Wikipedie

Miroslav Pangrác: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 11:
* Roku 1941, po ukončení měšťanky, nastupuje do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maluje ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stává hlína, začíná modelovat své první plastiky a portréty. Přesto, že jeho chuť a talent přerušuje v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek, nedaleko Lužné na Rakovnicku, je v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stává uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavírají a Mirek opět nastupuje do Nonfriedovy dílny.
* S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystá zdolat metu nejvyšší, akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odkládá a společně se navrací do Bechyně, kde získává absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastupuje pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech končí s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění a kumštýřskou poctivostí.
* Stává se členem spolku Mánes, pracujezázemí nachází v ateliéru pražského hotelu Gráf, kde na žádost Rakovnických portrétuje herečku Otýlii Beníškovou. Z jeho dílny vychází např. plastiky ředitele Jana Rennera , učitele a spisovatele Karla Mejstříka, ovšem jeho doménou se stávají dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvoří v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku.
 
[[File:Víťánek (1955).JPG|thumb|Víťánek (1955)]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Pangrác“