Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odstranění odkazu na rozcestník |
|||
Řádek 21:
Poté co z Angoly odešli [[Portugalci]] (1974-1975), existovala v [[Angola|Angole]] tři osvobozenecká hnutí, která si činila nároky na politickou moc. Prvním hnutím bylo hnutí [[MPLA]] jejichž členové poházeli z kmene Mbundu, druhou organizací byla [[FNLA]] pocházeli z kmene Bakongo a třetím hutím byla UNITA, jejichž přívrženci pocházeli z kmene [[Ovimbundu|Ovimbundo]]. 5. ledna 1975 se sešli v keňské [[Mombasa|Mombase]] zástupci těchto tří hnutí a dohodli se na rovnosti FNLA, UNITA a MPLA (uznali pouze tato tři hnutí a vyřadili z bojů hnutí [[FLEC]]-hnutí za osvobození [[Cabinda|Cabindy]]) a na zachování územní integrity Angoly. 15. ledna 1975 se sešli zástupci hnutí se zástupci Portugalska ve městě Alvar a došlo k složení přechodné vlády s tím, že každé hnutí a i portugalští usedlíci získali tři křesla.
Avšak každá strana měla jinou představu o vývoji země a rozhodujícím faktem bylo, že MPLA v době vyhlášení nezávislosti Angoly, kontrolovala hlavní město [[Luanda|Luandu]], využila svého výhodného postavení a prohlásila stranu MPLA za jedinou legitimní stranu Angoly a ostatní hnutí prohlásila za povstalecká. To silně pobouřilo ostatní hnutí a taktéž dění v Angole vzbudilo pozornost ve světě. Socialistické země začaly podporovat hnutí MPLA, nejenže socialistické země uznaly MPLA jako stranu, ale začaly jej vojensky podporovat ([[Kuba]] zde vyslala do konce roku 1975 přes 11 000 vojáků, [[Sovětský svaz|SSSR]] stranu podpořil finančním obnosem ve výši 150 milionů dolarů a to jen v roce 1975). Vojenská intervence Kuby, jak vyšlo po letech najevo, byla připravována již na jaře roku 1975. Kubánci k tomuto účelu školili angolské příslušníky MPLA. Právě podpora MPLA z řad socialistů zapříčinila, obrat v ideologie Savimbiho, který následně upustil od levicové ideologie. UNITA byla kubánskou ofenzivou téměř zničena v roce 1976 (27. března 1976 prohlásila MPLA výsledek bojů proti UNITA a vojákům z [[Jihoafrická republika|JAR]], respektive příslušníků 32. batalionu za vítězství), ale podařilo se ji přežít a vytvořili si druhou vládu v provinčním městě [[Huambo]].
Následně se pomalu reorganizovala a vytvořila síť [[partyzán]]ských základen rozesetých po celé zemi. Hlavní základny měla v odlehlé provincii Cuando-Cubango. Tam pochopitelně měla nablízku i případnou pomoc od Jihoafričanů bez které by jen těžko mohla přežít.
| |||