Nico: Porovnání verzí

Přidáno 2 188 bajtů ,  před 6 lety
rozvedení koncertů v ČSSR + různé menší úpravy
m (uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB)
(rozvedení koncertů v ČSSR + různé menší úpravy)
'''Nico''' se narodila jako '''Christa Päffgen''' dne [[16. říjen|16.&nbsp;října]] [[1938]] v&nbsp;[[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]].<ref name="unterberger9" /><ref name="Witts22">Witts, s. 22</ref> Jejím otcem byl Wilhelm Päffgen a matka se jmenovala Grete (přesněji Margarete).<ref name="Witts22" /> Žila s&nbsp;matkou, otec bojoval ve válce a v&nbsp;roce 1942 zahynul.<ref name="Witts24">Witts, s. 24</ref> Její matka pocházela z&nbsp;osmi dětí,<ref name="Witts26">Witts, s. 26</ref> největší roli v&nbsp;příběhu Nico odehrála matčina sestra Helma. Když Nico byly tři roky, odjela s&nbsp;matkou za prarodiči na místo poblíž [[Berlín]]a.<ref name="Witts25">Witts, s. 25</ref> V&nbsp;roce 1944 začala chodit do školy,<ref name="Witts34">Witts, s. 34</ref> kterou v&nbsp;roce 1952 ukončila.<ref name="Witts56">Witts, s. 56</ref> Její rodina na tom nebyla moc finančně dobře a Christa tedy musela začít pracovat v&nbsp;obchodě.<ref name="Witts57">Witts, s. 57</ref> U&nbsp;této práce však vydržela pouhý jeden den. Práci vykonávat nechtěla a dělala všechno proto, aby skončila. Když podávala z&nbsp;žebříku krabice s&nbsp;oblečením, několik jich upustila a následně byla vyhozena.<ref name="Witts57" />
 
Poté začala čekání u&nbsp;obchodu [[Kaufhaus des Westens]] (KaDeWe) s&nbsp;tím, že si jí někdo všimne a ona se stane slavnou.<ref name="unterberger9" /><ref name="Witts58">Witts, s. 58</ref> V&nbsp;obchodu měl svůj salón i&nbsp;módní návrhář [[Heinz Oestergaard]].<ref name="Witts58" /> Jeden z&nbsp;jeho zaměstnanců si Christy před obchodem všiml a Nicoona s&nbsp;ním začala spolupracovat.<ref name="Witts59">Witts, s. 59</ref> Zde se seznámila s&nbsp;fotografem [[Herbert Tobias|Herbertem Tobiasem]].<ref name="Witts60">Witts, s. 60</ref><ref group="p">V&nbsp;knize WITTS, Richard. Nico: Život a lži jedné legendy je uvedeno, že byl v&nbsp;té době dvacetiletý. Narodil se však již v&nbsp;roce 1924 a v&nbsp;té době už mu bylo kolem třiceti.</ref> Její fotografie byly použity v&nbsp;několika časopisech.<ref name="Witts60" />
 
=== Odchod z&nbsp;Německa (1955−1965) ===
V&nbsp;polovině ledna 1971 odehrál Cale svůj vůbec první sólový koncert v&nbsp;sále [[Roundhouse]] v&nbsp;[[Londýn]]ě. Dalším umělcem, který na koncertu hraje, je Nico, kterou Cale při jejím setu také doprovází.<ref name="unterberger302">Unterberger, s. 302</ref>{{#tag:ref|Oba zde hráli jako předskokani pro skupinu [[Pink Floyd]].<ref name="unterberger302" />|group=p}} Koncem ledna 1972 pak Nico společně s&nbsp;Lou Reedem a Johnem Calem odehrála koncert v&nbsp;sále [[Bataclan|Le Bataclan]] v&nbsp;Paříži.<ref name="unterberger312">Unterberger, s. 312</ref> V&nbsp;roce 2004 vyšel záznam z&nbsp;tohoto koncertu na albu ''[[Le Bataclan '72]]''. V&nbsp;roce 1972 byl rovněž představen první film, na kterém spolupracovala s&nbsp;francouzským režisérem [[Philippe Garrel]]em nazvaný ''La Cicatrice intérieure''.<ref name="Witts320">Witts, s. 320</ref> Film se odehrává na různých místech po celém světě: v&nbsp;[[Nové Mexiko|Novém Mexiku]], v&nbsp;Itálii a Egyptě.<ref name="Witts306">Witts, s. 306</ref> Ve stejném roce Nico spolu s&nbsp;Garrelem stihla natočit ještě němý dvacetiminutový film ''Athanor''.<ref name="Witts323">Witts, s. 323</ref>
 
