Nico: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
úpravy dle diskuse |
úpravy |
||
Řádek 78:
| vydavatel = self-titled
| jazyk = anglicky
}}</ref> Jako svůj vzor ji
== Životopis ==
Řádek 87:
=== Odchod z Německa (1955−1965) ===
Tobias doporučil, aby si zkrátila jméno. Místo Christa Päffgen tedy začala
Poté, co se objevila v několika televizních reklamách, obdržela v roce 1958 malou roli ve filmu ''[[Gardový seržant]]'' režiséra [[Alberto Lattuada|Alberta Lattuada]]. V následujícím roce pak další menší roli ve filmu ''[[For the First Time]]'' režiséra [[Rudolph Maté|Rudolpha Maté]]. Její první významnější rolí byl film ''[[Sladký život]]'' italského režiséra [[Federico Fellini|Federica Felliniho]].<ref name="Witts87" />
V roce 1961 začala docházet na hodiny zpěvu.<ref name="Witts104" /> Roku 1962 se jí narodil syn [[Christian Aaron Boulogne|Ari]], jehož otcem byl režisér [[Alain Delon]]. Během různých období Ari žil u Delonových rodičů a někdy také s Nico v New Yorku. V roce 1976 jej adoptovala Delonova matka a Nico již jeho oficiální matkou nebyla.<ref name="Witts343">Witts, s. 343</ref> V roce 1962 byla její fotografie použita na obalu alba ''[[Moon Beams]]'' jazzového pianisty [[Bill Evans|Billa Evanse]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Johnson
| jméno = David Brent
Řádek 100:
| vydavatel = Indiana Public Media
| jazyk = anglicky
}}</ref> Rovněž si zahrála ve filmu [[Jacques Poitrenaud]]a nazvaném ''[[Strip-tease]]''. V následujícím období se několikrát objevila v televizních reklamách a občas její fotografie
| titul = Nico (3) – I'm Not Sayin / The Last Mile
| url = http://www.discogs.com/Nico-Im-Not-Sayin-The-Last-Mile/release/1171100
Řádek 109:
=== New York (1965−1967) ===
Počátkem dubna 1966 se The Velvet Underground s Nico stali součástí Warholovy nové show s názvem [[Exploding Plastic Inevitable]] (EPI).<ref name="unterberger82">Unterberger, s. 82</ref> Po celý duben s EPI vystupovali v klubu [[The Dom]] a při jejich koncertu byly v pozadí promítány filmy ''Sleep'', ''Kiss'', ''Emperor'', ''Blow Job'', ''Vinyl'' a ''Couch''.<ref name="unterberger83">Unterberger, s. 83</ref> Role tanečníků se ujali [[Gerard Malanga]], [[Ingrid Superstar]], [[Mary Woronov]], [[Ronnie Cutrone]] a [[Eric Emerson]].<ref name="unterberger83" /> V témže měsíci skupina rovněž nahrávala materiál pro své první album v newyorském studiu [[Scepter Studios]].<ref name="unterberger84">Unterberger, s. 84</ref> Produkce se oficiálně ujal Warhol, ale moc času ve studiu nestrávil; roli producenta tedy za něj neoficiálně převzal [[Norman Dolph]].<ref name="unterberger88">Unterberger, s. 88</ref> Později odehráli další koncerty a opět začali nahrávat. Tentokrát v losnageleském studiu [[TTG Studios]], přičemž produkce se tentokrát ujal [[Tom Wilson (producent)|Tom Wilson]].<ref name="unterberger96">Unterberger, s. 96</ref> V červenci 1966 vyšel první singl The Velvet Underground; obsahoval skladby „[[All Tomorrow's Parties]]“ a „[[I'll Be Your Mirror]]“. Počátkem listopadu opět začali nahrávat, tentokrát v [[Mayfair Studios]] a producentem jim byl opět Wilson.<ref name="unterberger116">Unterberger, s. 116</ref> Právě zde nahráli poslední skladbu na své dlouho očekávané první album; skladba dostala název „[[Sunday Morning (píseň, The Velvet Underground)|Sunday Morning]]“ a původně ji měla nazpívat Nico, která
| příjmení = Riedel
| jméno = Jaroslav
Řádek 121:
}}</ref> Ještě přibližně v červnu 1967 ze skupiny Nico odešla a skupina se rozešla i s Warholem. Ve Warholově Factory se Nico stala novou „superstar“ a nahradila tak [[Edie Sedgwick]].
