Maronitská katolická církev: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
m oprava překladu
Řádek 9:
Ve [[12. století]], když byl v Antiochii založen latinský patriarchát, udržovali maronité kontakt s [[římskokatolická církev|latinskou církví]]. V roce [[1182]] ratifikovali formálně maronité svou jednotu s [[papež|římským biskupem]]. Faktem však zůstává, že společenství s Římem nebylo v podstatě nikdy přerušeno. Začátkem úzkých vztahů s [[Svatý stolec|Apoštolským stolcem]] byla návštěva patriarchy Jeremjáše II. Al Amšití ([[1199]]-[[1230]]) v Římě na [[Čtvrtý lateránský koncil|Čtvrtém lateránském koncilu]]. Tehdy také začala postupná latinizace [[maronitský ritus|maronitského ritu]].
 
V [[16. století]] zemi obsadili [[Turci]], a začala dlouhá staletí [[Osmanská říše|otomanskéosmanské]] nadvlády. V [[19. století]] začaly západní mocnosti poskytovat maronitům žijícím uvnitř otomanské říše ochranu, zvláště při masakrech v roce [[1860]] v Libanonu a v [[Damašek|Damašku]]. Když v roce [[1944]] [[Francie]] umožnila Libanonu nezávislost, snažila se zaručit bezpečnost maronitské komunity: [[ústava]] požadovala maronitského [[prezident]]a. Maronité tvořili jednu ze stran občanské války, jež trvala v Libanonu dlouhá léta od roku [[1975]]. Tisíce maronitů Libanon opustilo a odešlo do západních zemí.
 
Maronitský [[patriarcha]] sídlí od roku [[1790]] v libanonském městě [[Bkere]]. V Libanonu dnes existuje deset maronitských [[diecéze|diecézí]] s přibližně 850 [[farnost]]mi a šesti dalšími maronitskými jurisdikcemi na Blízkém Východě. V Římě též od roku [[1584]] existuje maronitská kolej.