|
== Život ==
[[File:Národní umělkyně Otýlie Beníšková (1954).JPG|thumb|Národní umělkyně Otýlie Beníšková (1954)]]
* Otec – Jan Pangrác, narozený 21. listopadu 1895, matka – Emilie Pangrácová, rozená Fialová, narozená 5. února 1899.
* Sourozenci – František – 1922, Anička – 1940.
* Mirkův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák s přehledem vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stává akademický malíř Alois Kalvoda a Mirek maluje podle pohlednic s jeho obrazy.
* Na půdě rodinného domu pořádá první výstavy, nejlepší díla vystavuje v oknech dílny svého otce, Pangrácova pohřebního ústavu, a některé z obrázků i prodává. ▼
* Roku 1941, po ukončení měšťanky, nastupuje do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maluje ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stává hlína, začíná modelovat své první plastiky a portréty. Přesto, že jeho chuť a talent přerušuje v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek, nedaleko Lužné na Rakovnicku, je v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stává uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavírají a Mirek opět nastupuje do Nonfriedovy dílny. ▼▲* Na půdě rodinného domu pořádá první výstavy, nejlepší díla vystavuje v oknech dílny svého otce, Pangrácova pohřebního ústavu, a některé z obrázků i prodává.
* S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystá zdolat metu nejvyšší, akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odkládá a společně se navrací do Bechyně, kde získává absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastupuje pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech končí s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění a kumštýřskou poctivostí. ▼
* Stává se členem spolku Mánes, zázemí nachází v ateliéru pražského hotelu Gráf. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou stávají dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvoří v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku. ▼▲* Roku 1941, po ukončení měšťanky, nastupuje do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maluje ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stává hlína, začíná modelovat své první plastiky a portréty. Přesto, že jeho chuť a talent přerušuje v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek, nedaleko Lužné na Rakovnicku, je v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stává uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavírají a Mirek opět nastupuje do Nonfriedovy dílny.
▲* S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystá zdolat metu nejvyšší, akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odkládá a společně se navrací do Bechyně, kde získává absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastupuje pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech končí s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění a kumštýřskou poctivostí.
▲* Stává se členem spolku Mánes, zázemí nachází v ateliéru pražského hotelu Gráf. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou stávají dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvoří v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku.
[[File:Víťánek (1955).JPG|thumb|Víťánek (1955)]]
[[File:Náhrobek Františka Škroupa v Rotterdamu.jpg|thumb|Náhrobek Františka Škroupa v Rotterdamu]]
* V šedesátých letech je osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrává a dodnes náhrobek autora naší národní hymny zdobí.
* Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz Josefa V. Myslbeka a Jana Štursy, který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Jeho dílo se řadí do trvalých přínosů novodobé české výtvarné kultury.
* Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce 1983 obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován zasloužilým umělcem. ▼
* Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy ve svém osobitém stylu, tak i malby abstraktní. Uznával a ctil díla ostatních umělců. Svůj život zasvětil lásce k umění a vlastenectví. ▼▲* Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce 1983 obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován zasloužilým umělcem.
* Zemřel dne 19. června 2012 v rodném domě v Rakovníku. ▼
▲* Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy ve svém osobitém stylu, tak i malby abstraktní. Uznával a ctil díla ostatních umělců. Svůj život zasvětil lásce k umění a vlastenectví.
▲* Zemřel dne 19. června 2012 v rodném domě v Rakovníku.
== Dílo (výběr) ==
| 