Během roku 1973 Nico v&nbsp;londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album produkuje a hraje zde na více než deset nástrojů, se na něm podílel i&nbsp;hráč na syntezátory [[Brian Eno]] a kytarista [[Phil Manzanera]], oba ze skupiny [[Roxy Music]].<ref name="Witts329">Witts, s. 329</ref> Ty ještě doplnili dvě dcery zvukového inženýra [[John Wood (producent)|Johna Wooda]], které zpívaly doprovodné vokály. Album vyšlo v&nbsp;roce 1974 u&nbsp;vydavatelství [[Island Records]], což Nico umožnil Cale, který s&nbsp;vydavatelstvím měl také smlouvu.<ref name="Witts327">Witts, s. 327</ref> Album dostalo název ''[[The End...|The End…]]'' a opět jde o&nbsp;její jedinou desku, vydanou u&nbsp;tohoto vydavatelství. Svůj název dostalo podle písně „[[The End (The Doors)|The End]]“,<ref name="Witts327" /> která je na albu sedmá v&nbsp;pořadí, jejíž původní verzi nahrála skupina [[The Doors]] v&nbsp;roce 1966. Sama Nico napsala šest skladeb z&nbsp;celkových osmi; poslední skladbou na albu je interpretace [[Německá hymna|Německé hymny]], kterou složili [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmann von Fallersleben]] a [[Joseph Haydn]]. Svou verzi písně „The End“ věnovala Jimu Morrisonovi, který roku 1971 zemřel a skladba „We've Got the Gold“ byla napsána na počet teroristy [[Andreas Baader|Andrease Baadera]].<ref name="Witts328">Witts, s. 328</ref> První červnový den roku 1974 spolu Cale a Nico doplněni ještě o&nbsp;Briana Eno a [[Kevin Ayers|Kevina Ayerse]] odehráli společný koncert v&nbsp;londýnské [[Rainbow HallTheatre]].<ref name="Witts332">Witts, s. 332</ref><ref name="unterberger329">Unterberger, s. 329</ref> Záznam z&nbsp;koncertu později 28.&nbsp;června 1974 vyšel pod názvem ''[[June 1, 1974]]''. Nico zde byla zastoupena pouze jednou skladbou („The End“), i&nbsp;když při koncertě hrála i&nbsp;„Janitor of Lunacy“ a „Deutschland Über Alles“. Ve stejném roce zpívala v&nbsp;písni „Irreversible Neural Damage“ na Ayersově albu ''[[The Confessions of Dr. Dream and Other Stories]]''.<ref name="Witts333">Witts, s. 333</ref> Poté se kvůli neshodám při nahrávání rozhodla, že už nikdy na žádném albu jiného interpreta zpívat nebude.<ref name="Witts333" />
 
