'''Binary Coded Decimal''' (zkráceně '''BCD''', dvojkově reprezentované dekadické číslo) je způsob kódování celých čísel s využitím pouze desítkových [[číslice|číslic]] (0-9), a to už na úrovni čtveřic [[bit]]ů ([[nibble|nibblů]]) tím způsobem, že každý nibble odpovídá jedné desítkové číslici.
Jesenická nepotřebuje Wikipedii!!!
== Hodnoty ==
Vzhledem k tomu, že existuje šestnáct různých kombinací čtyř bitů, a [[desítková soustava|desítkových]] číslic je jen deset, je šest kombinací nevyužito. V porovnání s [[Šestnáctková soustava|hexadecimální soustavou]], kde je pro každé čtyři bity využíváno všech šestnáct hodnot (10<sub>10</sub> až 15<sub>10</sub> jako písmena A<sub>H</sub> až F<sub>H</sub>), je BCD kód z hlediska využití paměti neúsporný. BCD kód zneefektivňuje využití paměti, realizuje právě opačnou myšlenku než [[Huffmanovo kódování]].
Že je číslo v BCD kódu, je podstatná apriorní informace: Bez její znalosti by se totiž bitový zápis mohl jevit jako obyčejné hexa číslo. To by sice nebyl rozdíl v případě jediného nibblu, ale pro celý [[byte]] nebo dokonce pro vícebytové reprezentace hodnot už na znalosti způsobu kódování záleží: Z BCD a hexa vyplývají jiné hodnoty. Například (1001 1001)<sub>2</sub> dává hodnotu (99)<sub>10</sub> pro BCD kód, ale hotnotu (153)<sub>10</sub> pro ryzí hexa ([[Šestnáctková soustava|0x]]99).
