Jan Bosco: Porovnání verzí

V té době měl svůj první [[mystika|mystický]] zážitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je.<ref>TamtéžDon Bosko:Můj život pro mladé, Portál: Praha 2007; str. 17–18</ref>

Po [[svěcení|vysvěcení]] na kněze začala Boscova hlavní činnost. Po poradě se svým duchovním patronem [[Don Cafasso|donem Cafassem]] (později blahořečeným) započal svou kněžskou práci v [[Turín]]ě a práci v útulku a nemocnici [[Svatá Filoména|svaté Filomény]]. Začali se kolem něj shromažďovat chlapci a brzy jich v jeho skupině bylo už více než sto. Místa, kde se scházeli, už byla příliš těsná, a tak Bosco hledal nové, kde by mohl vytvořit [[oratoř]]. V té době měl další mystický zážitek, který ho nasměroval v jeho dalším působení.<ref>TamtéžDon Bosko:Můj život pro mladé, Portál: Praha 2007; str. 106–107</ref>

V roce [[1848]] vydal král Karel Albert ústavu, která mimo jiné udělovala svobodu [[židé|židům]] a [[Protestantismus|protestantům]]. Bosco popsal tehdejší situaci takto: „Mnozí si mysleli, že spolu s ústavou je poskytnuta i svoboda dělat dobré či zlé, jak se komu zlíbí... V těch dnech mladé lidi ovládlo jakési šílenství. Shromažďovali se na různých místech ve městě, na ulicích a náměstích, a napadali kněze a kostely. Každá urážka náboženství byla považována za „vydařený kousek“.<ref>TamtéžDon Bosko:Můj život pro mladé, Portál: Praha 2007; str. 164</ref> I Bosco byl několikrát napaden. Později na něj byly i páchány atentáty (pokus o zastřelení, otrávení, umlácení, ubodání), všechny však neúspěšně.<ref>Viz literatura: např. ''Světec Don Bosco'', str. 132; ''Můj život pro mladé'': str. 164</ref>

Jak Boscova oratoř rostla, nabízela se otázka, co budou chlapci dělat dále a jak bude dílo pokračovat. Bosco chtěl docílit toho, aby mohl sám ve svém ústavu vychovávat kněze, kteří by později zůstávali a neodcházeli jinam. To se mu však dlouho nedařilo a kněží odcházeli do jiných seminářů a pak byli [[biskup]]y posíláni do různých míst. Na Bosca naléhali i lidé z jeho okolí,<ref>Don Cafasso se vyjádřil: „Milý Done Bosco, jestliže chcete své dílo zajistit do budoucnosti, založte přece nějakou kongregaci." in P. Alberti: ''Světec Don Bosko'', Matice cyrilometodějská: Olomouc 1999 str. 146</ref><ref> Dokonce i Urban Rattazzi, ministr spravedlnosti, který prosadil protiřeholní zákony mu roku 1847 řekl: „Milý Done Bosco, přeji vám dlouhý život, velmi dlouhý, abyste mohl vyučovat a vychovávat tolik chudých chlapců. Ale ani vy nejste nesmrtelný! Co bude z vašeho podniku po vás?"<ref>P. Alberti: Světec Don Bosko, Matice cyrilometodějská: Olomouc Tamtéž1999, str. 147</ref> aby zajistil své dílo do budoucnosti a vychoval si nástupce.

