Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 12 bajtů ,  před 6 lety
m
Přebírání commonscat z Wikidat dle výpisů od Dannyho B. a Byriala; kosmetické úpravy
Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí [[repertoár]]u významných hudebních těles na celém světě.
 
Do poloviny [[20. století]] se však jejich souborná provedení objevovala jen ojediněle, především zásluhou [[dirigent]]ů, kteří do tradičního repertoáru soustavněji zařazovali i [[klasicismus|předklasická]] díla (např. Alfred Cortot, Adolf Busch, Hermann Scherchen, Otto Klemperer). Zlom nastal v následujících dvou desetiletích, kdy nebývalý zájem o starou hudbu přinesl s sebou také hledání cest k její historicky poučené interpretaci. Přirozeným východiskem se stal návrat k původnímu [[nota|notovému]] textu a studium historických pramenů o dobové interpretační praxi. Stále se ovšem používaly převážně moderní [[hudební nástroj|nástroje]], především proto, že úroveň poznatků o stavbě historických replik a o autentické technice hry neumožňovala dosáhnout esteticky uspokojivých řešení. Přesto zejména interpretace [[20. století|šedesátých let]] významně přispěla k objevení Bachova díla v jeho historickém kontextu a zásadním způsobem v tomto smyslu ovlivnila i hudební veřejnost.
 
Každé nastudování Braniborských koncertů bylo tehdy spojeno s řadou otázek, o nichž se zčásti diskutuje dodnes (např. velikost ansámblu, [[tempo|tempa]], [[hudební terminologie|dynamika]], [[hudební terminologie|realizace]] partů aj.). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradicionalisty“ (např. nahrávka [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]]) a novou generací, ale i uvnitř jí samotné (Nicolas Harnoncourt, Gustav Leonhardt, Karl Richter, Karl Ristenpart a další).
 
I v Československu se první souborná nahrávka Braniborských koncertů vztahuje k tomuto průkopnickému období revivalismu předklasické hudby. Uskutečnila ji v letech [[20. století|1964-5]] [[Milan Munclinger|Munclingerova]] [[Ars rediviva]] v koprodukci [[Supraphon]]u a americké [[hudební vydavatelství|Columbie]]. Sólistou v druhém koncertu byl tehdy již světově proslulý francouzský trumpetista [[Maurice André]], v ostatních koncertantních partech vystoupili špičkoví čeští instrumentalisté, např. hornista [[Miroslav Štefek]], flétnista [[František Čech (flétnista)|František Čech]], hobojisté Jiří Mihule a [[Stanislav Duchoň]], fagotista [[Karel Bidlo]], houslista [[Václav Snítil]], kontrabasista a violonista [[František Pošta]], cembalisté [[Viktorie Švihlíková]] a [[Josef Hála]] a další. Nahrávka byla oceněna prestižním francouzským časopisem Diapason a měla četné reedice v [[20. století|70.-90.letech,]] kdy se poprvé objevila i na kompaktním disku. Po roce [[2000]] realizovaly další [[kompaktní disk|CD]] reedice některé zahraniční [[hudební vydavatelství|labely]], u nichž je dosud v nabídce.
 
V [[20. století|70.letech]] uskutečnila Ars rediviva novou soubornou nahrávku pro [[Československý rozhlas]] a v [[20. století|80.letech]] Braniborské koncerty provedla na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]]. Do roku [[2006]], kdy vznikla zásluhou souboru Musica Florea první česká nahrávka na historické nástroje, byla Ars rediviva jediným českým ansámblem, který toto Bachovo dílo souborně nahrál a jako součást repertoáru mnohokrát koncertně provedl doma i v zahraničí.
pro 2 horny, 3 hoboje, fagot, housle, smyčce a continuo
 
Věty: (Allegro) — Adagio — Allegro — Menuetto (Trio I — Polacca — Trio II)
 
== Braniborský koncert č. 2 F dur ==
 
== Externí odkazy ==
{{Commonscat}}
* [http://www.jsbach.org/1046.html Přehled nahrávek Braniborských koncertů na stránkách J.S.Bach Homepage]
* [http://abel.hive.no/trompet/andre/db/show.php?&id=184 Ars rediviva v Diskografii Maurice André]
1 084 530

editací