V&nbsp;roce 1974 mimo hudebních aktivit hrála i&nbsp;v&nbsp;dalším Garrelově filmu ''[[Les Hautes solitudes]]''.<ref name="Witts334">Witts, s. 334</ref> V&nbsp;prosinci 1974 odehrála koncert v&nbsp;remešské katedrále; hlavní hvězdou tam ale byla německá skupina [[Tangerine Dream]], která hrála dva sety a Nico se musela vejít mezi ně.<ref name="Witts337">Witts, s. 337</ref> Přibližně ve stejné době začala známost s&nbsp;kytaristou [[Lutz Ulbrich|Lutzem Ulbrichem]]<ref name="Witts329" /> ze skupiny [[Agitation Free]], se kterým se poprvé setkala již v&nbsp;roce 1972 po uvedení filmu ''La Cicatrice intérieure''.<ref name="Witts322">Witts, s. 322</ref> Roku 1975 hrála v&nbsp;dalším Garrelově filmu ''[[Un ange passe]]'' a o&nbsp;rok později následoval ''[[Le Berceau de cristal]]''.<ref name="Witts342">Witts, s. 342</ref> Další a poslední filmy, které vzešly ze spolupráce Nico s&nbsp;Garrelem, nesly názvy ''[[Voyage au jardin des morts]]'' (1978) a ''[[Le Bleu des origines]]'' (1979).
V&nbsp;roce 1979 se Nico spolu s&nbsp;Ulbrichem, kterého znovu potkala v&nbsp;Berlíně, přesunula zpět do New Yorku. Zde se setkala s&nbsp;Caleovou manažerkou [[Jane Friedman]] a ta jí zajistila koncert v&nbsp;klubu [[CBGB]].<ref name="Witts355">Witts, s. 355</ref> Dne 19. února 1979 Nico, Ulbrich a Cale odehráli dva koncerty v&nbsp;CBGB. Během osmdesátých let odehrála přibližně 1&nbsp;200 koncertů.<ref name="Witts361">Witts, s. 361</ref> Roku 1982 absolvovala krátké turné s&nbsp;kapelou [[The Blue Orchids]].<ref name="Witts363">Witts, s. 363</ref> V&nbsp;následujících letech ji doprovázeli jak Blue Orchids, tak i&nbsp;[[The Bedlamites]] a [[The Faction]].<ref name="Witts368">Witts, s. 368</ref> Jejím tehdejším manažerem byl Alan Wise, který jí v&nbsp;roce 1985 získal smlouvu s&nbsp;vydavatelstvím [[Beggars Banquet Records]].<ref name="Witts375">Witts, s. 375</ref> Ještě předtím, než začala pracovat na svém dalším albu, nahrála spolu s&nbsp;[[Peter Murphy (hudebník)|Peterem Murphym]] píseň „[[I'm Waiting for the Man]]“.<ref name="Witts375" /> Na nahrávání dalšího alba Wise sehnal po deseti letech od jeho poslední spolupráce s&nbsp;Nico opět Johna Calea, který se ujal produkce.<ref name="Witts375" /> Hudební doprovod zde nahrála skupina The Faction (klávesista James Young a perkusionista Graham Dids), ve dvou skladbách hrál na trubku [[Ian Carr]] a v&nbsp;jedné zpíval Cale. Vedle sedmi vlastních skladeb (jednu z&nbsp;nich napsala spolu s&nbsp;Calem, Youngem a Didsemem) album obsahuje i&nbsp;dvě převzaté písně: „My Funny Valentine“ od [[Richard Rodgers|Richarda Rodgerse]] a [[Lorenz Hart|Lorenze Harta]] a druhou „[[Das Lied vom einsamen Mädchen]]“ od [[Robert Gilbert|Roberta Gilberta]] a [[Werner Richard Heymann|Wernera Richarda Heymanna]].
 
