Pernštejnové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Disambiguated: Svratka → Svratka (řeka) |
doplnění údajů |
||
Řádek 23:
Největšího rozmachu dosáhli v [[16. století]], kdy patřili spolu s [[Rožmberkové|Rožmberky]] k nejmocnějším rodům [[Země Koruny české|České koruny]]. Jen Rožmberkové a právě Pernštejnové mohli mít v areálu [[Pražský hrad|Pražského hradu]], v sousedství krále, své paláce (ten pernštejnský se dnes nazývá [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác]]). Rozšiřováním pozemkového vlastnictví a rozumným hospodařením, včetně využití tzv. režijního hospodářství, se rod nakonec stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích.
Rodu náležela rozsáhlá panství jak ve vlastních Čechách ([[Pardubice]], [[Potštejn]], [[Rychnov nad Kněžnou]], [[Litice (hrad)|Litice]], [[Brandýs nad Labem]], [[Lanškroun]]), tak na Moravě ([[
Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném [[17. století]]; po meči roku [[1631]] (rok po [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]], dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku [[1646]]. Jejich dědici – včetně erbu – se stali [[Lobkovicové]].
Řádek 40:
=== Na vzestupu ===
Z dob 13. a [[14. století]] není o Pernštejnech mnoho pramenů. Kromě [[Štěpán z Pernštejna a Medlova|Štěpána z Pernštejna a Medlova]], který se prvně uvádí roku [[1285]], je známou osobností [[Filip z Pernštejna]], který zastával významný úřad nejvyššího moravského komorníka. Rod se v této době rozrůstal a kromě hradu [[Pernštejn (hrad)|Pernštejna]] vlastnil v povodí [[Svratka (řeka)|Svratky]] další hrady [[Aueršperk]], [[Pyšolec]] a [[Zubštejn]].
Za vlády [[Karel IV.|Karla IV.]] se Pernštejnové stahují do ústraní, ztrácí části majetku a stává se z nich chudnoucí šlechta. Ovšem ne nadlouho, na pozadí sporů [[Václav IV.|Václava IV]]. a [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] Lucemburského (přelom 14. a 15. stol.) nastává doba pro obratné, až bezpáteřní politiky. A takovým zřejmě byl [[Vilém I. z Pernštejna|Vilém I.]] (†1427), jenž si střídavou podporou [[Prokop Lucemburský|Prokopa]] a jeho bratra, markraběte [[Jošt Lucemburský|Jošta]], postupně budoval politickou kariéru. Stal se dokonce členem užší markraběcí rady, měl tedy přístup k důvěrným jednáním. Jošt se v době zajetí Václava IV. stal správcem [[České království|Českého království]]. Na Moravě potřeboval pevné zázemí, Vilém byl tedy v letech [[1398]]/[[1399|99]] pověřen úřadem [[purkrabí]]ho ve [[Znojmo|Znojmě]], posléze i [[moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] (nejvyšší šlechtický post na Moravě). Mezi lety [[1408]]/[[1409|09]] zastává funkci nejvyššího [[komorník (královský úředník)|komorníka]] soudu zemského v [[Brno|Brně]]. Léta 1417–1420 jsou spojena s působením v [[Olomouc]]i, z Viléma se stal komorník zemského soudu.
Viléma již nemohla ohrozit ani Joštova smrt ([[1411]]), jelikož si předem získal pevné pozice a to nejen v politice. Snad až polovina jeho příjmů pocházela z nelegálních zdrojů. Vilém však nebyl prvním ani posledním šlechticem, který ve svém kraji nechával volnou ruku loupeživým bandám.▼
[[File:Zubštejn.JPG|thumb|left|Hrad [[Zubštejn]] patřil k významným rodovým hradům Pernštejnů]]
▲Viléma již nemohla ohrozit ani Joštova smrt ([[1411]]), jelikož si předem získal pevné pozice a to nejen v politice. Snad až polovina jeho příjmů pocházela z nelegálních zdrojů. Vilém však nebyl prvním ani posledním šlechticem, který ve svém kraji nechával volnou ruku loupeživým bandám. V roce [[1414]] i on sám osobně vyhlásil nepřátelství městu [[Jihlava|Jihlavě]], kterou koncem téhož roku musel řešit král [[Václav IV.]]
