Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan: Porovnání verzí

(+ šablona příbuzenstvo + typo úprava)
[[Soubor:EBChlumcansky Vaclav LeopoldCOA.jpg|240px|thumb|right|Biskupský znak pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského]]
V roce [[1814]] nabídl císař Chlumčanskému uprázdněný stolec arcibiskupa ve [[Lvov]]ě v [[Halič]]i. Své odmítnutí zdůvodnil neznalostí polštiny. Ještě téhož roku ho však císař jmenoval pražským arcibiskupem, protože od roku [[1810]] nebyl tento stolec obsazený (tzv. [[sedisvakance]]). Dnes [[3. květen|3. května]] [[1814]] císař Chlumčanského jmenoval a již druhý den byl slavnostně [[Intronizace|intronizován]].
Po převzetí arcibiskupství rozdal arcibiskup Chlumčanský 16 tisíc zlatých pro pražskou chudinu. V roce [[1817]] věnoval arcidiecézi 20 tisíc zlatých, aby pomohly v místech se zvláště velkou nouzí. Po rozdělení tohoto daru mu bylo vráceno 8 tisíc zlatých, které si však neponechal, ale daroval je jako svůj příspěvek na založení Národního muzea (tehdy Zemské muzeum). Této instituci pak podle závěti přenechal poměrně velký počet soukromých rukopisů a vzácných prvotisků, mezi mimiž byla i díla bratrské provenience a jednotlivě i esoterické či hermetické spisy z rudolfinské doby (Magistr Kelly).
V arcidiecézním semináři jmenoval třetího představeného a sám ho až do roku [[1823]] platil. Jelikož si dobře uvědomoval soudobý rozvoj nejen vědy a techniky, ale i potřebu znalosti cizích jazyků, založil první reálky jako nový typ škol v Čechách; německou v [[Liberec|Liberci]] a českou v [[Rakovník]]u. Od roku [[1826]] obnovil též ranní mše o Vánocích. Financoval rovněž stavbu Řetězového mostu přes Vltavu a stipendia pro nemajetné studenty.
Chlumčanský se dožil poměrně vysokého věku 81 let. Zemřel po těžké nemoci [[14. červen|14. června]] [[1830]]. Pochován je ve [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Svatovítské katedrále]] v kapli hrabat [[Kinští|Kinských]] vedle arcibiskupa [[Antonín Petr Příchovský z Příchovic|Příchovského]]. Na jeho náhrobku je umístěn na hlavu obrácený rodový erb na znamení, že byl poslední ve svém starobylém rodě.