Kostel Panny Marie před Týnem: Porovnání verzí

V polovině [[14. století]] zahajují farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin z jiných farních obvodů novostavbu vrcholně gotické trojlodní [[bazilika|baziliky]], která se stala hlavním staroměstským kostelem nejen [[Pozdní středověk|pozdního středověku]]. V základním plánu poměrně konzervativní architekturu ovlivnili postupně mistři pocházející z největšího stavebního podniku v Čechách, z obou pražských [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrálních]] [[Stavební huť|hutí]], v první fázi [[Matyáš z Arrasu|Matyáše z Arrasu]] a následně [[Petr Parléř|Petra Parléře]]. Na druhého jmenovaného ukazují [[kružba|kružby]] oken [[Hlavní loď|hlavní lodi]] a zejména okno západního [[průčelí]] o výšce 28 m. Dále je v českém prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní [[portál (architektura)|portál]] s [[Pašije|pašijovým]] cyklem v [[tympanon|tympanonu]] a [[sedile]] v závěrech obou bočních lodí. Sedile severní odkazuje svou [[ikonografie|ikonografií]] na umělecké prostředí krále [[Václav IV.|Václava IV.]], který mohl také osobně nebo prostřednictvím osob ze svého okolí ovlivnit tato vynikající umělecká díla. Týnský kostel byl přitom situován nedaleko jeho nového hlavního sídla [[Králův dvůr|Královského dvora]], mohl jej tedy osobně navštěvovat. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku [[1380]], kdy došlo také k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela. Před vypuknutím [[Husitství|husitských bouří]] byly dostavěny tři lodě, není však jisté, zda byla hlavní loď zaklenuta. Stavba tehdy postrádala západní [[Štít (architektura)|štít]], nejspíše [[klanba|klenbu]] a [[krov]] hlavní lodi a obě [[věž]]e.