[[Brigádní generál]] '''Antonín Basl''' ([[1. únor]]a [[1889]], [[Praha]] - [[4. duben|4. dubna]] [[1937]], [[Praha]]) byl [[československo|československý]] středoškolský profesor, geologgeograf, historik, [[legionář]] a velitel Vojenského zeměpisného ústavu.
V roce [[1912]] absolvoval obor historie a geografie na[[FF UK|filosofickoufilosofické fakultufakultě]] [[Karlo-Ferdinandova univerzita|Karlo-Ferdinandovy univerzity]].Byl žákem prof. Václava Švambery, s nímž vypracoval oborové bibliografie a podílel se i na měření šumavských jezer.Původně se měl stát středoškolským profesorem, kde také počal působit jako zkušební kandidát, jejž do praxe uváděl známý zeměpisec, prof. dr. F. Machát. Potom vyučoval Basl krátký čas v Turnově.
Za [[první světová válka|první světové války]] byl dne 12. prosince roku 1914 zajat při bojích o Bělehrad. Byl v zajateckém táboře v Niši. Jako sokol a Čech byl denuncován v Rakousku, kde byl prohlášen za velezrádce. Přežil pochod hladu Albanií, sloužil jako jeden z prvních Čechů v italské armádě. Byl umístěn v zajateckém táboře na o. Asinara, potom i v Padule. Byl jeden z prvních dobrovolců, který si vyžádal odeslání od pracovního oddílu k rozvědčíkům. Byl přidělen k IV. italské armádě mezi řekou Brentou a Piavou platně se zúčastnil rozvědek u M. Pertice a u M. Asolone a bojových akcí na úseku Mte Grappy a na Fortina Regina. Přidal se přidaltak k [[Československé legie#Československé legie v Itálii|československým jednotkám v Itálii]]. Po válce již u armády zůstal a v hodnosti majora se zúčastnil [[maďarsko-československá válka|maďarsko-československé války]], kde například vedl obranu [[Komárno|Komárna]] v [[Bitva o Komárno (1919)|bitvě o Komárno]]. V roce [[1920]] podstoupil Kurs pro výchovu důstojníků generálního štábu a o dva roky později vystudoval Válečnou školu v Praze. Od října [[1927]] do listopadu [[1930]] pak působil ve funkci přednosty 5. školského a výcvikového oddělení [[Hlavní štáb branné moci|Hlavního štábu branné moci]]. Roku 1933 byl přidělen vojenskému zeměpisnému ústavu, v březnu roku 1934 byljmenován jeho velitelem a v únoru r. 1936 brig. generálem. Jako velitel ústavu se zúčastňoval geografických kongresů. Již před válkou se stal členem České společnosti zeměvědné, do jejíhož výboru byl roku 1935 zvolen. Ve vojenském vědeckému ústavu pracoval horlivě v létech 1923-31 zprvu jako člen komise musejní a knihovní, potom vydavatelské i topografické, také jako redaktor „Vojenských rozhledů"; roku 1936 byl zvolen předsedou nově zřízeného geografického odboru. Zemřel dne 4. dubna 1937 po krátké srdeční chorobě.
