Pochod na Řím: Porovnání verzí

'''Pochod na Řím''' v roce [[1922]] byl [[státní převrat]], pomocí kterého se [[Benito Mussolini]] se svojí stranou [[Partito Nazionale Fascista]] dostal k moci v [[Itálie|Itálii]] . Konal se od [[27. říjen|27. října]] do [[29. říjen|29. října]] [[1922]].

Benito Mussolini nejprve v březnu [[1919]] založil organizaci '''[[Fasci di Combattimento]]''' ([[bojové svazky]]). To bylo na začátku období zvaného ''[[biennio rosso]]'' ("dvě rudá léta"). Sice ve volbách v [[listopad]]u [[1919]] vyhořel, ale do [[parlament]]u se nakonec v roce [[1921]] dostal. Z části jeho příznivců se zformovala skupina zvaná ''[[squadristi]]'' (''Černé košile''). Ti také rozbili [[generální stávka|generální stávku]], která začala v srpnu ''1920'' v továrně [[Alfa Romeo]] v [[Milán]]ě. V listopadu [[1920]] byl zavražděn [[Giulio Giordani|Giulia Giordaniho]], pravicový městský zastupitel v [[Bologna|Bologni]], -čehož squadristi toho využili jako záminky k tomu, aby potlačilipotlačení rozmachrozmachu [[socialismus|socialistů]] (ti mimo jiné zahrnovali silné [[anarchosyndikalismus|anarchosyndikalistické]] křídlo), zvláště v údolí [[Pád (řeka)|Pádu]].

[[Odbory]] byly rozpuštěny. [[Fašismus|Fašisté]] zahrnutí v [[Giovanni Giolitti|Giolittiho]] '''[[Národní unie|Národní unii]]''' kandidovali ve [[volby|volbách]] v [[květen|květnu]] [[1921]] a vyhráli 36 křesel. Mussolini se poté od Giolittiho odvrátil a pokusil se docílit dočasného uklidnění situace podepsáním [[smlouva|paktu]] se socialisty v létě 1921. To zvedlo vlnu nevole ve fanatickém jádru jeho organizace, především mezi ''squadristi'' a jejich vůdci zvanými ''ras''. V červenci 1921 se Giolitti neúspěšně pokusil rozpustit ''squadristi''. Smlouva se socialisty dlouho nevydržela. V listopadu 1921 Mussolini přijal [[nacionalismus|nacionalistický]] a [[Konzervatismus|konzervativní]] program a založil svoji stranu [[Partito Nazionale Fascista]], honosící se v červenci [[1922]] 700 000 členy. V srpnu byla spuštěna [[antifašismus|antifašistická]] generální stávka, ale strana [[Partito Popolare Italiano]] nevyužila možnosti a stávka byla fašisty potlačena. Když se Mussolini dozvěděl, že ministerský předseda [[Luigi Facta]] svěřil [[Gabriele d'Annunzio|Gabrielu d'Annunzio]] organizaci velké demonstrace [[4. listopad]] [[1922]] k oslavě národního vítězství ve válce, rozhodl se pochodem urychlit proces vyvarovat seeliminace možné [[konkurence|konkurenci]].

[[Quadrumvirát]] vůdců fašistické strany, - [[Emilio De Bono]], [[Italo Balbo]], [[Michele Bianchi]] a [[Cesare Maria de Vecchi]], - zorganizoval pochod, zatímco [[Duce]] se držel opodál. Na přípravách se podíleli také [[generál]]ové [[Gustavo Fara]] a [[Sante Ceccherini]]. Další ozbrojené síly zapojené do pochodu zahrnovaly Marquise Dino Perrone Compagni a Ulisse Igliori.

[[24. říjen|24. října]] [[1922]] Mussolini deklaroval před 60 000 lidmi na fašistickém sjezdu v [[Neapol]]i: ''"My se chceme stát státem!"'', a potom odjel do Milána. Mezitím ''Černé košile'' zabraly téměř celou [[Pádská nížina|nížinuPádskou Pádunížinu]]. [[26. říjen|26. října]] bývalý [[Předseda vlády|premiér]] [[Antonio Salandra]] varoval současného [[Předseda vlády|ministerského předsedu]] Luigiho Facta, že Mussolini požaduje jeho [[rezignace|rezignaci]] a že se chystá pochodovat na [[Řím]]. Facta Salandrovi nevěřil a myslel si, že Mussolini bude vše řídit tiše v pozadí. SvojiSvou sílu mu však fašisté brzy ukázali: když se kolem Říma začaly objevovat fašistické vojenské jednotky, Luigi Facta (ten sice resignoval, ale stále byl fakticky u moci) vydal rozkazy ohledně obrany Říma. KrálLeč král [[Viktor Emanuel III.]] odmítl podepsat armádní rozkaz armádě a [[28. říjen|28. října]] předal vládu do rukou Mussoliniho.

Pochod sice čítal necelých 30 000 lidí, ale král se spíše obával spíše [[občanská válka|občanské války]], kterou mohli squadristi vyvolat, zatímco ve fašismu nebylaneviděl jižaž viděnátakovou taková hrozbahrozbu. Mussolini byl [[29. říjen|29. října]] [[1922]] pověřen sestavením kabinetu, zatímco asi 25 000 ''Černých košil'' pochodovalo směrem k Římu. Mussolini tak právně dosáhl moci, a to v souladu se [[Statuto Albertino]], italskou [[konstituce|konstitucí]]. Pochod na Řím nebyl násilným dobytím moci, ale spíše přenosem moci v rámci konstituce, přenos vzniklý podlehnutím civilních úřadů v konfrontaci fašistickémus fašistickým zastrašovánízastrašováním a víře měšťanstva, že bude možné s Mussolinim manipulovat.