Galén: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
G3robot (diskuse | příspěvky)
m změna umístění pahýlu, odstranění nadbytečného odřádkování
Řádek 1:
[[Soubor:Galen detail.jpg|thumb|Claudius Galén]]
'''Klaudios Galénos''' ([[latina|latinsky]] ''Claudius Galenus''), známý spíše jako '''Galén''', ([[129]]<ref name="EB">{{citace monografie
| titul = Encyclopædia Britannica
| kapitola = IV, Galen
| strany = p. 385
| vydavatel = Encyclopædia Britannica, Inc.
| datum = 1984 }}</ref>
[[Pergamon]] – [[200]] nebo [[216]] [[Řím]]) byl jeden z nejznámějších starověkých lékařů (patřil k lékařské škole tzv. fyziků). Byl také významným [[antická filosofie|filosofem]] pozdní antiky a originálním [[logika|logikem]]. Jeho jméno Claudius v řeckých zdrojích chybí a objevuje se až v renesanci.
 
Řádek 13:
Když mu bylo dvacet let, strávil čtyři roky v chrámu jako ''therapeutes'' (pomocník, ošetřovatel) boha [[Asklépios|Asklépia]]. Galén vykonával odvážné a náročné [[operace]], včetně operací oka a mozku, což se po následující dvě tisíciletí ani nezkoušelo!
 
Roku [[162]] n.l. se přestěhoval do [[Řím]]a, kde psal, přednášel a veřejně demonstroval své vědomosti z [[anatomie]]. Zvýšil si reputaci jako zkušený lékař, jeho praxe se rozšiřovala o širokou klientelu. Jeden z jeho klientů byl konzul Flavius Boethius, který ho uvedl na císařský dvůr. Zde se stal dvorním lékařem císaře [[Marcus Aurelius|Marka Aurelia]] a osobním důvěrníkem a lékařem jeho syna - budoucího krutého císaře [[Commodus|Commoda]].
 
Galénos strávil zbytek svého života na císařském dvoře, kde experimentoval a psal. Kromě toho prováděl pitvy zvířat, zejména prasat a opic, kdy dospěl k závěru, že člověk se anatomicky nijak neliší.
Řádek 37:
Galénovy vlastní teorie, ve shodě s [[Platón|Platonovými]], zdůrazňovaly účelovost stvoření jedním stvořitelem, což je hlavní důvod proč křesťanští a muslimští učenci mohli akceptovat jeho práce.
 
Galénos byl rovněž velmi originálním logikem a metodologem vědy, jeho zdatnost v těchto disciplínách mu usnadnila práci např. při diagnostice, ale především při budování jeho vlastních vědeckých teorií. Razil myšlenku, že každý lékař by měl být v ideálním případě také filosofem (ve smyslu přírodní filosofie, tj. vědy a logiky) - např. ve spisku ''O tom, že dobrý lékař je zároveň filosofem'' (v edicích pod latinským názvem ''Quod optimus medicus idem sit et philosophus''). Ve spisech svých předchůdců objevil množství logických chyb při určování původu chorob, a proto se rozhodl vypracovat vědeckou metodologii medicíny. Z pohledu logiky zkoumal původce chorob i způsob, jakým je možné z příznaků nemoci vyvodit odpovídající léčebný postup. Vždy se přitom odvolával na svého největšího učitele Hippokrata.
 
== Dílo a vliv ==
Řádek 48:
== Zdroje ==
<references />
 
 
{{Pahýl}}