Hrála v celkem osmi Warholových nebo Morriseyových experimentálních filmech. V roce 1966 to byl přibližně třiapůlhodinový film ''[[Chelsea Girls]]'', kde si mimo ni zahrál také Ari.<ref name="Witts196">Witts, s. 196</ref> Film trval sedm hodin, ale jelikož byl promítán na dvě
=== Sólová kariéra (1967−1970) ===
[[Soubor:Nico profile1974.png|thumb|left|Nico v roce 1974]]
Ještě když Nico zpívala s Velvet Underground, začala si hledat práci jako sólová zpěvačka. Protože neměla nikoho, kdo by ji doprovázel na kytaru a sama na nic hrát neuměla, začala se doprovázet magnetofonem, kde byla nahrána Reedova kytara.<ref name="Witts205">Witts, s. 205</ref> Později se k ní
Počátkem září 1968 Nico začala v Los Angeles nahrávat své druhé sólové album. Na rozdíl od prvního alba, kde Nico nenapsala nic, je na nové desce
Když Cale produkoval album skupiny [[The Stooges]], Nico za ním přišla a byla spolu s ním v producentské kabině.<ref name="Witts297">Witts, s. 297</ref> Zde se poprvé setkala s [[Iggy Pop]]em, který ve skupině zpíval, se kterým později strávila několik týdnů na farmě v Michiganu.<ref name="Witts299">Witts, s. 299</ref> Na album ''[[The Stooges (album)|The Stooges]]'' Pop pro Nico napsal píseň „We Will Fall“.<ref name="Witts300" /> Celá skladba trvá něco přes deset minut a Cale v ní hraje na violu. Její matka zemřela v únoru 1970.<ref name="Witts301">Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla Nico závislá na heroinu.<ref name="Witts337" /><ref name="Witts344">Witts, s. 344</ref> V následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o to, aby postupně přešla od heroinu
Od května do července 1970 Nico nahrávala své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. Dělo se tak v newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu hraje a sám tedy obstarává všechny nástroje mimo harmonia. Je rovněž aranžérem všech skladeb a ve skladbě „My Only Child“ zpívá doprovodné vokály.<ref name="unterberger281">Unterberger, s. 281</ref> Doprovodné vokály zde zpívá rovněž [[Adam Miller]]<ref name="unterberger281" />{{#tag:ref|Miller zpíval i v písni „The Soul of Patrick Lee“ na Caleově albu ''[[Church of Anthrax]]''.<ref name="unterberger281" />|group=p}} a v písni „Le Petit Chevalier“ zpívá syn Nico jménem Ari. První z osmi písní je „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese,<ref name="Witts300">Witts, s. 300</ref> který v červenci 1969 zemřel. Na druhém místě je „The Falconer“, kterou Nico napsala poté, co byl Andy Warhol v červnu 1968 postřelen.<ref name="Witts259">Witts, s. 259</ref> Nico původně plánovala, že tuto píseň nikde nevydá.<ref name="Witts259" /> Tento názor však později změnila a vydala ji na svém třetím albu a v roce 1972 byla použita ve filmu ''[[La Cicatrice intérieure]]''. Album vyšlo v prosinci 1970 u vydavatelství [[Reprise Records]] a opět jde o její jediné album, které tato společnost vydala. Ještě před vydáním alba Nico odehrála krátké turné po Evropě se zastávkami v Amsterdamu, Paříži, Londýně a několika dalších městech.<ref name="Witts302">Witts, s. 302</ref>▼
▲Od května do července 1970 Nico nahrávala své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. Dělo se tak v newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu
=== Spolupráce s Garrelem a album The End… (1971−1974) ===
