Douglas SBD Dauntless: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 26:
Letouny SBD první a druhé varianty byly relativně pomalé a zranitelné. Jeho hlavní zbraní byla puma o hmotnosti do 730 kg nesená pod trupem. Letoun byl vyzbrojen dvojicí pevných nesynchronizovaných kulometů ráže 12,7 mm pro střelbu vpřed a jedním kulometem ráže 7,62 mm, který obsluhoval střelec-radista-pozorovatel. Nepříliš výkonný motor také "Dauntlessům" nedovoloval žádné nadstandardní dynamické vlastnosti.
Proto ještě před vstupem [[Spojené státy americké|USA]] spatřila světlo svět varianta '''SDB-3''', opatřená základními bezpečnostními prvky, jako byly samosvorné nádrže a částečné pancéřování pilota. Zadní střelec měl nyní k dispozici dvojici kulometů ráže 7,62mm. Náhradu za nepříliš výkonný motor se ovšem nalézt nepodařilo
Varianta '''SDB-4''' byla prakticky totožná s SBD-3, jediným rozdílem bylo nahrazení šestivoltové elektrické soustavy dvanáctivoltovou. Vyrobeno bylo 780 kusů.
Nejpočetnější verzí
Výroba Dauntlessů končí počátkem léta 1944 variantou '''SDB-6'''. Tato nejvýkonnější verze byla vyrobena v počtu 450 kusů a sloužila opět výhradně u amerických jednotek. Je důležité uvést, že v roce 1944 již dávno neměly být letouny SBD ve výrobě, ale vzhledem k problémům při nasazení jeho nástupce, letounu [[Curtiss SB2C Helldiver]], bylo nutné typ podržet ve výrobě i v době, kdy již výrazně zaostával za nepřátelskými typy. I přesto bojoval až do konce války v tichomoří a ještě v roce 1945 dosahoval určitých úspěchů.
| |||