Wilhelm Dilthey: Porovnání verzí

'''Wilhelm Christian Ludwig Dilthey''' (*[[19. listopad]]u [[1833]], [[Wiesbaden]]-Biebrich – [[1. říjen|1. října]] [[1911]], [[Seis am Schlern]], [[Autonomní provincie Bolzano]]) byl [[Německo|německý]] [[filosof]], [[psycholog]] a [[pedagog]], představitel [[filosofie života]].

 

Dilthey pocházel z reformované kazatelské rodiny, studoval historii, teologii a filosofii v [[Berlín]]ě a v [[Heidelberg]]u, promoval [[1864]] prací o [[Friedrich Schleiermacher|Schleiermacherově]] etice a [[1867]] se stal profesorem v [[Basel|Basileji]], později v Kielu, ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] a od [[1883]] do [[1908]] v Berlíně. Souborné vydání jeho díla má přes 30 svazků.

 

Proti metodě přírodních věd, která se během 19. století nesmírně rozvinula, postavil Dilthey humanitní či [[společenské vědy]] (doslova „duchovní vědy“, ''Geisteswissenschaften'' – např. [[historie|historii]], [[právo]], [[literární věda|literární vědu]]) a snažil se vybudovat jejich vědeckou [[metoda|metodu]]. [[Přírodní vědy]] zkoumají svět z hlediska příčinnosti, kdežto úkolem „duchovních věd“ je podle něho chápat a vysvětlovat vztahy mezi životem, vyjadřováním a rozuměním. Z povahy věci musí být historické, tj. chápat své předměty a témata v dějinném vývoji, a jejich hlavní metodou je [[hermeneutika]], tj. snaha o věrné porozumění a výklad textů a jiných dokladů.

 

Třetí velkou oblastí Diltheyova zájmu byla výchova a vzdělávání. Všímal si různých etap lidského dětství a dospívání a hledal pro ně přiměřené způsoby výchovy. Patří tak mezi zakladatele moderní [[pedagogika|pedagogiky]] a [[filosofie výchovy]].

 

Kromě filosofie a pedagogiky ovlivnil Dilthey také sociologii, zejména prostřednictvím svého kolegy a přítele [[Georg Simmel|G. Simmela]], a to svým důrazem na chápání a rozumění. Mezi přímé Diltheyovy žáky patřili němečtí filosofové a pedagogové [[Hans Lipps]], [[Herman Nohl]], [[Theodor Litt]], [[Eduard Spranger]], [[Georg Misch]] a [[Erich Rothacker]]. Na Diltheye polemicky navázal [[Martin Heidegger]] a vlastním pojetím hermeneutiky [[Hans-Georg Gadamer]], oba však od něho převzali mnoho impulsů a myšlenek (např. myšlenku „hermeneutického kruhu“). Ditheyovy myšlenky a dílo ovlivnily celou řadu dalších – hlavně německých – filosofů, jako byl [[Theodor W. Adorno]], [[Ernst Cassirer]], [[Karl-Otto Apel]] nebo [[Jürgen Habermas]]. U nás se jím zabýval [[Jan Patočka]] a řada pedagogů.

=== Přínos psychologii ===

Proslul jeho spor s [[Hermann Ebbinghaus|H. Ebbinghausem]], reprezentujícím směr přírodovědný, analyzující a kauzálně „vysvětlující“. Obdobná diskuse pokračuje ještě v druhé polovině 20. století, např. mezi behavioristou [[Burrhus Frederic Skinner|B.F.Skinnerem]] a [[Carl Rogers|C. Rogersem]]., představitelem humanistické psychologie.

 

 

=== Externí odkazy ===

* [http://www.bautz.de/bbkl/d/dilthey_w.shtml Heslo Dilthey v BBKL - de]

* [http://www.jp.philo.at/texte/EhrenmuellerJ1.pdf J. Ehrenmüller: „Wilhelm Diltheys Philosophie der Philosophie“ - de]

 

 

{{NK ČR|jn20000700402}}

 

{{DEFAULTSORT:Dilthey, Wilhelm}}