Roku [[1857]] Bosco začíná psát stanovy nové kongregace zasvěcené sv. [[František Saleský|Františku Saleskému]]. V roce [[1858]] navštěvuje poprvé papeže [[Pius IX.|Pia IX.]] a představuje mu své dílo. Papež ho vyzývá, aby své zážitky sepsal (tento požadavek během dalších let ještě opakuje, až paměti v letech [[1873]]–[[1875|75]] Bosco napsal). Dne [[18. prosinec|18. prosince]] [[1859]] úředně vzniká salesiánská kongregace – Společnost sv. Františka Saleského (dnes [[Salesiáni Dona Bosca]]). I s Boscem má 18 členů. Kongregace však ještě není církevně schválena. Bosco schválení považuje v podstatě za formalitu. V Římě se však proti Boscovi ozývají i kritické hlasy a někteří představitelé církve, zejména nový turínský arcibiskup Gastaldi, s jeho dílem nesouhlasí.<ref>TamtéžP. Alberti: Světec Don Bosko, Matice cyrilometodějská: Olomouc 1999, str. 160</ref> Bosco se ještě několikrát vydává do Říma přesvědčovat své odpůrce. Po letitých snahách, které byly přerušeny i [[První vatikánský koncil|prvním vatikánským koncilem]] se nakonec Bosco dočkal; [[1. březen|1.&nbsp;března]] [[1869]] je schválena tzv. ''Zbožná salesiánská společnost'' a konečně [[3. duben|3. dubna]] [[1874]] [[Svatý stolec]] definitivně schvaluje ''Stanovy Salesiánské společnosti''.

V roce [[1934]] bylo na světě celkem 730 výchovných ústavů řízených [[salesiáni|salesiány]], 725 [[Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice|salesiánkami]] a přes 5000 různých školských zařízení. K [[31. prosinec|31.&nbsp;12.]]&nbsp;[[1998]] bylo komunit salesiánů 1809, salesiánek pak 1603. Z toho nejvíce v [[Evropa|Evropě]] a poté v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]]; salesiáni působili ve 122 zemích, měli 97 [[biskup]]ů, z toho 5 [[kardinál]]ů.<ref>TamtéžP. Alberti: Světec Don Bosko, Matice cyrilometodějská: Olomouc 1999, str. 387 – přiložená tabulka</ref>

Bosco byl již za svého života velmi známý a populární a to nejen v [[Itálie|Itálii]]. Když pak [[31. leden|31. ledna]] [[1888]] ve věku 72 let zemřel, vzbudila jeho smrt v [[Turín]]ě a okolí veliký rozruch. Obchodníci zavírali své podniky „pro smrt Jana Bosca”. Na jeho pohřeb přišlo okolo 40 000 lidí. Brzy se ozývaly hlasy po jeho [[svatořečení]]. Začalo se s vyšetřováním. Proti však byli někteří vysocí představitelé církve, i někteří [[kardinál]]ové. Proces však nakonec dopadl pro Bosca kladně, roku [[1929]] byl papežem [[Pius XI.|Piem XI.]] [[beatifikace|beatifikován]] a na velikonoční neděli [[1934]] [[kanonizace|kanonizován]]. Papež [[Jan Pavel II.]] ho pak [[24. leden|24. ledna]] [[1989]] prohlásil za ''Otce a učitele mládeže''.<ref>[http://www.sdb.cz/jan-bosco/]</ref>

Bosco původně začal psát (v r. [[1844]]), aby vyvážil tiskoviny nepřátelské katolictví, které začaly vycházet. Za tímto účelem vydával např. měsíčník ''Katolické čtení'' či letáky ''Co má vědět katolík''. Prvními jeho literárními díly byly životopisy. Během svého života je napsal např. o [[papež]]ích od [[Petr (apoštol)|sv. Petr]]a až po [[Silvestr I.|Silvestra I.]], o [[Dominik Savio|Dominiku Saviovi]], o [[Pius IX.|Piu IX.]] a dalších. Po zavedení [[metrická soustava|metrické soustavy]] v [[Itálie|Itálii]] v roce [[1845]] vydal Bosco učebnici ''Desítková metrická soustava ve zkratce'' a přidal ještě divadelní [[fraška|frašku]] ''Desetinná soustava na trhu''. Roku [[1856]] napsal učebnici ''Dějepis italský'', kterou chtěl dokonce ministr Lanza zavést na státní školy. Požadoval však, aby Bosco změnil několik míst knihy. Ten však odmítl se slovy: „Nebudu otrocky chválit a zbaběle tupit. Jde mi o pravdu a ne o pochvalu.“<ref>Tamtéž, str. 15</ref> Záměr se tedy neuskutečnil. Jeho velkým dílem pak byly šestidílné ''Církevní dějiny''.