Sinuous rilles: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Commonscat z wikidat |
trocha doplnění o termální erozi podloží |
||
Řádek 52:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Okolo 30 těchto útvarů se dá na povrchu Měsíce sledovat na vzdálenost desítek kilometrů.<ref name="Parfitt195">{{Citace monografie
| příjmení = Parfitt
| jméno = Elisabeth A.
| příjmení2 = Wilson
| jméno2 = Lionel
| titul = Fundamentals of Physical Volcanology
| vydavatel = Blackwell Publishing company
| místo =
| rok = 2009
| isbn = 978-0-63205443-5
| kapitola = Volcanism on other planets: The Moon
| jazyk = anglicky
| strany = 195-196
}}</ref> Pojmenování pochází z latinského slova ''Sinuous'' označující „něco klikatého“<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 144 ⟶ 157:
}}</ref> Teorie byla podepřena o vizuální pozorování, jelikož Sinuous rilles mají množství podobných znaků jako vodní koryta na zemském povrchu.<ref name="origin"/> Později se vynořily ještě další [[teorie]] a [[spekulace]] o jejich možném vzniku jako např. [[Kapalnění|zkapalnění]] [[plyn]]ů na hranici zlomů.<ref name="origin"/>
[[Image:AS15-90-12272.jpg|thumb|left|Několik Sinuous rilles na Měsíci.]]
Nicméně detailnější pozorování, měření jejich tvarů a nepřítomnost vody na Měsíci při makroskopickém pozorování i ve [[Měsíční vzorky|vzorcích z Měsíce]] začaly rychle tuto teorii podkopávat.<ref name="kapitola1"/> Později se proto začala objevovat teorie, která spojovala vznik Sinuous rilles s lávovým tokem, jak přinášely [[mise Apollo]] stále nové poznatky a [[fotografie]]. Dnes je obecně přijímán názor, že Sinuous rilles jsou výsledkem rychle tekoucí lávy a to buď po povrchu, nebo v jeho těsné blízkosti, kdy se lávový proud nechová laminárně ale turbulentně.<ref
Na [[Povrch Země|zemském povrchu]] je žhavá láva v kontaktu s [[atmosféra Země|atmosférou]], která umožňuje konvekci tepla. V prostředí [[vakuum|vakua]] musí teplo z povrchu lávy unikat hlavně [[radiace|radiací]] a v malém množství částečně i kondukcí. Na Zemi při delším pohybu lávy dochází k tomu, že se na jejím povrchu vytvoří krusta, která zabraňuje rychlé ztrátě tepla a láva pod ní může proudit na větší vzdálenosti. Měsíc má oproti Zemi pouze šestinovou gravitaci, což by mohlo být možným vysvětlením, že láva byla schopna cestovat na vzdálenost až stovky kilometrů (na Zemi jsou nejdelší lávové tunely dlouhé desítky kilometrů). U ústí se většinou nenachází žádný lávový materiál, který by bylo snadné pozorovat.
| |||