Karel Werner (indolog): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 23:
V lednu 1968 nastalo uvolnĕní politické situace a Werner podal žádost na Ministerstvo školství o obnovení svého akademického postavení, která však byla po dvou mĕsících zamítnuta. Nestraník nesmĕl vyučovat humanistické předmĕty ani za Dubčekova komunismu "s lidskou tváří". Dne 8. kvĕtna Werner založil v Brnĕ za účasti vídeňských buddhistů "Buddhistický kruh Československa".[3] Všem jeho aktivitám však učinila konec sovĕtská invaze (21.8.1968). Aby se vyhnul opĕtnému pronásledování obnoveným totalitním režimem, Werner opustil rodnou zem dva dny po invazi a v Anglii nejprve pracoval v Cambridgi v univerzitní knihovnĕ a současnĕ v Churchillovĕ koleji jako lektor sanskrtu. Roku 1969 získal místo docenta indické filosofie a náboženství na univerzitĕ v Durhamu, kde zavedl též kurzy sanskrtu, a vyučoval rovnĕž jógu a indickou civilizaci v extramurálních kurzech. Roku 1975 založil výroční akademická Symposia indických náboženství, která řídil po deset let a která dosud pokračují pod vedením voleného komitétu.[4] Roku 2010 řídil Pĕtatřicáté symposium pořádané na počest jeho pĕtaosmdesátých narozenin.[5] Vyučoval také v letní škole Buddhistické společnosti a v diplomových kurzech pro učitele jógy. V letech 1975-1976 byl hostujícím profesorem na univerzitách v Kandy (Peradeniya University, Sri Lanka), v Dharwaru (Karnataka State University) a ve Vanárasí (Benares Hindu University). Hostoval také na univerzitách v Cambridgi, Oxfordu, Lancastru, Manchestru, Stirlingu a Londýnĕ.
Roku 1990 Werner odešel do penze a v létĕ se zúčastnil jako předseda sekce pro náboženství konference původnĕ emigrantské Společnosti vĕdy a umĕní, pořádané po pádu diktatury poprvé v Praze. V letech 1991-1993 byl dopisijícím členem České akademie vĕd, Ústavu pro studium náboženství, a v letech 1993-1998 hostujícím profesorem Masarykovy university v Brnĕ v [[Ústav religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity|Ústavu religionistiky]], který pomohl založit na Filosofické fakultĕ. V letech 1991-1993 by nĕkolikrát hostujícím přednašečem na turné po umĕleckých památkách v Indii, Nepálu, Vietnamu a Kambodži. Procestoval též Barmu(Myanmar), Thajsko, Jávu, Bali, Čínu a Japonsko. V letech 2002-2007 byl hostujícím profesorem v Ústavu buddhistických studií Dongkuk Univerzity v Seoulu a v Kjongdžu v Jižní Koreji. Od roku 1993 má čestné postavení jako profesor výzkumu na londýnské univerzitĕ v Ústavu pro studium náboženství Školy orientálních a afrických jazyků (SOAS).
Werner po invazi 1969 vycestoval s dosud platným pasem a dostal prostřednictvím československého velvyslanectví v Londýnĕ prozatímní povolení pobývat v cizinĕ. Jeho žádost o povolení trvalého pobytu v zahraničí byla ministerstvem vnitra zamítnuta v prosinci 1969, načež byl označen za ilegálního emigranta. Jeho první manžeství bylo rozvedeno a on se znovu oženil koncem roku 1970. Nyní žije se svou anglickou manželkou v Londýnĕ.
| |||