Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 55 bajtů ,  před 6 lety
m
Teoreticky byl sásánovský velkokrál absolutním vládcem nad všemi obyvateli monarchie, v praxi jeho moc omezovaly vlivné velmožské rody (zčásti parthského původu) a [[Zoroastrismus|zarathuštrovské]] kněžstvo v čele s [[Nejvyšší móbad|nejvyšším móbadem]] (vrchním mágem). Snaha krále [[Husrav I.|Husrava I.]] zformovat novou šlechtickou vrstvu, která by tolik neohrožovala panovnickou moc, byla sice ve své době úspěšná, natrvalo však závislost králů na velmožích neodstranila. Z nápisů a zmínek v kronikách známe názvy četných úřadů státní správy, od vezíra (''vazurg-framádár'') přes satrapu (''šahrab'') až po vrchního písaře (''dibírbed'') a velitele tělesné stráže (''hazáruft'').
 
Jádrem sásánovského vojska byla těžká [[jezdectvo|jízda]], ale pochopitelně existovaly i pěší kontingenty, ačkoli o nich není známo tolik jako o kavalerii. Celkový počet armádních sborů mohl i s jednotkami vazalů a spojenců dosahovat 100 000 mužů, přesná čísla však lze jen velmi těžko stanovit. Pokud jde o organizaci, bylo celé vojenství založeno na desítkovém systému – oddíl měl sto bojovníků, deset oddílů tvořilo jednotku a deset jednotek armádu o 10 000 mužích. Vrchní velitel měl titul ''spáhbed'', velitelem kavalerie byl ''aspbed''. Mezi úspěchy sasánovskésásánovské armády patří inapř. zajetí Římského[[Římská císařeříše|římského]] Valeriána[[císař]]e [[Valerianus|Valeriana]] roku [[260|260 n. l.]]
 
Z náboženského hlediska byl sásánovský stát mnohem méně tolerantní nežli stát parthský či dokonce achaimenovský. Již od [[3. století]] docházelo stále ke konfliktům mezi zarathuštrovským kněžstvem, podporovaným králem, a jinověrci, především [[Křesťanství|křesťany]]. Důvodem byla určitá institucionalizace zarathuštrismu (vznik strukturované hierarchie, od prostých mágů až po nejvyššího móbada) a prosazení křesťanské víry v sousední římské říši, jejíž vladaři se pokládali za hlavu všech křesťanů ([[caesaropapismus]]). Pronásledování a diskriminace ustaly v Persii až v druhé polovině [[5. století]], kdy se křesťanští poddaní velkokrále dostali do [[schizma]]tu s [[konstantinopol]]skou ortodoxií ([[nestoriánství]]) a Sásánovci tak získali "svou vlastní" [[církev]], nezávislou na Římu.