Verze z 14. 7. 2013, 05:32 editovat G3robot (diskuse \| příspěvky) 138 738 editací m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 31. 7. 2013, 20:43 editovat zrušit editaci G3robot (diskuse \| příspěvky) 138 738 editací m změna umístění pahýlu, odstranění nadbytečného odřádkování Přejít na další porovnání →
Řádek 7: \|Sumární vzorec= [[Vodík\|H]][[Kyslík\|O]][[Uhlík\|C]][[Dusík\|N]] \|Vzhled= bezbarvá kapalina nebo plyn \|Číslo CAS= 506-85-4 \|PubChem= 521293 Řádek 33: == Příprava a reakce == Kyselinu isokyanatou lze připravit protonizací kyanatanového aniontu (OCN<sup>-</sup>), například přidáním [[kyselina chlorovodíková\|kyseliny chlorovodíkové]] (HCl) do roztoku [[kyanatan draselný\|kyanatanu draselného]] (KOCN). V takto připravené kyselině isokyanaté je v množství okolo 3 % přítomna pravděpodobně '''''kyselina kyanatá''''' (HOCN), nelze ji ovšem izolovat (''viz níže'')<ref>N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993, str. 361 ISBN 80-85427-38-9</ref>. : H<sup>+</sup> + OCN<sup>-</sup> → HNCO HNCO lze také připravit vysokoteplotním rozkladem [[kyselina kyanurová\|kyseliny kyanurové]] , která vzniká při stání koncentrovaných roztoků kyseliny isokyanaté. Je to její trimer. : C<sub>3</sub>H<sub>3</sub>N<sub>3</sub>O<sub>3</sub> -t→ 3 HNCO Kyselina isokyanatá ve vodě pomalu [[hydrolýza\|hydrolyzuje]] za vzniku [[oxid uhličitý\|oxidu uhličitého]] (CO<sub>2</sub>) a [[amoniak\|čpavku]] (NH<sub>3</sub>). : HNCO + H<sub>2</sub>O → CO<sub>2</sub> + NH<sub>3</sub> S [[aminy]] reaguje za vzniku [[karbamid]]ů a reakce se nazývá karbamylace. :HNCO + RNH<sub>2</sub> → RNHC(O)NH<sub>2</sub>. == Izomery: kyselina kyanatá a fulminová == Nízkoteplotní fotolýzou pevných látek obsahujících HNCO byla prokázána existence H-O-C≡N známé jako '''''kyselina kyanatá''''', která je [[tautomer]]em kyseliny isokyanaté.<ref>{{cite journal \| author = Jacox, M.E. \| coauthors = Milligan, D.E. \| title = Low-Temperature Infrared Study of Intermediates in the Photolysis of HNCO and DNCO \| journal = Journal of Chemical Physics \| year = 1964 \| volume = 40 \| issue = 9 \| pages = 2457–2460 \| doi = 10.1063/1.1725546}}</ref> Čistá kyselina kyanatá nebyla izolována a kyselina izokyanatá v jejich směsi výrazně převažuje ve všech rozpouštědlech.<ref name="eEROS">A. S. Narula, K. Ramachandran “Isocyanic Acid” in Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis, 2001, John Wiley & Sons, New York. {{DOI\|10.1002/047084289X.ri072m}} Article Online Posting Date: April 15, 2001.</ref> Je proto potřeba dávat pozor, protože v některých příručkách se vyskytují údaje pro kyselinou kyanatou, ale ve skutečnosti jde o kyselinu isokyanatou. Kyanatá a isokyanatá kyselina jsou [[Izomerie\|izomer]]y [[Kyselina fulminová\|kyseliny fulminové]] (H-C=N-O), která však není nijak valně stabilní.<ref>{{cite journal \| title = Fulminic Acid in the History of Organic Chemistry \| author = Kurzer, Frederick \| year = 2000 \| journal = Journal of Chemical Education \| volume = 77 \| issue = 7 \| pages = 851–857 \| doi = 10.1021/ed077p851}}</ref> Řádek 55: == Literatura == * {{Citace monografie \| příjmení = VOHLÍDAL \| jméno = Jiří \| příjmení2 = ŠTULÍK \| jméno2 = Karel \| příjmení3 = JULÁK \| jméno3 = Alois \| rok = 1999 \| titul = Chemické a analytické tabulky \| vydavatel = Grada Publishing \| místo = Praha \| isbn = 80-7169-855-5 \| vydání = 1}} {{Pahýl}}▼ {{Kyseliny III.}} {{Portály\|Chemie}} ▲{{Pahýl}} [[Kategorie:Isokyanáty]]

Kyselina isokyanatá: Porovnání verzí