Tomáš Becket: Porovnání verzí

Studoval na nejstarší univerzitě světa, v [[Bologna|Bologni]]. Původně byl blízkým přítelem krále Jindřicha II., ale poté, co se stal arcibiskupem z [[Canterbury]], se jejich cesty rozešly. Střetli se spolu ve sporu o práva církve, což nakonec vedlo k tomu, že arcibiskup musel prchnout z Anglie (1164). Místem jeho exilu se stalo cisterciácké opatství [[klášter Pontigny|Pontigny]] ve Francii. V roce 1170 se vrátil do Anglie na příslib odpuštění a s bezpečnostními zárukami od krále a krátce poté byl královými družiníky [[vražda|zavražděn]] ve své [[Katedrála|katedrále]]. K vraždě došlo v severním [[transept|transeptu]]u [[canterburská katedrála|canterburské katedrály]] [[29. prosinec|29. prosince]] [[1170]].

V červnu roku 1170 korunovali v Yorku arcibiskup z Yorku a biskupové z Londýna a Salisbury krále [[Jindřich Mladík|Jindřicha Mladíka]] (syna Jindřicha II.). Tím porušili korunovační privilegium Canterbury. V listopadu 1170 Becket všechny tři exkomunikoval. Zatímco tito biskupové utekli ke králi do Normandie, Becket pokračoval v exkomunikaci svých odpůrců v církvi. Brzy se to doneslo ke králi Jindřichovi.

Po nahlášení těchto Becketových aktivit se nemocný Jindřich údajně zvedl z lůžka a následoval výbuch frustrace. Není jasné, co král přesně řekl, existuje několik verzí. Nejčastěji citovaná věta „Copak se nenajde nikdo, kdo by mne zbavil toho otravného kněze?“ pochází z ústní tradice. Historik Simon Schama se však domnívá, že není správná, a přijímá verzi latinsky píšícího životopisce tehdejší doby, Edwarda Grima, který uvádí větu: "Co jsem to na svém dvoře vychoval a živil za povaleče a zrádce, kteří dovolí, aby nějaký neurozený kněz s jejich pánem jednal s tak hanebným opovržením?"

Do lidové kultury pronikla spousta variací. Ať už král řekl cokoli, přihlížející si to vyložili jako královský rozkaz a čtyři rytíři - Reginald FitzUrse, Hugh de Moreville, William de Tracy, a Richard le Breton – se vydali přímo za Becketem. Do Canterbury dorazili 29. prosince 1170. Podle zpráv mnicha Gervase z Canterbury a očitého svědka, Edwarda Grima, si před setkáním s Becketem položili zbraně pod smokvoň{{doplňte zdroj}} před katedrálou a brnění si schovali pod plášť. Následně Becketa zpravili o tom, že musí odejít do Westminsteru a zodpovídat se ze svého jednání. Becket ale odmítl. Až poté, co se odmítl podrobit králově vůli, se rytíři chopili zbraní a spěšně se vrátili do katedrály s úmyslem usmrtit jej. Becket se mezitím odebral do hlavní lodi k modlitbě nešporů. Rytíři s tasenými meči jej zastihli blízko vchodu do kláštera, schodů do krypty a schodů vedoucích do katedrály, kde mniši zpívali nešpory. Existuje několik dobových svědectví o tom, co se stalo poté, obzvláště významná je zpráva Edwarda Grima, který při útoku sám utrpěl zranění. Rytíři prý Becketa několikrát zasáhli do hlavy a při třetí této ráně měl Becket rozpřáhnout ruce se slovy „Ve jménu Ježíšově a ochrany církve jsem připraven obejmout smrt.“ Poté, co rytíři rozťali jeho hlavu a mozek smíšený s krví rozprášili po podlaze, odešli se slovy „Pojďme, rytíři, tento člověk už nikdy nevstane.“

* {{Citace periodika | příjmení = Krischke | jméno = Helena | titul = Církev a anglické království: Thomas Becket | periodikum = Historický obzor | odkaz na periodikum = | rok = 1999 | měsíc = | ročník = 10 | číslo = 9/10 | strany = 199-207 | url = | issn = 1210-6097}}