Urnammu: Porovnání verzí

Ur-nammuův zákoník byl objeven již v letech [[1899]] – [[1900]], ale až roku [[1952]] byl přeložen a identifikován. Předtím byl za nejstarší zákoník považován [[Chammurapiho zákoník|Chammurapiho]] a to až do roku [[1947]], kdy byl objeven tzv. Lipit-Ištarův zákoník, který byl v [[Chammurapi]]ho době starý přibližně 150 let. Lipit-Ištarův zákoník – a i z tohoto hlediska je jeho nález velice významný – není psán v semitské řeči (jako Chammurapiho), ale v nesemitské – konkrétně v sumerštině. V roce 1948 však konservátor Iráckého muzea v [[Bagdád]]u Taha Baqir nalezl tzv. (později pojmenovaný) Bilalamův ([[Akkad|akkadský)]] zákoník. Ale opět netrvalo dlouho a roku [[1952]] byl za nejstarší zákoník prohlášen Ur-nammův. <ref group="p" name="haustoria1">Autoři Nováková, Pecha a Rahman ve své vysokoškolské učebnici ''Dějiny Mezopotámie'' zpochybňují fakt, že autorem zákoníku je Ur-nammu a nabízí alternativní teorii, že jeho autorem byl Ur-nammův syn Šulgi (str. 71). K této teorii se kloní i slavný popularizátor starověkých dějin (nikoliv však odborný) [[C. W. Ceram]] ve své knize ''Bohové, hroby a učenci : Román o archeologii'' (str. 223 – viz Literatura).</ref> Překlad tabulky, která z něj obsahuje výtah, pořídil [[Samuel Noah Kramer]]. Tabulka je světle hnědá s rozměry 20 cm x 10 cm a více než polovina textu je poničená. Text je rozdělen na osm sloupců, každá strana po čtyřech. Prolog zákoníku vypráví o stvoření světa a Sumeru a o pověření Ur-Nammua k vládě nad Sumerem a [[Ur (město)|Urem]]. Kramerovi se podařilo více méně rozluštit pět zákonů: Jeden z nich zřejmě upravuje říženířízení při vodním [[ordál]]u, další o vrácení [[Otrokářství|otrok]]a pánovi, a další tři se týkají společenského a duchovního rozvoje lidstva. Kramer dokládá, že již v této době platil mnohem lidštější přístup k otázce trestu, nežli je známé ''oko za oko, zub za zub.'' V Ur-nammuově zákoníku totiž existuje náhrada tělesného trestu za peněžitý. <ref>{{Citace monografie