Douglas SBD Dauntless: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+šablona {Bez zdrojů} |
|||
Řádek 22:
== Vývoj ==
[[File:Northrop XBT-1 and XBT-2 comparison.jpg|thumb|left|Porovnání strojů XBT-1 a XBT-2 (SBD).]]
Douglas SBD Dauntless byl zkonstruován již před válkou, ovšem počátky jeho vývoje lze vysledovat až do roku [[1934]], kdy začal vývoj, jež vyvrcholil výrobou neúspěšné série bombardéru [[Northrop BT-1]]. První stroje '''SDB-1''' byly vyrobeny v roce [[1940 v letectví|1940]].
Proto ještě před vstupem [[Spojené státy americké|USA]] spatřila světlo svět varianta '''SDB-3''', opatřená základními bezpečnostními prvky, jako byly samosvorné nádrže a částečné pancéřování pilota. Zadní střelec měl nyní k dispozici dvojici kulometů ráže 7,62mm. Náhradu za nepříliš výkonný motor se ovšem nalézt nepodařilo, i přesto všk byl SBD-3 zařazen do služby u námořnictva, kde zcela nahradil SBD-2, jež byly následně přeřazeny k námořní pěchotě. Celkem bylo vyrobeno 584 kusů varianty SBD-3, na jejíchž bedrech ležela takřka veškerá tíha bojů v prvním roce války v tichomoří.
Varianta '''SDB-4''' byla prakticky totožná s SBD-3, jediným rozdílem bylo nahrazení šestivoltové elektrické soustavy dvanáctivoltovou. Vyrobeno bylo 780 kusů.
Nejpočetnější verzí Duntlessu byl '''SDB-5'''. Počátek výroby spadá do roku 1943. Ani výkonnější motor nedokázal příliš vylepšit malé výkony SBD, ten ale i nadále zůstával obávaným nepřítelem, zejména pro japonské námořnictvo. Celkem bylo vyrobeno 2965 kusů SBD-5, který se také stal první a současně jedinou verzí SBD, kterou provooval jiný uživatel, než bojové jednotky USA. Konkrétně s nimi operovali piloti novozélandského letectva, letci z Letectva Svobodných Francouzů a po válce také piloti [[Mexico|Mexica]].
Výroba Dauntlessů končí počátkem léta 1944 variantou '''SDB-6'''. Tato nejvýkonnější verze byla vyrobena v počtu 450 kusů a sloužila opět výhradně u amerických jednotek. Je důležité uvést, že v roce 1944 již dávno neměly být letouny SBD ve výrobě, ale vzhledem k problémům při nasazení jeho nástupce, letounu [[Curtiss SB2C Helldiver]], bylo nutné typ podržet ve výrobě i v době, kdy již výrazně zaostával za nepřátelskými typy. I přesto bojoval až do konce války v tichomoří a ještě v roce 1945 dosahoval určitých úspěchů.
Kromě námořních SBD, firma Douglas upravila svůj střemhlavý bombardér také pro potřeby americké armády. Ta jej zavedla jako Douglas '''A-24''' Banshee. V řadách armádního letectva si však tento typ nezískal ani zdaleka takovou slávu a respekt, jako jeho námořní sourozenec. Bylo vyrobeno 953 kusů verzí A-24, A-24A a A-24B lišících se víceméně jen detaily.
== Bojové užití ==
|