Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 73 bajtů, před 6 lety
m
{{Commons}} -> {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
{{Infobox Osoba
| jméno = Théophile
| příjmení = Gautier
| obrázek = Théophil Gautier 1856 Nadar.jpg
| colorb =
| popisek obrázku = Théophil Gautier v roce 1856<br /> <sup>fotorgafie: [[Nadar]]</sup>
| šířka obrázku =
| citát =
| datum narození = [[30. srpen]] [[1811]]
| místo narození = [[Tarbes]], {{vlajka a název|Francie}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1872|10|23|1811|8|30}}
| místo úmrtí = [[Neuilly-sur-Seine]], {{vlajka a název|Francie}}
| Wikicitáty =
}}
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
 
== Život ==
Narodil se v rodině royalistického úředníka v [[Tarbes]] v [[department]]u [[Hautes-Pyrénées]]. V roce [[1814]] se rodina přestěhovala do [[Paříž]]e. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s [[Gérard de Nerval|Gérardem de Nerval]]. Původně studoval tři roky malířství u [[Louis-Édouard Rioult]]a. [[Pétrus Borel]] a [[Gérard de Nerval]] jej představili [[Victor Hugo|Victoru Hugovi]]. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku ''Le Petit-Cénacle'' (1829-1833), jehož členy byli [[Prosper Mérimée]], Théophile Gautier, [[Gérard de Nerval]], Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku [[1830]] se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry ''Hernani'' v divadle Comédie-Francaise (v den Hugových osmadvacátých narozenin). Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii.<ref>[http://www.reflex.cz/Clanek8642.html Jiří Žák: ''Hernani'']</ref> Gautier byl přítelem řady romantiků, [[Charles Baudelaire]] mu věnoval své ''[[Květy zla]]'' (Les Fleurs du mal, [[1857]]). Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy.
 
V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do [[Passy (Seine)|Passy]]. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na [[Honoré de Balzac|Balzacovu]] přímluvu začal psát do ''Chronicle de Paris'', kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do ''[[Figaro|Figara]]'' a později do ''La Presse''. Zde debutoval článkem o malbách [[Eugène Delacroix|Eugèna Delacroix]]. Dále napsal drtivou kritiku obrazu ''[http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:DelarocheCromwell.jpg?uselang=cs Cromwell nad rakví Karla I.]''. Tímto článkem napadl měšťanského malíře [[Hippolyte Delaroche]] na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky.
První básně napsal ve věku patnácti let. První sbírku básní ''Poésie'' publikoval v červenci [[1830]], ve dnech červencové revoluce, druhou s názvem ''Albertus'' v roce 1832. Byl členem kroužku romantických básníků, ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy: fantastické vlivy, komiku, satanismus, dandysmus apod. Později napsal sbírku šesti satirických povídek ''Les Jeunes France, Romans goguenards'', ve které zesměšnil dobové romantické a módní trendy. Tuto knihu vydal Eugéne Renduel, se kterým jej seznámil Victor Hugo.
 
Byl členem kroužku v Impasse du Doyenné (mimo jiné: [[Arsène Houssaye]], [[Alphonse Esquiros]], [[Gérard de Nerval]], malíři [[Camille Rogier]] a [[Eugène Delacroix]]), který se již zabýval uměním bez romantických gest. Gautierův román ''Slečna de Maupin'' (Mademoiselle de Maupin, [[1836]]) šokoval svou smyslovostí. Předmluva k tomuto románu byla prvním manifestem [[Dekadence|l'art pour l'artismu]]. Je zde vyjádřen názor, že umění nemá složit žádnému programu - jediné kritérium je krása.
 
Ve své vrcholné básnické sbírce ''Emaily a kameje'' z roku [[1852]] Gautier předznamenává hnutí [[Parnasismus|parnasistů]].
* ''La Chaîne d'or'' ([[1837]], Zlaté pouto) - povídka
* ''La toison d’or'' ([[1839]], Zlaté rouno) - povídka
* ''La Comédie de la Mort et poésies diverses'' ([[1838]],
* ''Une nuit de Cléopâtre'' ([[1838]], Noc Kleopatřina) - povídka
<!-- *[[1839]] : ''Une Larme du Diable'', ''Le Tricorne Enchanté'' et ''Pierrot Posthume''.
* ''Le Pied de momie'' ([[1840]], Noha mumie) - povídka
* ''Giselle'' ([[1841]]) - baletní libreto, hudba: [[Adolphe Adam|Adolphe Charles Adam]]
* ''Le Voyage en Espagne'' (Cesta do Španělska,
* ''La Péri'' ([[1843]]) - baletní libreto, hudba: [[Friedrich Burgmüller]]
* ''Le Roi Candaule'' ([[1844]], Král Kandaules)
* ''España'' ([[1845]]) - básně inspirované výtvarným uměním
* [[1846]] : ''Le Club des haschichins''
* ''Émaux et Camées'' ([[1852]], Emaily a kameje) - básně
* ''Arria Marcella'' ([[1852]]) - povídka
* ''Avatar'' ([[1856]]) - povídka
== Odkazy ==
{{NK ČR|jn19990002583}}
{{Sisterlinks|s=Autor:Théophile Gautier|commonscommonscat=Category:Théophile Gautier|q=Théophile Gautier}}
{{Gutenberg autor}}
 
1 083 999

editací