Werckmeisterovo ladění: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Werckmeister III - modifikovaná forma |
|||
Řádek 115:
V tomto ladění se nevyskytuje žádná čistá velká tercie, nejbližší jsou jí tercie C – E a F – A (390,225 centů). Tercie F# – Bb, C# – F a G# – C jsuo pythagorejské velké tercie s poměrem frekvencí 81:64 (407,820 centů).
== Werckmeister III - modifikovaná forma ==
Toto ladění není obsahem výše uvedeného teoretického spisku [[Andreas Werckmeister|Andrease Werckmeistera]],
ale spíše důsledkem toho, jak bylo toto ladění aplikováno ve varhanářské praxi. Jak bylo zmíněno výše,
prakticky nejširšího uplatnění nalezlo právě Werckmaisterovo ladění číslo III, avšak nikoli jeho původní
teoretiký postup, ale jeho modifikovaná forma.
Prakticky totiž bylo dosti obtížné dosáhnout naladění kvinty, snížené o čtvrtinu pythagorejského komma!
(Schválně si to zkuste, bez tabulek, logaritmického pravítka či počítače - v době baroka.)
Varhanáři ovšem byli v té době již po několik generací zvyklí ladit [[Středotónové ladění|středotónově]]
a proto na místě Werckmeisterových kvint (užších o 1/4 pythagorejského komma) užili - možná nevědomky -
kvint středotónových (užších o 1/4 syntonického komma). Velkého odchýlení se přitom nedopustili;
uvědomíme-li si, že pythagorejské komma obnáší přibližně 23,5 centu, zatímco syntonické komma pouze 21,5 centu,
pak rozdíl mezi oběma komaty činí pouhé 2 centy, což rozděleno na čtvrtiny obnáší půl centu, což je odchylka,
lidským uchem prakticky nepostižitelná.
Tato zřejmě nevědomá záměna pythagorejského kommatu za syntonické měla ovšem významný důsledek pro ladičskou praxi.
Není těžké si představit, že přivést teoretické ladění Werckmeisterovo do praxe bylo prakticky velmi obtížné:
znamenalo by to ladit v kvintovém kruhu a přitom střídat čísté kvinty s Werckmeisterovými a po dvanácti tónech
se "trefit" do výchozího tónu. Naproti tomu při použití středotónových kvint na místě Werckmeisterových umožnilo
použít již nacvičené postupy ladění středotónového. Přitom se postupovalo přibližně následovně:
Podobně jako při [[Středotónové ladění|středotónovém ladění]] se naladila nejdříve čistě velká tercie F-A.
Tato tercie se potom obvyklým způsobem rozdělila na čtyři středotónové kvinty F-C, C-G, G-D a D-A.
A nyní - pozor - se středotónová kvinta F-C zpětně přeladila na čistou kvintu F-C, jak to požadoval Werckmeister.
Další spodní kvinty B-F, Dis-B, Cis-Dis a Fis-Cis se již jednoduše ladily čistě. Rovněž tak se čistě naladily
horní kvinty A-E a E-H. Po tomto postupu, byl-li proveden správně, na konci zbyla kvinta H-Fis, která
byla ještě o něco (teoreticky o rozdíl pythagorejského a syntonického kommatu, tedy o cca 2 centy) užší
než původní Werckmeisterova kvinta, tedy byla ještě o něco více rozladěná na rozdíl od čisté (cca o 6 centů),
ale v žádném případě se nejednalo o [[Vlčí interval|vlka]].
== Werckmeister IV ==
| |||