V polovině ledna 1971 odehrál Cale svůj vůbec první sólový koncert v sále [[Roundhouse]] v [[Londýn]]ě. Dalším umělcem, který na koncertu
Během roku 1973 Nico v londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album
V roce 1974 mimo hudebních aktivit hrála i v dalším Garrelově filmu ''[[Les Hautes solitudes]]''.<ref name="Witts334">Witts, s. 334</ref> V prosinci 1974 odehrála koncert v remešské katedrále; hlavní hvězdou tam ale byla německá skupina [[Tangerine Dream]], která hrála dva sety a Nico se musela vejít mezi ně.<ref name="Witts337">Witts, s. 337</ref> Přibližně ve stejné době začala známost s kytaristou [[Lutz Ulbrich|Lutzem Ulbrichem]]<ref name="Witts329" /> ze skupiny [[Agitation Free]], se kterým se poprvé setkala již v roce 1972 po uvedení filmu ''La Cicatrice intérieure''.<ref name="Witts322">Witts, s. 322</ref> Roku 1975 hrála v dalším Garrelově filmu ''[[Un ange passe]]'' a o rok později následoval ''[[Le Berceau de cristal]]''.<ref name="Witts342">Witts, s. 342</ref> Další a poslední filmy, které vzešly ze spolupráce Nico s Garrelem, nesly názvy ''[[Voyage au jardin des morts]]'' (1978) a ''[[Le Bleu des origines]]'' (1979).
=== Posledních deset let (1978−1988) ===
[[Soubor:2006-07-24 Friedhof Grunewald-Forst Grabmal Nico.jpg|thumb|Hrob Nico v Berlíně]]▼
V roce 1978 měla odehrát turné po Spojeném království jako předskokan různých punkových skupin, jako například [[The Killjoys (britská skupina)|The Killjoys]], [[The Adverts]] nebo [[Siouxsie and the Banshees]].<ref name="Witts348">Witts, s. 348</ref> Několik koncertů skutečně proběhlo, ale nakonec kvůli špatnému chování návštěvníků, kteří přišli na punkové kapely, ostatní zrušila.<ref name="Witts348" /> Ve stejném roce se seznámila s fotografem [[Antoine Giacomoni]]m a baskytaristou [[Philippe Quilichini|Philippem Quilichinim]]. Prvním jmenovaný vytvořil několik jejích fotografií před zrcadlem a druhý se s ní rozhodl natočit album.<ref name="Witts351">Witts, s. 351</ref> Album ''[[Drama of Exile]]'' je jediným jejím albem, na kterém se nijak nepodílel John Cale. V té době však Nico nemohla sehnat smlouvu s
V roce 1979 se Nico spolu s Ulbrichem, kterého znovu potkala v Berlíně, přesunula zpět do New Yorku. Zde se setkala s Caleovou manažerkou [[Jane Friedman]] a ta jí zajistila koncert v klubu [[CBGB]].<ref name="Witts355">Witts, s. 355</ref> Dne 19. února 1979 Nico, Ulbrich a Cale odehráli dva koncerty v CBGB. Během osmdesátých let odehrála přibližně 1 200 koncertů.<ref name="Witts361">Witts, s. 361</ref> Roku 1982 absolvovala krátké turné s kapelou [[The Blue Orchids]].<ref name="Witts363">Witts, s. 363</ref> V následujících letech ji doprovázeli jak Blue Orchids, tak i [[The Bedlamites]] a [[The Faction]].<ref name="Witts368">Witts, s. 368</ref> Jejím tehdejším manažerem byl Alan Wise, který jí v roce 1985
Dne 24. března 1988 vystupoval Cale v Bruselu a Nico se k němu v písni „Child's Christmas in Wales“ připojila.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 151 ⟶ 155:
| jazyk = anglicky
}}</ref> V červnu 1988 Ulbrich pořádal v Berlíně festival nazvaný Fata Morgana.<ref name="Witts380">Witts, s. 380</ref> Šlo o její vůbec poslední koncert. Záznam z něj vyšel pod názvem ''[[Nico's Last Concert: Fata Morgana]]'' v roce 2000.
