnost nebyla ochotna používat vysokoúrovňový programovací jazyk, ledaže jeho kompilátor by vygeneroval takový kód, který by byl srovnatelný s ručně psaným kódem v assembleru. Bylo prokázáno, že kód byl rychlejší a elegantnější, než v assembleru.

V roce 1979 J.Backus poskytl časopisu Think interview, kde prohlásil: "Většina mé práce vzešla z toho, že jsem líný. Neměl jsem rád psaní programů a tak, když jsem pracoval na IBM 701 a psaní programů pro výpočet dráhy raketové střely, začal jsem pracovat na programovacím systému, který mi usnadní psát programy."
 
 
Řádek 44 ⟶ 48:
 
Další verzí je Fortran 90, který vznikl v roce 1992. V těchto letech vznikaly i další konkurenční programovací jazyky, např. Pascal a C. Dlouhá pauza mezi verzemi a vývoj ostatních jazyků zapříčinil, že Fortran se převážně využívá jen na numericky složité výpočty a ovládají ho konstruktéři, matematici a inženýři.
 
Programovací jednotky se tady rozdělily na: modul, funkční proceduru, hlavní program, vnější proceduru a datový typ. Změnil se i typ psaní zdrojového kódu- příkazy můžou začít kdekoliv, délka řádku až 132 znaků, až 39 pokračovacích řádků, více příkazů na jeden řádek, ale oddělené středníkem.
Symboly užívané ve zdrojovém programu: velká písmena anglické abecedy, malá písmena anglické abecedy (od velkých písmen se odlišují jen ve znakových řetězcích), znaky, speciální symboly ( ! " % & ; < > ?) a číslice. Typy dat jsou vnitřní a definované uživatelem.