Bitva u Cušimy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Přebírání commonscat z Wikidat; kosmetické úpravy
m →‎Prehistorie bitvy: změna nesmyslného názvu kapitoly; drobnosti
Řádek 19:
'''Bitva u Cušimy''' je název námořního střetnutí, které proběhlo ve dnech [[27. květen|27.]]–[[28. květen|28. května]] [[1905]] v Korejském průlivu a rozhodlo [[rusko-japonská válka|rusko-japonskou válku]]. Japonské loďstvo admirála [[Heihačiró Tógó|Heihačira Tóga]] v něm rozdrtilo ruskou 2. tichomořskou eskadru pod vedením viceadmirála [[Zinovij Petrovič Rožestvenskij|Rožestvenského]].
 
== Prehistorie bitvyPozadí ==
Vážné porážky na moři i na souši přiměly carskou vládu, aby se již záhy po vypuknutí války s [[Japonsko|Japonskem]] zabývala přepravou posil na Dálný východ. Dosavadní zkušenosti ukazovaly, že je nutné získat především nadvládu na moři, protože jen tak se dalo Japoncům bránit v přepravě posil do [[Mandžusko|Mandžuska]] a na [[Liaotungský poloostrov]], kde Rusové sváděli těžké obranné boje. 1. tichomořská eskadra v [[Lü-šun-kchou|Port Arthuru]] byla po smrti admirála [[Stěpan Osipovič Makarov|Makarova]] a ztrátě či poškození několika svých jednotek málo akceschopná – kdyby se však spojila s některou z dalších ruských flotil (baltskou nebo černomořskou), mohla by znovu nabýt převahu. V to alespoň doufala ruská admiralita. Protože vyslání černomořské flotily by předpokládalo žádat Osmanskou říši o průjezd [[Bospor]]em a [[Dardanely|Dardanelami]], bylo v podstatě jasné, že na Dálný východ se musí plout z Baltu.
 
Řádek 26:
Zásah na Dálném východě logicky předpokládal, že Rožestvenskij bude muset takříkajíc obeplout celý svět. To bylo v té době velkou logistickou výzvou. Bitevní lodě spotřebovaly den co den obrovské množství uhlí a Rusové neměli podél trasy plavby žádnou základnu, kde by se mohli zásobovat. Tehdejší světová námořní velmoc – [[Spojené království|Anglie]] – navíc zjevně stranila Japonsku.
 
Dne [[15. říjen|15. října]] [[1904]] vyplul Rožestvenskij z [[Liepāja|Libavy]] a přes mnohá úskalí (ostřelování anglických rybářských člunů jeho loďstvem málem vyvolalo válku mezi [[Rusko|Ruskem]] a Anglií) dorazil koncem roku na [[Madagaskar]]. Zde morálka námořnictva klesla k nule. Námořníci si nosili na lodě zvířata a při dělostřeleckém výcviku, sledoval ohromený Rožestvenskij, jak ani jedna z jeho lodí není schopna zasáhnout nehybný cíl. Tam se v průběhu ledna dozvěděl, že Port Arthur kapituloval a 1. tichomořská flotila byla z větší části potopena vlastními posádkami. Za těchto okolností nemělo smysl pokračovat v plavbě, protože cílem výpravy bylo spojit se dálněvýchodní flotilou a pak společně udeřit na Japonce. Admiralita i car si však postavili hlavu a trvali na tom, aby Rožestvenskij cestu dokončil a místo do Port Arthuru plul do [[Vladivostok]]u. Kromě toho se rozhodli jeho eskadru „posílit“ o několik zastaralých lodí pod velením kontradmirála [[Nikolaj Ivanovič Něbogatov|Něbogatova]]. Rožestvenskij okamžitě překřtil tyto lodě na ''samotopky'' a vyvinul enormní úsilí, aby se s nimi nemusel setkat. Urychleně zamířil do [[Indický oceán|Indického oceánu]] a využil zbytek času k tomu, aby svou různorodou eskadru alespoň trochu stmelil v bojeschopný celek. Mimo jiné cvičil své lodě v manévrování a několikrát přitom změnil trasu, což sice nemohlo splést novináře nebo japonské informátory, ale Něbogatovi to způsobilo nemalé problémy.
 
Po obeplutí [[Malajský poloostrov|Malajského poloostrova]] dosáhly jeho lodě v pořádku [[vietnam]]ského pobřeží, kde se nakonec přece jen musely spojit s eskadrou admirála Něbogatova, sestávající z jedné [[bitevní loď|bitevní lodě]], tří obrněnců pobřežní obrany a starého [[křižník]]u.