Kornština: Porovnání verzí

Třetí fází je '''střední kornština''', kterou lze vymezit od počátku 13. století do druhé poloviny 16. století. Toto je pro kornštinu nejvýznamnější doba dějin, z této doby známe nejslavnější díla psaná v tomto jazyce a z tohoto období přímo čerpá většina dnešních cornwallských odborníků-budovatelů dnešní kornštiny. Toto období zažilo nárůst obyvatelstva uvnitř Cornwallu, částečně díky anglickým přistěhovalcům (Cornwall byl tehdy velmi hospodářsky úspěšná oblast) a následkem toho kornština přestala fungovat jako jediný jazyk Cornwallu. Měnila se i jazyková hranice mezi oběma jazyky; kornština začala ustupovat [[angličtina|angličtině]]; prvními místy, kde jazyk přestal být používán v denní komunikaci je severovýchod u města [[Bude]] někdy před rokem 1300. Přesto je pozoruhodné, že ve středokornském období autonomního vývoje Cornwallu a prosperity byl ústup kornštiny na západ nejen zastaven, ale jazyk byl naopak posilován a znovuoživován na východě Cornwallu. Středokornské literatury se zachovalo odhadem na 20 tisíc řádek textu; naše znalosti tehdejší literatury jsou nicméně stále nekompletní a v budoucnu lze očekávat nalezení dalších děl z tohoto období. Prameny středokornštiny jsou např. ''Pascon agas Arluth'' (Zesnutí našeho Pána, cca r. 1375), dále náboženské veršované drama ''Ordinalia'' (c. 1400), určená pro veřejný přednes. Nejdelším známým dílem z této doby je ''Beunans Meriasek'' (c. 1504), legendický záznam o životě syna vládce Cornwallu, sv. Meriaska a o životě sv. Sylvestra. Tato legenda, rovněž určená pro vícedenní veřejný přednes na speciálních místech, vypráví na 9000 řádcích o patronu města [[Camborne|Cambron]] Bretonci sv. Meriaskovi a o divech sv. Sylvestra, který se podle tohoto vyprávění mimo jiné podílel na pokřestění císaře [[Konstantin_VelikýKonstantin Veliký|Konstantina]]. Opět náboženským spisem z r. 1611 je ''Gwreans an Bys'' (Stvoření světa, od Williama Jordana z [[Helston|Helstonu]]u) a ''Bewnans Ke'' (Životopis sv. Key) z počátku 16. století. Životopis Sv. Key (původem [[Bretonci|Bretonce]]) obsahuje mnoho z arturovské legendy, příběh zasahuje i do Říma. Pozoruhodné je, že byl nalezen až v roce 2000 ve [[Wales|Walesu]]u. Dochovanou prózu v kornštině reprezentují tzv. ''Tregearské Homilie'' (c. 1556–8) přeložené Janem Tregearem. Představují jádro tradiční kornské prózy.

