André Gide: Porovnání verzí

V letech [[1893]]-[[1894]] podnikl ozdravné cesty do severní [[Afrika|Afriky]] a stal se blízkým přítelem [[Oscar Wilde|Oscara WildehoWildea]], se kterým se seznámil v [[Alžír]]u. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými [[národnost]]ními a sociálními problémy a také objevil ''svět smyslů''. přispěly k jeho odvrácení od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému [[individualismus|individualismu]] a [[etika|etickému]], [[Filosofie|filozofickému]] i [[estetika|estetickému]] relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza ''Pozemské živiny'' ([[1897]]), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození ''vlastního já''. To představuje jakýsi [[asketismus]] naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými [[princip]]y a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho [[Epika|epické]] [[příběh]]y ''Imoralista'' ([[1902]]), ''Těsná brána'' ([[1909]]), ''Vatikánské kobky'' ([[1914]]) i ''Pastorální symfonie'' ([[1919]]), které sledují a rozvíjejí konflikty, které vznikají při střetu silného jedince a omezujícím vlivem prostředí.