Dne 17. července 1988 během dovolené se synem na ostrově [[Ibiza]] prodělala menší [[infarkt]] při [[Cyklistika|jízdě na kole]] a když z kola spadla, udeřila se do hlavy. V tu dobu okolo projížděl [[taxi]]kář a ve špatném stavu se ji snažil odvézt do místní [[nemocnice]]. První tři nemocnice, kam ji zkusil odvézt, ji
=== Nico v Československu (1985) ===
Řádek 175 ⟶ 181:
Druhý koncert Čuřík zajistil v Kulturním středisku na [[Opatov]]ě, kde mu s tím pomohl hudební publicista [[Vojtěch Lindaur]], který zde v té době pracoval.<ref name="zimmerhaklova424" /> Jelikož zde se jednalo o velký kulturní dům, na rozdíl od Brna, kde hrála v hospodě, muselo se zde zajistit oficiální povolení.<ref name="zimmerhaklova427">Zimmerhaklová, s. 427</ref> Čuřík v té době provozoval poslechový program nazvaný ''Labyrint'' a oficiálně se tedy i zde mělo jednat o poslech hudby Velvet Underground se speciálním hostem, což bylo povoleno.<ref name="zimmerhaklova427" /> Během koncertu bylo zjištěno, že jsou v sále příslušníci [[Státní bezpečnost|StB]], kteří Lindaura a později i Čuříka zatkli.<ref name="zimmerhaklova429">Zimmerhaklová, s. 429</ref> Nico s kapelou však koncert dohrála do konce a následně z Československa odjela.<ref name="zimmerhaklova430">Zimmerhaklová, s. 430</ref>
Záznam z brněnského koncertu vyšel v roce 2012
| příjmení = Veselý
| jméno = Karel
Řádek 185 ⟶ 191:
}}</ref>
==
Jako své datum narození v šedesátých letech uváděla 8. srpen 1942.<ref name="unterberger183">Unterberger, s. 183</ref><ref name="Witts225">Witts, s. 225</ref> V různých obdobích pak o sobě tvrdila, že se narodila v roce 1938 v Polsku, 1942 v Kolíně, 1943 v Berlíně nebo 1944 v Budapešti.<ref name="unterberger9" /><ref name="Witts18">Witts, s. 18</ref> I svým původem občas klamala: někdy
▲[[Soubor:2006-07-24 Friedhof Grunewald-Forst Grabmal Nico.jpg|thumb|Hrob Nico v Berlíně]]
▲Její matka zemřela v únoru 1970.<ref name="Witts301">Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla Nico závislá na heroinu.<ref name="Witts337" /><ref name="Witts344">Witts, s. 344</ref> V následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o to, aby postupně přešla od heroinu přešla na [[metadon]].<ref name="Witts360">Witts, s. 360</ref> Metadon se jí však nezamlouval a stále brala heroin a kvůli jeho shánění několikrát pozdě dorazila na koncert.<ref name="Witts362">Witts, s. 362</ref> Byla vegetariánka<ref name="Witts248">Witts, s. 248</ref> a kvůli propíchnutému bubínku byla na jedno ucho hluchá.<ref name="Witts191">Witts, s. 191</ref> V sedmdesátých letech žila s Garrelem a v pozdní části vztahu k němu přibrala ještě Ulbricha.<ref name="Witts343" />
