Edwin Abbott Abbott: Porovnání verzí

Edwin Abbott Abbott studoval na [[City of London School]] a [[St John's College]] při Univerzitě v Cambridgi, kde získal nejvyšší možné vyznamenání v oborech klasická studia, matematika a teologie a stal se členem správní rady své koleje. V roce 1862 byl vysvěcen na kněze a roku 1865, poté co působil jako ředitel na King Edward's School v Birminghamu, vystřídal v raném věku šestadvaceti let G. F. Mortimera na pozici ředitele City of London School. Zde měl na starosti vzdělávání budoucího ministerského předsedy [[H. H. Asquith|H. H. Asquitha]]. V roce 1876 byla Abbottovi svěřena povinnost přednést jednu z takzvaných [[Hulsean Lectures]], přednášek zahájených roku 1820 na [[Univerzita v Cambridgi|Univerzitě v Cambridgi]] a majících za cíl „předkládat důkazy zjeveného náboženství, pravdivosti a výjimečnosti křesťanství, proroctví a zázraků, uvádět přímé či nepřímé argumenty na podporu těchto, a konečně zabývat se náročnějšími texty nebo méně známými částmi Písma svatého“.

Roku 1889 odešel na odpočinek a začal se věnovat svým literárním a teologickým zájmům. Abbottovy liberální teologické sklony se projevovaly jak v jeho názorech na vzdělávání, tak v jeho knihách. Jeho ''Shakesperian Grammar'' (1870) představovala neocenitelný přínos pro anglickou filologii. Roku 1885 publikoval životopis [[Francis Bacon|Francise Bacona]]. Mezi jeho teologické spisy patří tři anonymně vydané náboženské romány - ''Philochristus'' (1878), v němž se Abbott snažil vzbudit zájem o četbu evangelií, ''Onesimus'' (1882) a ''Silanus the Christian'' (Křesťan Silanus, 1908).

O něco zásadnější dílo představuje anonymní teologická diskuze ''The Kernel and the Husk'' (Zrno a lusk, 1886), ''Philomythus'' (1891), kniha ''The Anglican Career of Cardinal Newman'' (Anglikánská kariéra kardinála Newmana, 1892) a článek „The''The Gospels“ (Evangelia)Gospels'' zveřejněný v devátém vydání [[Encyklopedie Britannica|Encyclopædie Britannicy]]. Kritické názory, které Abbott v textu vyjádřil, vyvolaly v anglickém teologickém prostředí značný rozruch. KroměMimo tohoto napsal ''St Thomas of Canterbury, his Death and Miracles'' (Svatý Tomáš z Canterbury, jeho smrt a zázraky, 1898), ''Johannine Vocabulary'' (Janův slovník, 1905) a ''Johannine Grammar'' (Janova gramatika, 1906).

Abbott byl také autorem vzdělávacích učebnic, mimo jiné učebnice latiny vydané v roce 1989 pod názvem „Via''Via Latina: First Latin Book“Book'', jež se v rámci britského vzdělávacího systému používala po celém světě.

== Plochozemě ==

Abbottovým nejznámějším dílem je novela z roku 1884 ''Plochozemě, – Román mnoha rozměrů'' (Flatland - A Romance of Many Dimensions), která pojednává o dvourozměrném světě a zabývá se podstatou dimenzí. Bývá často zařazována do kategorie science fiction, lépe ji ale vystihuje označení „matematická fikce“. Popularita ''Plochozemě'' vzrostla s příchodem moderní science fiction v padesátých letech dvacátého století, a to především mezi fanoušky science fiction a kyberpunku. Novela inspirovala vznik mnoha dalších děl, včetně knižních pokračování a krátkometrážních snímků.