O něj se postarali [[Henry Jenner]] a [[Robert Morton Nance]] v roce 1904. Jejich rekonstruovaný jazyk se zakládal na kornštině z pozdních dob její existence. Fonetika novokornštiny se zakládá z foneticky psaných záznamů ze 17. století, též z některých starších pramenů a ovšem i z dialektů angličtiny hovořené na poloostrově. Henry Jenner byl znalý i dalších keltských jazyků; již před vydáním základního kamene znovuobnovené kornštiny, (knihy ''A Handbook of the Cornish Language''), byl známý pod bardským jménem ''Gwas Myghal'' (Služebník Michala). Jenner se stal welšským bardem v roce [[1899]] a bretonským bardem v roce [[1903]]; též studoval i [[manština|manštinu]]. Tito dva otcové moderní kornštiny normalizovali výslovnost a částečně rozšířili slovní zásobu (neboť historické prameny byly z většiny omezené na náboženskou sféru), a to zejména ze sesterské [[bretonština|bretonštiny]] a [[velština|velštiny]]. Důležitým mezníkem v procesu oživování bylo znovuzaložení [[Gorsedh Kernow]] (skupiny kornských bardů) v roce 1928; od té doby dodnes bylo již 1 000 lidí přijato mezi kornské bardy, což ukazuje na povzbudivý stupeň obnovy dnešní kornštiny. R. M. Nance (známý jako ''Mordon'') byl kornského původu, narodil se však ve [[Wales|Walesu]]u. ''Mordon'' založil v St. Ives 'Společnost starého Cornwallu' v roce 1920; tato společnost se brzy rozšířila na celý poloostrov a začala vydávat časopis existující dodnes. Jedno z mládežnických hnutí, ''Tyr ha Tavas'' (Jazyk a zem), vydával svůj vlivný časopis ''Kernow'' mezi léty 1934–1936. I v něm bylo otisknuto mnoho originálních i znovu otisknutých děl v kornštině. Mezitím se ukázal rozkol, který trval po celá desetiletí a není zcela dořešen dodnes – Nance preferoval vyšší středověkou formu a postupně vyvinul jiný dialekt kornštiny. Ten byl nazván později '''sjednocená kornština''', neboli ''Unys'', kdežto Jenner chtěl kornštinu pokračující či více naroubovanou na její pozdní formu. Po mnoho let byl toto základ moderní kornštiny, ačkoliv i ''Unys'' trpěl nejednoznačností v zápisu atd. Nanceho spojenec Henry Lewis vydal v roce 1923 ''Llawlyfr Cernyweg Canol'' (Příručku středokornštiny); ve 30. letech přibyly další vlivné jazykové příručky napsané rukama druhé generace kornských obrozenců. Nance a Peggy Pollard napsali několik her, jako např. ''Bewnans Alysaran'' (1940) či ''An Ballores'' (1932). Rok 1933 přinesl i znovuobnovení církevních bohoslužeb v kornštině. Stojí za zmínku, že v prvních dvou desetiletích byl jazyk oživen především ve své literární, nehovořené podobě; přerod do mluvené verze proběhl až později. Dílo Nanceho bylo završeno, když dokázal vychovat svou dceru jako prvního rodilého mluvčího moderní kornštiny.

Jednotná spisovná verze '''FSS''' je nyní používána pro oficiální účely cornwallské samosprávy, je možné ji používat při oficiálních akcích a nápisech. [[Evropská rada]] uznala kornštinu jako minoritní jazyk [[Evropská unie|Evropské unie]] (spolu s veškerými právy z tohoto plynoucími) v roce 2002. V roce 2010 byla otevřena první kornská školka v Camborne, byť funguje pro hrstku dětí (a jejich rodičů) a pouze v sobotu. Několik škol v oblasti nabízí výuku kornštiny jako nepovinného jazyka. V novém tisíciletí došlo po dlouhé práci k přeložení [[Nový zákon|Nového zákona]] do kornštiny. Další, nyní kompletní vysoce kvalitní překlad Bible včetně [[Starý zákon|Starého zákona]] (tzv. ''An Beybel Sans'') byl dodělán v roce 2011. Nově bylo vydáno několik překladů klasických děl, např. [[Cesta kolem světa za osmdesát dní]] (''Adro dhe'n Bÿs in Peswar Ugans Dëdh''), [[Alenka v říši divů]] (''Alys in Pow an Anethow''), knihu Lyonesský kámen (''Jowal Lethesow''), učebnic spisovného jazyka jako 'První čítanka' (''Kensa Lyver Redya'') či výkladových slovníků kompletně v kornštině. Existuje několik časopisů (např. ''An Gannas'' – Posel, vychází již od roku 1976), novin a rádií (např. ''Radio BBC Cornwall'' nebo ''Radyo an Gernewegwa'') používajících více či méně kornštinu. Od března 2008 lze studovat kornštinu na vídeňské univerzitě v rámci programu keltských studií či formou dálkového studia na univerzitě v [[Exeter|Exeteru]]u. Britská vláda se ke kornštině prozatím staví rezervovaně a poskytuje jejímu rozvoji jen velmi omezené finanční prostředky. Kurzy kornštiny lze studovat takřka kdekoliv po celém Cornwallu, existují i lekce online či lekce přes e-mail.