Konzervatismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 13:
V [[20. století]] získal konzervatismus velmi široké uplatnění. Konzervativními jsou nazývány vlády [[Appeasement|politiky appeasementu]] z 30. let, [[frankismus]], "[[António de Oliveira Salazar|salazarismus]]" a [[perónismus]] z období 30.-70. let, ale také později [[Neostalinismus|neostalinisté]] či [[neogaullisté]]. Mimo ně samozřejmě i nadále britská Konzervativní strana apod.<ref name="Úvod Cabada"></ref>
Konzervativce nelze automaticky ztotožňovat s politickou [[pravice|pravicí]]; zejména německá a rakouská konzervativní politika má tradičně nakročeno do politického středu. Také britští toryové v 18. století se vymezovali jak proti "ničivé svobodě" whigům, tak i proti ortodoxním proudům. I pro konzervativce byl důležitý důraz na svobodu, kterou však chápali jinak než jejich whigovští konkurenti. Konzervativní antropologie úzce souvisela s antropologií křesťanskou, s vědomím lidské hříšnosti, ale i svobody vůle a mravního konání. Britští konzervativci (Burke, Hume) nedůvěřují velkým racionalistickým systémům a kladou důraz na pozvolnou tradici, empirii a personalitu.
== Charakteristika ==
| |||