▲Dne 17. července 1988 během dovolené se synem na ostrově [[Ibiza]] prodělala menší [[infarkt]] při [[Cyklistika|jízdě na kole]] a když z kola spadla, udeřila se do hlavy. V tu dobu okolo projížděl [[taxi]]kář a ve špatném stavu se ji snažil odvézt do místní [[nemocnice]]. První tři nemocnice, kam ji zkusil odvézt, ji nepřijaly.<ref name="unterberger339">Unterberger, s. 339</ref> V té poslední ji přijaly a jako diagnózu zdravotní sestra určila sluneční úpal.<ref name="Witts381">Witts, s. 381</ref> Druhý den ráno její stav kontroloval lékař, který jí chtěl dát injekci, ale nenašel žádnou žílu.<ref name="Witts381" /> V osm hodin večer dne 18. července 1988 zde zemřela. Později bylo zjištěno, že krvácela do [[Mozek|mozku]].<ref name="smironne" /><ref name="infoplease" /> Pohřbena byla v Berlíně.<ref name="smironne" /> Jedním z mála lidí, kteří přišli na její pohřeb, byl Phillipe Garrel.<ref name="Witts346" />
Kromě své rodné [[Němčina|němčiny]] mluvila čtyřmi jazyky: [[Angličtina|anglicky]], [[Italština|italsky]], [[Španělština|španělsky]] a [[Francouzština|francouzsky]].▼
▲Byla [[Vegetariánství|vegetariánka]]<ref name="Witts248">Witts, s. 248</ref> a kvůli propíchnutému bubínku byla na jedno ucho hluchá.<ref name="Witts191">Witts, s. 191</ref> Kromě své rodné [[Němčina|němčiny]] mluvila čtyřmi jazyky: [[Angličtina|anglicky]], [[Italština|italsky]], [[Španělština|španělsky]] a [[Francouzština|francouzsky]].
▲Jako své datum narození v šedesátých letech uváděla 8. srpen 1942.<ref name="unterberger183">Unterberger, s. 183</ref><ref name="Witts225">Witts, s. 225</ref> V různých obdobích pak o sobě tvrdila, že se narodila v roce 1938 v Polsku, 1942 v Kolíně, 1943 v Berlíně nebo 1944 v Budapešti.<ref name="unterberger9" /><ref name="Witts18">Witts, s. 18</ref> I svým původem občas klamala: někdy měla německé kořeny, někdy ruské, turecké a jindy polské.<ref name="unterberger9" />
Často při běžném mluvení protahovala slova a někdy jí také déle trvalo, než na něco odpověděla.<ref name="Witts171">Witts, s. 171</ref> Cale o ní řekl: ''„Trvalo jí hrozně dlouho, než se vymáčkla. Zeptal jsem se jí na nějakou blbost, třeba ‚Jak se vede‘ a ona na mě koukala celý věky. Někdy sis musel na odpověď počkat i deset minut, když najednou řekla ‚Jo, fajn‘ a teď jsi najednou nevěděl, co je vlastně fajn.“''<ref name="Witts172">Witts, s. 172</ref>
Řádek 211 ⟶ 205:
| vydavatel = RockOnTheNet.com
| jazyk = anglicky
}}</ref> V roce 1995 o ní německá režisérka [[Susanne Ofteringer]] natočila dokumentární film nazvaný ''[[Nico Icon]]''. Své vzpomínky na Nico zde
| příjmení = Ruhlmann
| jméno = William
Řádek 251 ⟶ 245:
| vydavatel = Fear is a man's best friend
| jazyk = anglicky
}}</ref> V březnu 2010 se koncert opakoval v polské [[Vratislav (město)|Vratislavi]] a v dubnu pak v [[Řím]]ě. Po necelých třech letech se konal poprvé mimo Evropu − v [[New York]]u, kde vystoupili mimo účastníky dřívějších ročníků i noví hudebníci, vedle jiných to byly
== Diskografie ==
|