Verze z 30. 6. 2013, 22:12 editovat Chalupa (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 55 342 editací Kategorie:Novoromantičtí spisovatelé ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 7. 2013, 11:02 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{Commons}} -> {{Commonscat}}; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox Osoba \| jméno = Théophile \| příjmení = Gautier \| obrázek = Théophil Gautier 1856 Nadar.jpg \| colorb = \| popisek obrázku = Théophil Gautier v roce 1856<br /> <sup>fotorgafie: [[Nadar]]</sup> \| šířka obrázku = \| citát = \| datum narození = [[30. srpen]] [[1811]] \| místo narození = [[Tarbes]], {{vlajka a název\|Francie}} \| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk\|1872\|10\|23\|1811\|8\|30}} \| místo úmrtí = [[Neuilly-sur-Seine]], {{vlajka a název\|Francie}} \| Wikicitáty = }} {{Příbuzenstvo\|příbuzenstvo= Řádek 23: == Život == Narodil se v rodině royalistického úředníka v [[Tarbes]] v [[department]]u [[Hautes-Pyrénées]]. V roce [[1814]] se rodina přestěhovala do [[Paříž]]e. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s [[Gérard de Nerval\|Gérardem de Nerval]]. Původně studoval tři roky malířství u [[Louis-Édouard Rioult]]a. [[Pétrus Borel]] a [[Gérard de Nerval]] jej představili [[Victor Hugo\|Victoru Hugovi]]. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku ''Le Petit-Cénacle'' (1829-1833), jehož členy byli [[Prosper Mérimée]], Théophile Gautier, [[Gérard de Nerval]], Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku [[1830]] se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry ''Hernani'' v divadle Comédie-Francaise (v den Hugových osmadvacátých narozenin). Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii.<ref>[http://www.reflex.cz/Clanek8642.html Jiří Žák: ''Hernani'']</ref> Gautier byl přítelem řady romantiků, [[Charles Baudelaire]] mu věnoval své ''[[Květy zla]]'' (Les Fleurs du mal, [[1857]]). Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do [[Passy (Seine)\|Passy]]. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na [[Honoré de Balzac\|Balzacovu]] přímluvu začal psát do ''Chronicle de Paris'', kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do ''[[Figaro\|Figara]]'' a později do ''La Presse''. Zde debutoval článkem o malbách [[Eugène Delacroix\|Eugèna Delacroix]]. Dále napsal drtivou kritiku obrazu ''[http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:DelarocheCromwell.jpg?uselang=cs Cromwell nad rakví Karla I.]''. Tímto článkem napadl měšťanského malíře [[Hippolyte Delaroche]] na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Řádek 41: První básně napsal ve věku patnácti let. První sbírku básní ''Poésie'' publikoval v červenci [[1830]], ve dnech červencové revoluce, druhou s názvem ''Albertus'' v roce 1832. Byl členem kroužku romantických básníků, ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy: fantastické vlivy, komiku, satanismus, dandysmus apod. Později napsal sbírku šesti satirických povídek ''Les Jeunes France, Romans goguenards'', ve které zesměšnil dobové romantické a módní trendy. Tuto knihu vydal Eugéne Renduel, se kterým jej seznámil Victor Hugo. Byl členem kroužku v Impasse du Doyenné (mimo jiné: [[Arsène Houssaye]], [[Alphonse Esquiros]], [[Gérard de Nerval]], malíři [[Camille Rogier]] a [[Eugène Delacroix]]), který se již zabýval uměním bez romantických gest. Gautierův román ''Slečna de Maupin'' (Mademoiselle de Maupin, [[1836]]) šokoval svou smyslovostí. Předmluva k tomuto románu byla prvním manifestem [[Dekadence\|l'art pour l'artismu]]. Je zde vyjádřen názor, že umění nemá složit žádnému programu - jediné kritérium je krása. Ve své vrcholné básnické sbírce ''Emaily a kameje'' z roku [[1852]] Gautier předznamenává hnutí [[Parnasismus\|parnasistů]]. Řádek 62: * ''La Chaîne d'or'' ([[1837]], Zlaté pouto) - povídka * ''La toison d’or'' ([[1839]], Zlaté rouno) - povídka * ''La Comédie de la Mort et poésies diverses'' ([[1838]], * ''Une nuit de Cléopâtre'' ([[1838]], Noc Kleopatřina) - povídka <!-- [[1839]] : ''Une Larme du Diable'', ''Le Tricorne Enchanté'' et ''Pierrot Posthume''. Řádek 69: ''Le Pied de momie'' ([[1840]], Noha mumie) - povídka * ''Giselle'' ([[1841]]) - baletní libreto, hudba: [[Adolphe Adam\|Adolphe Charles Adam]] * ''Le Voyage en Espagne'' (Cesta do Španělska, * ''La Péri'' ([[1843]]) - baletní libreto, hudba: [[Friedrich Burgmüller]] * ''Le Roi Candaule'' ([[1844]], Král Kandaules) * ''España'' ([[1845]]) - básně inspirované výtvarným uměním * [[1846]] : ''Le Club des haschichins'' * ''Émaux et Camées'' ([[1852]], Emaily a kameje) - básně * ''Arria Marcella'' ([[1852]]) - povídka * ''Avatar'' ([[1856]]) - povídka Řádek 88: == Odkazy == {{NK ČR\|jn19990002583}} {{Sisterlinks\|s=Autor:Théophile Gautier\|~~commons~~commonscat=~~Category:~~Théophile Gautier\|q=Théophile Gautier}} {{Gutenberg autor}}

Théophile Gautier: Porovnání verzí