Mont Pelée: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Tisícovky za použití HotCat |
úprava hesla a zdroj na některá tvrzení |
||
Řádek 1:
{{Infobox - hora
| název = Mont Pelée
Řádek 23 ⟶ 22:
Sopku nechvalně proslavily její charakteristické erupce, které jsou po ní označovány jako „erupce pelejského typu“, respektive „erupce peléského typu“. Tento typ je charakteristický uvolňováním velkých mračen velmi žhavých oblaků obsahujících plyny a klasty, jejich teplota přesahuje 1000 °C. Výron žhavého oblaku se děje z centrálního jícnu a je namířen bočním směrem. Erupci provází laviny a popelové proudy, které zasahují stovky kilometrů čtverečních.
==
Sopka začala chrlit oblaka [[23. duben|23. dubna]] [[1902]], ale již začátkem dubna byl pozorován únik [[sopečné plyny|sirnatých plynů]] z [[fumarola|fumarol]] poblíž vrcholu. Nebylo to pokládáno za významné. V tentýž den hora seslala lehký déšť strusky na jižní a západní stranu ostrova, spolu s prudkým podzemním otřesem. O dva dny později, [[25. duben|25. dubna]], se z vrcholku sopky sesunul velký oblak hornin a popela do kráteru ''Étang Sec''. Vypuzený materiál nezpůsobil významnější škody. [[26. duben|26. dubna]] oblast byla poprášena sopečným popelem další erupce; veřejní představitelé stále nespatřují důvod k obavám. Další den [[27. duben|27. dubna]] několik výletníků slézá vrchol hory, aby spatřilo ''Étang Sec'' zaplněné vodou, jezero mělo délku 180 metrů, a spolu s ním se objevil 15 metrový kužel sopečné suti vyrůstající na jeho straně a živící jezero neustálým proudem horké vody. Z hlubin doléhaly zvuky připomínající kotel vroucí vody. Silný zápach síry byl cítit nad městem, vzdáleném 4 míle od sopky, znepokojoval obyvatele a koně. O tři dny později, [[30. duben|30. dubna]], řeky ''Roxelane'' a ''Riviere des Peres'' se vzedmuly a unášely trosky stromů a balvany z vrcholu hory. Vesnice ''Precheir'' a ''Ste. Philomene'' byly zasaženy vytrvalým přívalem popela. Půl hodiny před půlnocí na [[2. květen|2. května]] zaduněla hora hlasitou detonací, načež následovalo [[zemětřesení]] a nad horu vystoupil masivní sloup hustého černého kouře.
Popel a jemnozrnné [[pemza|pemzy]] pokryly celou severní polovinu ostrova. Detonace přicházejí v 5- až 6 hodinových intervalech. To vede místní deník ''Les Colonies'' k odložení plánovaného pikniku na neurčito, původně byl plánován na [[4. květen|4. května]]. Hospodářská zvířata začínají hynout [[hlad]]em a [[žízeň|žízní]], neboť jejich zdroje vody a potravy byly zasaženy popelem. V sobotu, [[3. květen|3. května]], vítr odvál oblak popela k severu, a ulevil Saint-Pierre. Následující den příval popela zesílil, a komunikace mezi Saint-Pierre a územím Precheur byla odříznuta. Oblak popela byl tak hustý, že se lodě obávaly plout skrz něj. Mnoho obyvatel se rozhodlo odejít, a zaplnili kapacity parníků. Oblast byla pokryta vrstvou jemného moučně bílého popela. V pondělí [[5. květen|5. května]], hora se zjevně trochu utišila; ačkoli kolem 1 hodiny odpoledne moře náhle ustoupilo o 100 metrů a opět se rychle vrátilo zpět a zaplavilo část města, a velký oblak kouře se objevil západně od hory. Jedna stěna kráteru ''Étang Sec'' se zřítila a přihnala se masa horké vody a bahna do ''Riviere Blanche'', zaplavila cukrovar ''Guérin'' a pohřbila 150 obětí pod nánosem 60 až 90 metrů bahna. Uprchlíci z ostatních oblastí utekli do Saint-Pierre. Tuto noc, atmosférické poruchy znemožnily dodávky elektřiny a město se ponořilo do tmy, což přineslo zmatek. Následující den, kolem 2 hodin ranních, dolehl z hlubin hory hlasitý zvuk. Ve středu [[7. květen|7. května]] kolem 4 hodin hora zvyšuje svou aktivitu; oblaka popela způsobují četné [[blesk]]y kolem vrcholku hory, a oba krátery jsou v noci červenavě až oranžově ozářeny. Přes den, lidé opouštějí město, ale více lidí z venkova prchá právě do města, počet obyvatel ve městě dosahuje několika tisíc. Noviny stále tvrdí, že je město v bezpečí. Zprávy o výbuchu sopky [[Soufriere (hora)|Soufriere]] na blízkém ostrovu [[Svatý Vincenc (ostrov)|Saint Vincent]] byl mnohými vykládán jako konec nebezpečí, neboť se mylně domnívali, že hora již nemůže vybuchnout.
Ne všichni si tím byli jisti; kapitán Marina Leboffe, z bárky ''Orsolina'', opustil přístav s polovičním nákladem cukru, navzdory lodním přepravcům, odplul bez potřebného odbavení a neslyšel ani na pohrůžky žalářem. Nicméně, místodržící Moutett a jeho paní zůstali ve městě. S večerem se zdálo, že otřesy země opět utichají.
