Kanonické právo: Porovnání verzí

Přidáno 9 bajtů ,  před 6 lety
m
+popisek k min. editaci: +v Česku dosud studovat nelze, na Slovensku už ano; typo
(+v)
m (+popisek k min. editaci: +v Česku dosud studovat nelze, na Slovensku už ano; typo)
'''Kanonické právo''' je [[náboženské právo]] [[katolictví|katolických]], [[pravoslaví|pravoslavných]] a [[anglikánství|anglikánských]] [[církev|církví]], které jsou jeho tvůrkyněmi. Zásadním předpokladem[[předpoklad]]em tohoto práva je, že nesmí nijak narušovat [[božské právo]], které je častěji a přesněji označováno [[latina|latinsky]] jako ‘‘ius''ius divinum‘‘divinum''. Srozumitelněji lze říci, že se jedná o soubor pravidel ([[kánon]]ů) platných v určité křesťanské (katolické, pravoslavné či anglikánské) církvi.
 
Toto právo má za sebou velmi dlouhou historii, za jejíž počátek lze označit vznik [[křesťanství]]. Během této historie došlo k několika církevním rozkolům, změnám principů v nahlížení na toto právo. Změnami procházelo nejen toto právo, ale i celá společnost, a tak se měnil i vztah jednotlivých „státních“ práv k tomuto celku. Neinformovanou veřejností bývá toto právo spojováno s něčím nemoderním a s něčím, co je již překonané, často bývá dáváno do souvislostí s [[mučení]]m, resp. [[tortura|torturou]], atp. Tato kritika však bývá založena na neznalosti a často nezohledňuje skutečný vývoj nejen tohoto práva, ale i ostatních právních systémů. Právě z tohoto práva totiž pochází řada myšlenek, které později pronikly do jiných právních systémů (např. vydávání zločinců). Na některých vývojových stupních, respektive na některých pasážích tohoto práva je silně patrné ovlivnění [[římské právo|římským právem]]. Po celou svoji historii se toto právo pohybuje mezi právními a [[teologie|teologickými]] potřebami. Odborníkovi zabývajícímu se kanonickým právem se říká '''''kanonista'''''.
 
Za časů [[Komunistický režim v Československu|komunistické totality]] nebylo v Československu možné kanonické právo jakožto obor studovat.<ref>http://www.apha.cz/vyznam-metropolitniho-cirkevniho-soudu-zrizeny-kardinalem-vlkem/</ref> V Česku to není možné dosud<ref>http://www.apha.cz/vyznam-metropolitniho-cirkevniho-soudu-zrizeny-kardinalem-vlkem/</ref> (dílčí předměty však lze studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze),<ref>Srov. [http://spcp.prf.cuni.cz/vyuka/vyuka.htm VÝUKA OBORŮ CÍRKEVNÍHO A KONFESNÍHO PRÁVA (letní semestr akademického roku 2012/2013])</ref> na Slovensku je tento obor nově (2013) otevřen na [[Katolická univerzita v Ružomberku|Katolické univerzitě v Ružomberku]].<ref>http://www.ku.sk/ouniverzite/spravy/66847-ku-bude-ponuka-tudium-prava-a-kanonickeho-prava.html</ref> Univerzita získala akreditaci pro programy bakalář, magistr i Ph.D.<ref>http://www.ku.sk/ouniverzite/spravy/66847-ku-bude-ponuka-tudium-prava-a-kanonickeho-prava.html</ref>
== Historie ==
{{viz též|Historie kanonického práva}}
Historie kanonického práva začíná vznikem [[křesťanství]], ačkoli slovo ''[[kánon]]'' začal používat až [[První nicejský koncil]] ([[325]]). Prvopočáteční normy křesťanů však lze stěží považovat za nějaký smysluplný kodex, neboť se křesťané pouze snažili naplnit [[Ježíš Kristus|Ježíšovo]] kázání na hoře ([[Matoušovo evangelium|Mt. 5, 1-7, 29]], [[Evangelium podle Lukáše|Lukáš 6, 17-49]]). Dalším důležitým pramenem byla samozřejmě [[Bible]] a díla [[Apoštolští Otcové|Apoštolských Otců]]. Faktické vykonávání, výklad a tvorba nových pravidel byla do Prvního nicejského koncilu zcela v kompetenci místních organizací, které je realizovaly především ve formě [[biskup]]ských výnosů. To vedlo k decentralizované správě, ve které [[papež]] neměl žádné mimořádné [[pravomoc]]e.
 
Díky politické situaci se tato skutečnost začala v [[5. století]] měnit a postupně docházelo k posílení papežské moci, která byla realizována pomocí [[papežské dekretály|papežských dekretálů]]. Prakticky až do [[Druhý nicejský koncil|Druhého nicejského koncilu]] ([[787]]) se kanonické právo vyvíjelo jednotně ačkoli bylo výrazně ovlivňováno místními [[biskup]]skými výnosy. Po tomto koncilu se začali stále více prohlubovat rozdíly mezi východním a západním náhledem na [[křesťanství]] a od následujícího [[Čtvrtý cařihradský koncil|Čtvrtého cařihradského koncilu]] se jedná o koncily uznávané pouze západní částí katolické církve. To neznamenalo, že by na jednu část přešlo kanonické právo a druhá tvořila něco jiného, znamená to pouze, že se kanonické právo rozdělilo na dvě části, které se postupem času v některých ohledech poměrně vzdálily.