Vokativ: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
pozapomnělo se na baltské jazyky, také mají vokativ |
||
Řádek 5:
== Vokativ v češtině ==
Český vokativ je pokračováním vokativu praindoevropského, který původně existoval ve většině [[indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]], dnes však pouze v některých [[slovanské jazyky|slovanských jazycích]], [[Baltské jazyky|baltských jazycích]], [[rumunština|rumunštině]] a [[novořečtina|novořečtině]].
Mezi základní rysy indoevropského vokativu patří:
Řádek 25:
Vokativ je v češtině dosud živý, a to i v hovorovém jazyce. Je také relativně ustálený a jeho tvary v hovorovém jazyce se shodují s jazykem spisovným. Jedinou výjimkou jsou hovorové tvary typu ''soudče'', kde se projevuje vliv měkčícího '''e ''' o-kmenů (důvodem je zde sekundární odlišení nominativu a vokativu).
Vývojově nejednoznačný tvar je u jmenných skupin tvořených oslovením ''pane'' a příjmením (resp. i jiným osobním jménem). Původní tvar vyžadoval vokativ v obou jménech např. ''pane Nováku''. Postupně se stále více prosazuje tvar s vlastním jménem v nominativu např. ''pane Novák''.{{Doplňte zdroj}} Téměř důsledně se nový tvar používá u jmen cizích a u jmen, u nichž by docházelo ke změně kořenové souhlásky např. ''pane Langr'' oproti ''pane Langře''.{{Doplňte zdroj}} U ostatních jmen (a především např. titulů) je výrazněji hovorové ('''pane doktor''').
Řádek 31:
== Vokativ v jiných jazycích ==
Ve [[slovanské jazyky|slovanských jazycích]] jsou jak jazyky, které zachovaly původní flexivní vokativ (= 5.pád), tak i jazyky, kde se zachoval jen v reliktech (a vokativ se tam vyjadřuje nominativem a nelexikálními prostředky).
Do první skupiny patří kromě češtiny i [[polština]], [[lužická srbština]], [[ukrajinština]] a [[jihoslovanské jazyky]] (včetně [[bulharština|bulharštiny]]). Tvary jsou podobně češtině (tj. jsou historické) ale často jsou jinak distribuovány.
Do druhé skupiny patří především [[ruština]] a [[slovenština]]. Zde se zachovaly jen některé reliktní tvary chápané jako [[citoslovce]] (např. ''bože''). V obou jazycích se však v hovorové řeči používají novotvary u některých křestních jmen (nejsou však ještě plně gramatikalizovány). V ruštině jsou to tzv. krátké tvary (vokativ: ''Len'' od ''Lena'', ''Miš'' od ''Miša''), ve slovenštině tvary se zakončením 'i' (např. ''Zuzi'' od ''Zuza''). Tvary s ''i'' se vyskytují i v hovorové češtině (''mami'', ''babi'').
Pokud jde o [[baltské jazyky]], v [[Litevština|litevštině]] je zachován flexivní vokativ v plném rozsahu, v [[Lotyština|lotyštině]] spočívá u jednotného čísla většinou jen v odsunutí koncovky, jindy v použití koncovky akuzativu, řidčeji nominativu; v množném čísle je pak shodný s nominativem.
== Související články ==
| |||