=== Hlavní erupce ===
Hlavní sopečná erupce nastala [[8. květen|8. května]] [[1902]]<ref
| příjmení = Parfitt
| jméno = Elisabeth A.
| příjmení2 = Wilson
| jméno2 = Lionel
| titul = Fundamentals of Physical Volcanology
| vydavatel = Blackwell Publishing company
| místo =
| rok = 2009
| isbn = 978-0-63205443-5
| kapitola = Ignimbrite-forming eruptions
| jazyk = anglicky
| strany = 6
}}</ref> o [[Svátek Nanebevstoupení Páně|svátku Nanebevstoupení Páně]]. Bylo zničeno město [[Saint-Pierre (Martinique)|Saint-Pierre]] ležící 4 míle od vrcholu. Ráno lidé pozorovali [[ohňostroj]] vytvořený horou. Noční směna
[[Soubor:1902-pelee-map.jpg|thumb|right|Mapa Mont Pelée a okolí (tisk 1904)]]
Ležící pyroklastický oblak se rychle blížil k Saint-Pierre, zdál se být temný, těžký a uvnitř žhnoucí. Oblak v necelé minutě dosáhl města, vše hořlavé, co zasáhl, okamžitě vzplanulo. Po chvíli byl oblak větrem odvanut nad moře, načež následoval půlhodinový liják bahna s příměsí popela. Několik následujících hodin bylo všechno spojení s městem přerušeno, nikdo nevěděl, co se stalo
Válečná loď přirazila ke břehům kolem 12:30, ale žár nedovolil vylodění dříve než ve 3 hodiny odpoledne. Město hořelo ještě několik dní poté. Zničená oblast žhavým pyroklastickým oblakem zaujímala něco kolem 8 čtverečních mil, včetně města Saint-Pierre, které bylo zasaženo nejhůře. Oblak byl tvořen přehřátou [[vodní pára|párou]] a [[sopečné plyny|sopečnými plyny]] a [[sopečný prach|prachem]] s teplotou přes 1000 °C.
▲Ráno lidé pozorovali ohňostroj vytvořený horou. Noční směna telegrafistů posílala zprávy o stavu sopečné aktivity telegrafistům ve [[Fort-de-France]], a ohlašovala, že nenastaly žádné významné změny; poslední zpráva zněla „Allez“. Bylo 7:52; v následující sekundě telegraf utichl. Loď pro opravování podmořských kabelů měla město na dohled; horské úbočí se rozestoupilo a objevil se hustý černý oblak, který zůstal rozložen nad horou. Druhý černý oblak se valil vzhůru a vytvořil obrovský hřib, který zastínil oblohu do vzdálenosti 50 mil. Počáteční rychlost, jak bylo později spočítáno, se pohybovala kolem 670 km/h.
▲Několik následujících hodin bylo všechno spojení s městem přerušeno, nikdo nevěděl, co se stalo. Nikdo nevěděl, co se stalo s guvernérem a jeho chotí. Z moře bylo vyloveno několik osob, které přežily, ponejvíce popálení námořníci sražení do moře poryvem žhavého pyroklastického oblaku.
Saint-Pierre, který byl hlavním městem ostrova, měl přibližně 28 000 obyvatel, tento počet se zvýšil o uprchlíky z venkova, když začaly menší erupce a toky bahna. Přežili pouze dva (někdy se uvádějí i tři<ref name="Parfitt183"/>) lidé: ''Ludger Sylbaris'', vězeň držený v podzemním žaláři<ref name="Parfitt183"/> (později omilostněn) a ''Léon Compere-Léandre'', muž žijící na kraji města. Z dalších uváděných se jedná o ''Havivra Da Ifrile'', malé děvčátko, a jistá žena, služebná, také přežila, jediné co si z oné události upamatovala byl prý velký žár. Zemřela krátce poté, co byla nalezena. Mezi oběťmi bylo i několik pasažérů lodí v přístavišti Saint-Pierre, které tam kotvily. Jedním takovým byl parník ''Roraima'', který byl pohřešován od [[26. duben|26. dubna]], a myslelo se, že byl zachvácen popelem předcházející exploze. Avšak nakonec dorazil do přístavu Saint-Pierre v 6:30 ráno, krátce před erupcí, a byl zachvácen
=== Další aktivita ===
[[20. květen|20. května]] se udála druhá erupce podobná té předchozí sílou i typem, zlikvidovala vše co zůstalo ze Saint-Pierre. Následně [[30. srpen|30. srpna]] [[1902]], bylo zřejmě zabito kolem 2000 lidí lávovými proudy ve vesnici ''Morne Rouge''. Mont Pelée pokračovala v erupcích do roku [[1903]].
Studium případu této katastrofy předznamenalo začátek moderní [[vulkanologie]]. Ukázalo, jaké smrtelné nebezpečí představují pyroklastické proudy a „nuées ardentes“, a sopečné jevy vůbec. Povědomí o katastrofě z roku [[1902]] se rychle rozšířilo, k čemuž přispěly moderní způsoby komunikace. Katastrofa přinesla pozornost veřejnosti a vlád k přírodním
Mont Pelée je v současnosti pod nepřetržitým dohledem [[geofyzik]]ů a [[vulkanolog]]ů ([[Institut de Physique du Globe de Paris|IPGP]]). Poslední erupce proběhla roku [[1932]].▼
== Odkazy ==
▲Povědomí o katastrofě z roku [[1902]] se rychle rozšířilo, k čemuž přispěly moderní způsoby komunikace. Katastrofa přinesla pozornost veřejnosti a vlád k přírodním hazardům a nebezpečím pod aktivními sopkami, což dokazuje fakt, že tuto nejnebezpečnější erupci přežili 2 nebo 3 lidé z asi 28 000.
=== Reference ===
▲Mont Pelée je v současnosti pod nepřetržitým dohledem [[geofyzik]]ů a [[vulkanolog]]ů ([[Institut de Physique du Globe de Paris|IPGP]]).
<references />
=== Externí odkazy ===
{{Commonscat|Mount Pelée}}
| |||