VDne 24.&nbsp;říjnubřezna roku1988 1985vystupoval Nico dvakrát koncertovalaCale v&nbsp;[[Československo|Československu]],Bruselu 5.a Nico se k&nbsp;říjnaněmu v&nbsp;[[Praha|Praze]]písni a„Child's druhýChristmas koncertin v&nbsp;[[Brno|Brně]]Wales“ připojila.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Werksman
| jméno = Hans
| titul = Timeline: 1988
| url = http://werksman.home.xs4all.nl/cale/bio/1988.html
| datum přístupu = 2013-05-19
| vydavatel = Fear is a man's best friend
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;červnu 1988 Ulbrich pořádal v&nbsp;Berlíně festival nazvaný Fata Morgana.<ref name="Witts380">Witts, s. 380</ref> Šlo o&nbsp;její vůbec poslední koncert. Záznam z&nbsp;něj vyšel pod názvem ''[[Nico's Last Concert: Fata Morgana]]'' v&nbsp;roce 2000.
 
=== Nico v Československu (1985) ===
V&nbsp;tehdejší socialistické republice nebyla rocková hudba podporována a zahraniční hudebníci zde prakticky nevystupovali. Přesto se v&nbsp;říjnu 1985 podařilo neoficiálně do [[Československo|Československa]] pozvat Nico s&nbsp;doprovodnou skupinou The Faction, aby zde odehrála dva tajné koncerty; první 3.&nbsp;října v&nbsp;[[Brno|Brně]] a druhý o&nbsp;den později v&nbsp;[[Praha|Praze]].<ref name="zimmerhaklova423">{{Citace periodika
| příjmení = Zimmerhaklová
| jméno = Hana
| titul = Nico, legenda hudebního undergroundu, v Praze a Brně
| periodikum = Soudobé dějiny
| rok = 2011
| ročník = XVIII
| číslo = 3/2011
| strany = 423
| issn = 1210-7050
}}</ref> Koncerty proběhly díky tomu, že její turné skončilo dřív kvůli zrušeném koncertu v&nbsp;Maďarsku.<ref name="zimmerhaklova423" /> Hlavním pořadatelem koncertů byl Miloš Čuřík. Brněnský koncert se konal v&nbsp;hospodském sále v&nbsp;[[Brno-Kníničky|Kníničkách]] na okrajové části Brna.<ref name="zimmerhaklova424">Zimmerhaklová, s. 424</ref> Jako zástěrka pro oficiální orgány bylo řečeno, že zde vystoupí kapela z&nbsp;[[Jihlava|Jihlavy]] s&nbsp;anglicky zpívající zpěvačkou.<ref name="zimmerhaklova426">Zimmerhaklová, s. 426</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Soukupová
| jméno = Jana
| url = http://brno.idnes.cz/je-z-jihlavy-a-zpiva-anglicky-kryla-koncert-nico-v-brne-lenka-zogatova-1kf-/Brno-zpravy.aspx?c=A100223_1340382_brno_trr
| datum vydání = 2010-02-27
| datum přístupu = 20122013-0307-0319
| vydavatel = [[iDNES.cz]]
}}</ref>
}}</ref> Záznam z&nbsp;brněnského koncertu v&nbsp;roce 2012 vyšel na [[Dlouhohrající deska|LP desce]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 
Druhý koncert Čuřík zajistil v&nbsp;Kulturním středisku na [[Opatov]]ě, kde mu s&nbsp;tím pomohl hudební publicista [[Vojtěch Lindaur]], který zde v&nbsp;té době pracoval.<ref name="zimmerhaklova424" /> Jelikož zde se jednalo o&nbsp;velký kulturní dům, narozdíl od Brna, kde hrála v&nbsp;hospodě, muselo se zde zajistit oficiální povolení.<ref name="zimmerhaklova427">Zimmerhaklová, s. 427</ref> Čuřík v&nbsp;té době provozoval poslechový program nazvaný ''Labyrint'' a oficiálně se tedy i&nbsp;zde mělo jednat o&nbsp;poslech hudby Velvet Underground se speciálním hostem, což bylo povoleno.<ref name="zimmerhaklova427" /> Během koncertu bylo zjištěno, že jsou v&nbsp;sále příslušníci [[Státní bezpečnost|StB]], kteří Lindaura a později i&nbsp;Čuříka zatkli.<ref name="zimmerhaklova429">Zimmerhaklová, s. 429</ref> Nico s&nbsp;kapelou však koncert dohrála do konce a následně z&nbsp;Československa odjela.<ref name="zimmerhaklova430">Zimmerhaklová, s. 430</ref>
 
