Tasemnice bezbranná: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎U lidí: fixlink
m typo
Řádek 21:
 
== Vývojový cyklus ==
[[Soubor:Taenia saginata LifeCycle.gif|thumb|Vývojový cyklus ''Taenia saginata'']]Dospělé tasemnice žijí v [[tenké střevo|tenkém střevě]] člověka. Zralé články s oplodněnými vajíčky se postupně oddělují od těla tasemnice a odcházejí samovolně nebo s [[faeces]] do vnějšího prostředí. Vajíčka se uvolňují z [[děloha|dělohy]] článku již ve střevě nebo až ve vnějším prostředí z uschlého článku. Mezihostitel (skot) se nakazí pozřením vajíček nebo celých článků. V [[duodenum|duodenu]] mezihostitele se larva uvolní z obalu vajíčka a penetruje stěnou střevní do [[Oběhová soustava|krevního oběhu]] (případně lymfatického), kterým jsou onkosféry rozneseny do všech orgánů, především do [[sval]]oviny. Ve svalové tkáni se z ní zhruba za 10 týdnů vyvine [[boubel]] (''cysticercus bovis''). ''Cysticercus'' je složen z jednoho skolexu invaginovaného do měchýřku. Definitivní hostitel (člověk) se nakazí pozřením tepelně neupraveného hovězího masa (např. [[tatarský biftek]], krvavý [[steak]]) s boubelemi.<ref name="OIE" /><ref name="hoberg_02"/> Ve střevě definitivního hostitele se skolex přichytí a vyvine se v dospělého jedince. Dospělá tasemnice může bez použití léčby žít ve střevě člověka řadu let, pravděpodobně až 20 – 2520–25 let.<ref name="hoberg_02"/>
 
Celý vývojový cyklus a šíření parazita vždy úzce souvisí se zemědělským prostředím. Často jsou nakaženi právě pracovníci v zemědělství, kteří jsou následně zdrojem infekce pro skot. K přenosu dochází buď přímou fekalní kontaminací krmiv a stájí skotu infikovanými jedinci, nebo nepřímou kontaminací pastvin a vody z lidských fekálií (např. [[hnojení]], nedostatečné čištění [[odpadní voda|odpadních vod]]). Vzhledem k obrovskému počtu vylučovaných vajíček produkovaných z jedné tasemnice, stačí jeden infikovaný člověk k zamoření celého chovu skotu.<ref name="hoberg_02"/>
 
== Fylogeneze a příbuzné druhy ==
Tasemnice bezbranná patří do významného rodu '''''[[Taenia]]''''', jež zahrnuje ještě další dvě tasemnice parazitujicí u člověka a to je ''[[Taenia asiatica|T. asiatica]]'' a ''[[Taenia solium|T. solium]]''. Dle posledních poznatků je ''T. saginata'' velmi blízká s druhem ''T. asiatica'', který se vyskytuje v jihovýchodní [[Asie|Asii]]. Původně se řadila ''T. asiatica'' jako poddrudh ''T. saginata'', dnes se již považuje za samostatný sesterský druh.<ref name="hoberg_02">{{cite journal |author=Hoberg EP |title=Taenia tapeworms: their biology, evolution and socioeconomic significance |journal=Microbes and Infection / Institut Pasteur |volume=4 |issue=8 |pages=859–66 |year=2002 |month= |pmid=12270733 |doi= |url=}}</ref><ref name="ito">{{cite journal |author=Ito A, Nakao M, Wandra T |title=Human Taeniasis and cysticercosis in Asia |journal=Lancet |volume=362 |issue=9399 |pages=1918–20 |year=2003 |month= |pmid=14667751 |doi=10.1016/S0140-6736(03)14965-3 |url=}}</ref> Zatímco ''T. saginata'' se vyskytuje po celém světě a její vývový cyklus je vázán na [[přežvýkavci|přežvýkavé sudokopytníky]], ''T. asiatica'' lze najít pouze v jižní a východní části Asie a mezihostitelem tohoto druhu je [[prase domácí]] či [[prase divoké|divoké]], ale i další zvířecí druhy.<ref name="ito"/> Relativně více fylogeneticky vzdálená je [[tasemnice dlouhočlenná]], jejíž mezihostitelem je opět prase. ''T. solium'' je však považována za nejnebezpečnější tasemnici pro člověka vůbec právě kvůli tomu, že způsobuje [[neurocysticerkóza|neurocysticerkózu]] člověka.<ref name="hoberg_02"/>
 
Vztah člověka a těchto tří druhů tasemnic sahá daleko do minulosti, ještě do období prvních předků lidí v Africe. Je také důkazem toho, že předchůdci lidí na Africkém kontinetě se živili masem. [[Domestikace]] skotu a prasat před 10000 lety však způsobila rozšíření tasemnic ''Taenia'' spp. do všech částí světa.<ref name="hoberg_02"/>