Sociální politika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Littledogboy (diskuse | příspěvky)
m —{{sloučit}} (návrh nikdo nezdůvodnil ani nepodpořil)
G3robot (diskuse | příspěvky)
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
Řádek 1:
'''Sociální politiku''' lze vymezit dvěma přístupy, předně jako jednání [[Stát|státustát]]u a dalších subjektů sociální politiky s cílem pozitivně ovlivnit životní podmínky lidí. Krebs (2010) uvádí že toto „širší pojetí sociální politiky“ je nezbytné pro tvorbu dlouhodobé koncepce sociální politiky, které na sociální politiku nahlíží jako systém provázaný ze společenským okolím. V „užším slova smyslu“ je sociální politika vnímána jako soubor aktivit, nástrojů a opatření, jejichž smyslem je reakce na nepříznivé [[Sociální událost|sociální událostiudálost]]i jako jsou [[stáří]], [[nemoc]], [[invalidita]] nebo i [[Nezaměstnanost|nezaměstnanost]] a [[chudoba]].<ref name="Krebs">{{Citace monografie
| příjmení = Krebs
| jméno = Vojtěch
Řádek 8:
| rok = 1997
| isbn = 80-85963-33-7}}
</ref> V praxi jde tedy o systém [[Státní sociální podpora|sociálních dávek]], [[Zdravotní pojištění|zdravotního]] a [[sociální zabezpečení v Česku|sociálního pojištění]]. Cílem sociální politiky je tedy vytváření [[Důstojnost|důstojných]] podmínek [[život|života]]a všem občanům nebo alespoň jejich většině. Sociální politika je část [[veřejná politika|veřejné politiky]] jejímž předmětem jsou sociální témata.
 
==Koncepce sociální politiky==
===Přístupy sociální politiky===
Z hlediska přístupů k řešení sociálních problémů lze rozlišit dva typy sociální politiky. První přístupem je aktivní (perspektivní) sociální politika, která se vyznačuje snahou o předcházení vzniku sociálních problémů a přijímání preventivních opatření. Těch lze dosáhnout jednak systémovou změnou sociální politiky nebo také intervencí. Pasivní (retrospektivní) politika se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problémů. Její povaha je vždy intervencionalistická.<ref name="Krebs" />
 
=== Principy ===
==== Princip spravedlnosti ====
{{Podrobně|spravedlnost}}
Český ekonom [[Josef Macek (politik)|Josef Macek]] (1925) definuje sociální spravedlnost jako „největší štěstí největšího počtu“. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Macek
| jméno = Josef
Řádek 26:
| rok = 1925
| isbn = }}
</ref> Nelze hovořit o sociální spravedlnosti jako o absolutní kategorii, jednoznačně vymezitelnou nějakou definicí.<ref name="Krebs" /> Podle své ideologické orientace autoři uplatňují různá dílčí hlediska a přístupy.
 
[[Liberalismus|Liberálové]] se kloní k zásadě odměňování podle výkonu zásluh daného jednotlivce. Podle významného liberálního ekonoma [[Friedrich August von Hayek|Friedricha Hayeka]] „pojem sociální spravedlnosti nemá smysl, pokud pravidla nikdo nevytvořil, ale jsou přirozená, protože nespravedlnost není komu vytknout; je to jako prohra nebo výhra ve hře“. [[Socialismus|Socialisté]] naopak zdůrazňují [[Sociální nerovnost|společenskou rovnost]], která přispívá ke stabilitě společnosti jako celku. Tomuto přístupu je blízký také koncept sociálních práv britského sociologa [[Thomas Humphrey Marshall|Thomase Marshalla]]. Koncept rovnosti [[Příjem|příjmů]], jako záruky společenského souladu, je v současné době nahrazován zásadou [[rovnost příležitostí|rovnosti příležitostí]], která se projevuje například rozsáhlou [[Diskriminace|antidiskriminační]] legislativou.
Řádek 41:
| rok = 1932
| isbn = }}
</ref> Z hlediska sociální politiky lze rozdělit solidaritu spontánní či dobrovolnou a solidaritu vynucenou, nedobrovolnou.<ref name="Krebs" /> Dobrovolná solidarita je realizována prostřednictvím různých [[Nestátní nezisková organizace|nestátních neziskových organizací]], [[Nadace|nadací]] či [[Charita|charit]] a financována s dobrovolných příspěvků. Tento typ solidarity bude s krizí sociálního státu nabývat na významu. Nedobrovolná neboli vynucená solidarita je realizována státními [[Instituce|institucemiinstituce]]mi a financován z platby [[Daň|daní]] a povinného veřejného [[pojištění]]. Tento typ solidarity je základem státní sociální politiky.
==== Princip subsidiarity ====
{{Podrobně|subsidiarita}}
Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci [[rodina]] či jiné společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát. Povinností státu je primárně vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci sám. Naopak pomoc jednotlivci je na posledním místě až po vyčerpání odstaních možnosti.<ref name="Krebs" />
==== Princip participace ====
Řádek 56:
* '''Preventivní funkce''' spočívá ve snaze předcházet rizikovým situacím. Je zřetelná především ve [[Vzdělávací politika|vzdělávací]] a [[zdravotní politika|zdravotní politice]].
* '''Stimulační funkce''' spočívá ve snaze podněcovat žádoucí sociální jednání skupin a jednotlivců.
* '''[[Přerozdělování|Přerozdělovací funkce]]''' jde o nejvýznamnější funkci sociální politiky. Uskutečňuje se výběrem daní a rozdělováním [[Státní sociální podpora|dávek]] a [[Důchod|důchodůdůchod]]ů.
* '''Homogenizační funkce''' spočívá ve snaze o zmenšování [[Sociální nerovnost|společenské nerovnosti]] v dané společnosti. Směřuje ke společnosti, která poskytuje stejné šance na vzdělání, práci a zdravotní péči všem občanům bez výjimky.
 