}}</ref> Záznam z&nbsp;brněnského koncertu v&nbsp;roce 2012 vyšel na [[Dlouhohrající deska|LP desce]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Veselý
| jméno = Karel
| datum vydání = 2012-03-21
| datum přístupu = 2013-06-01
| vydavatel = [[AktuáněAktuálně.cz]]
}}</ref>
}}</ref> Dne 24.&nbsp;března 1988 vystupoval Cale v&nbsp;Bruselu a Nico se k&nbsp;němu v&nbsp;písni „Child's Christmas in Wales“ připojila.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Werksman
| jméno = Hans
| titul = Timeline: 1988
| url = http://werksman.home.xs4all.nl/cale/bio/1988.html
| datum přístupu = 2013-05-19
| vydavatel = Fear is a man's best friend
| jazyk = anglicky
}}</ref> V&nbsp;červnu 1988 Ulbrich pořádal v&nbsp;Berlíně festival nazvaný Fata Morgana.<ref name="Witts380">Witts, s. 380</ref> Šlo o&nbsp;její vůbec poslední koncert. Záznam z&nbsp;něj vyšel pod názvem ''[[Nico's Last Concert: Fata Morgana]]'' v&nbsp;roce 2000.
 
== Osobní život ==
Když Cale produkoval album skupiny [[The Stooges]], Nico za ním přišla a byla spolu s&nbsp;ním v&nbsp;producentské kabině.<ref name="Witts297">Witts, s. 297</ref> Zde se poprvé setkala s&nbsp;[[Iggy Pop]]em, který ve skupině zpíval, se kterým později strávila několik týdnů na farmě v&nbsp;Michiganu.<ref name="Witts299">Witts, s. 299</ref> Na album ''[[The Stooges (album)|The Stooges]]'' Pop pro Nico napsal píseň „We Will Fall“.<ref name="Witts300" /> Celá skladba trvá něco přes deset minut a Cale v&nbsp;ní hraje na violu.
 
Její matka zemřela v&nbsp;únoru 1970.<ref name="Witts301">Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla Nico závislá na heroinu.<ref name="Witts337" /><ref name="Witts344">Witts, s. 344</ref> V&nbsp;následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o&nbsp;to, aby postupně přešla od heroinu přešla na [[metadon]].<ref name="Witts360">Witts, s. 360</ref> Metadon se jí však nezamlouval a stále brala heroin a kvůli jeho shánění několikrát pozdě dorazila na koncert.<ref name="Witts362">Witts, s. 362</ref> Byla vegetariánka<ref name="Witts248">Witts, s. 248</ref> a kvůli propíchnutému bubínku byla na jedno ucho hluchá.<ref name="Witts191">Witts, s. 191</ref> V&nbsp;sedmdesátých letech žila s&nbsp;Garrelem a v&nbsp;pozdní části vztahu k&nbsp;němu přibrala ještě Ulbricha.<ref name="Witts343" />
 
Nico se viděla jako součást tradice [[Bohémství|bohémských]] umělců. Vedla kočovný život, žila v&nbsp;různých zemích. Mimo Německo, kde se narodila, a Ibizy, kde zemřela, v&nbsp;padesátých letech žila v&nbsp;Itálii a ve Francii, po většinu šedesátých let žila ve Spojených státech, v&nbsp;80.&nbsp;letech žila v&nbsp;Anglii. Přes své hudební nadání a zpěv byla hluchá na jedno ucho a bylo pro ni těžké porozumět tomu, co ostatní říkají. Nico byla [[Vegetariánství|vegetariánka]].