=== Za husitství ===
V době [[husitství]] se Pernštejnové postavili jednoznačně na stranu [[kališníci|kališníků]], důkazem může být i Vilémova pečeť (hned druhá v pořadí) na protestním listu české šlechty adresovanému [[Kostnický koncil|kostnickému koncilu]] ([[1415]]), protestující proti [[Jan Hus|Husovu]] upálení. Avšak po [[bitva na Vítkově|bitvě na Vítkově]] ([[1420]]) je [[Vilém I. z Pernštejna]] podruhé zvolen moravským hejtmanem, tentokrát však [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem]]. Ten
[[Soubor:Pardubice Castle, Czech Republic.jpg|thumb|left|Zámek (městský hrad) v Pardubicích, po roce [[1491]] další významné sídlo rodu – zvláště jeho větve v Čechách]]▼
▲V době [[husitství]] se Pernštejnové postavili jednoznačně na stranu [[kališníci|kališníků]], důkazem může být i Vilémova pečeť (hned druhá v pořadí) na protestním listu české šlechty adresovanému [[Kostnický koncil|kostnickému koncilu]] ([[1415]]), protestující proti [[Jan Hus|Husovu]] upálení. Avšak po [[bitva na Vítkově|bitvě na Vítkově]] ([[1420]]) je [[Vilém I. z Pernštejna]] podruhé zvolen moravským hejtmanem, tentokrát však Zikmundem. Ten je pevně rozhodnut získat Moravu na svou stranu. Roku [[1421]] slíbil Vilém Zikmundovi poslušnost a vzápětí rezignoval na svou funkci. Odchází z politického života do ústraní.
Je však jisté, že jeho potomci se opět
==Významné osobnosti rodu (raný novověk)==
===Vilém II. z Pernštejna===
[[File:Helfstyn Castle from the air..jpg|thumb|Roku 1475 koupil Vilém II. hrad [[Helfštejn]] a až do své smrti se psal jako "Vilém z Pernštejna na Helfštejně"]]
Snad nejvýraznějším z Pernštejnů je označován druhorozený syn Jana z Pernštejna – [[Vilém z Pernštejna|Vilém]] (1438–1521). Již od mládí se účastnil mnoha turnajů, což svědčí o jeho dobré fyzické kondici a zdatnosti. Jako čtrnáctiletý byl společníkem [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (†1457). Nebýt Ladislavovy náhlé smrti, rýsovala se po králově boku slibná politická kariéra. Vilém se dostal do okruhu [[Jiří z Poděbrad|Jiříka z Poděbrad]] a to i se svým starším bratrem Zikmundem, za své služby byli odměněni např. majetky kláštera [[Tišnov]] či [[Oslavany]]. Proti králově straně ovšem stojí [[Zelenohorská jednota]] v čele se [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Po smrti Jiřího z Poděbrad ([[1471]]) se Vilém dostal do zapeklité situace. Bratr Zikmund byl unesen a vězněn přívrženci (proti)krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], jenž za jeho svobodu požadoval vojenské služby Pernštejnů. Vilém dlouho neváhal, dal se na Matyášovu stranu a z kališníka se stal katolík. I v tomto činu se odráží Vilémova tolerantnost, resp. vlažnost ve věcech víry.
Historiky je považován za na svou dobu pokrokového politika. Vyznavače odlišného náboženského proudu nepokládal za kacíře, ale pouze za „jiné“, neboť podporoval myšlenku nevnucování víry a svobody vlastního svědomí. Tyto názory jsou shrnuty ve Vilémově rčení: „S Římany (= [[Římští katolíci|katolíky]]) věřím, s Čechy (= [[Utrakvismus|utrakvisty]]) držím, s Bratřími (= [[Jednota bratrská|Jednotou bratrskou]]) umírám.“
▲[[Soubor:Pardubice Castle, Czech Republic.jpg|thumb|left|Zámek (městský hrad) v Pardubicích, po roce [[1491]] další významné sídlo rodu – zvláště jeho větve v Čechách]]
====Dobrý hospodář====
S Vilémem je však spojena ještě jedna velmi výnosná [[Ekonomika|hospodářská]] činnost, která se v dané době začala rychle rozvíjet: [[rybník]]ářství. K budování kanálů bylo výhodné jeho vlastnictví velkých územních celků a tak se v okolí [[Pardubice|Pardubic]] rybníkářům dařilo. Dokonce i slavní Rožmberkové se měli od Pernštejnů v tomto oboru co učit. Podle současníků byl Vilém člověkem skromným a pokorným, s neobyčejnými diplomatickými schopnostmi a vyvinutým ekonomickým myšlením, které se odráželo v úspěšných investicích. Nepotrpěl si prý na přepych, považoval jej za zbytečnou ztrátu peněz. S manželkou Johankou z Liblic (†1515) se dočkal 3 dětí: [[Bohunka z Pernštejna|Bohunky]], [[Jan IV. z Pernštejna|Jana]] a [[Vojtěch z Pernštejna|Vojtěcha]]. [[Pardubický zámek]], jejž nechal zbudovat přestavbou původního gotického hradu, sloužil jako nové sídlo rodu.
| |||