== Realizace sociální politiky ==
===Objekty sociální politiky===
[[Objekt|Objekty]]y sociální politiky jsou ti, na které je tato politika zaměřena kteří z ní mají prospěch.
Podle převažující cílové skupiny lze vymezit tři formy sociální politiky:
 
*'''Objektem sociální politiky jsou [[Chudoba|chudí]]:''' Jde o [[Liberalismus|liberální]] pojetí sociální politiky. Státní pomoc je v tomto systému určena pouze pro ty, kteří nemohou uspět na [[trh práce|trhu práce]] a má především vytvářet podmínky, které brání jejich [[sociální vyloučení|vyloučení ze společnosti]] a motivují k návratu na trh práce. V současné době je toto zaměření sociální politiky realizováno pomocí adresných dávek sociální pomoci vycházejících z testování příjmů a majetku.
 
*'''Objektem sociální politiky jsou pracující:''' Tento přístup je založen na systému [[Sociální zabezpečení v Česku|sociálního pojištění]]. Hlavním cílem je náhrada příjmu v případě jeho ztráty. Tento systém předpokládá rozhodující roli průmyslu v národním hospodářství a zaměstnanosti.
 
*'''Objektem sociální politiky jsou [[Občanství|občané]]:''' Vychází z koncepce sociálního občanství [[Spojené království|britského]] sociologa [[Thomas Humphrey Marshall|Marshalla]] (1950), které do kontextu lidských práv zařazuje i práva sociální. V systému [[Sociální zabezpečení v Česku|sociálního zabezpečení]] je status občana zabezpečován formou univerzálních dávek, které jsou určeny specifickým sociálním skupinám (např: rodinám s dětmi). Podstatným rysem tohoto systému je také uplatňování všeobecného přístupu k [[vzdělání]], [[Zdravotní péče|zdravotní péči]] a sociálnímu bydlení.
 
===Aktéři sociální politiky===
Aktéři (subjekty) sociální politiky vymezují a řídí sociální politiku. Nejdůležitějším aktérem sociální politiky je [[stát]], dalšími aktéry jsou územně správní celky v [[Česko|Česku]] jde o [[Kraj|krajekraj]]e a [[Obec|obce]]. Z nestátních aktérů jde především o [[Zaměstnavatel|zaměstnavatelezaměstnavatel]]e a jejich [[Zaměstnavatelské svazy|svazy]] a [[Odbory|odborové organizace]] [[Zaměstnanec|zaměstnanců]]. Dalšími aktéry sociální politiky jsou místní komunity, [[Nestátní nezisková organizace|neziskové nevládní organizace]] a [[Církev|církve]]. Významnými aktéry jsou také [[mezinárodní organizace]], jako [[Evropská unie]], [[Dětský fond Organizace spojených národů|UNICEF]] nebo [[Mezinárodní organizace práce|ILO]].
 
====Stát====
{{Podrobně|Sociální stát}}
Stát je významným aktérem sociální politiky, který určuje prostor pro působení obstaních subjektů. Významný vliv na jeho politickou koncepci mají jednak mezinárodní ekonomická situace a ekonomická úroveň země, politická a demografická situace a také tradice a hodnoty dané země.
Sociální politika státu je realizována [[Zákonodárná moc|mocí zákonodárnou]] a [[výkonná moc|mocí výkonnou]]. Parlament tvoří koncepci a legislativní rámec sociální politiky, který reguluje ostatní aktéry sociální politiky. [[Vláda]] a správní orgány zodpovídají za realizaci konkrétní sociální politiky v daném čase.<ref name="Krebs" /> V [[Česko|České republice]] je ústředním orgánem zodpovídajícím za realizaci sociální politiky [[Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky|Ministerstvo práce a sociálních věcí]].
 
=====Typy sociální politiky=====
V každé konkrétní zemi je sociální politika mixem níže zmíněných typů sociálního státu, některé země mají ke zmíněnému typu politiky blíže než k ostatním. Každý s těchto typů charakterizuje určitý ideologický koncept. Následující typologie států veřejných služeb bere v potaz vyspělé kapitalistické země z 80 let 20. století.<ref name="Potůček">{{Citace monografie
| příjmení = Potůček
| jméno = Martin
Řádek 102:
====Odbory a profesní svazy====
{{Podrobně|Odborová organizace|profesní svazy}}
Odborové organizace hrají významnou roli při kolektivním vyjednávání odměňovaní zaměstnanců. V některých zemích vedou odbory vlastní [[Penzijnípenzijní fond|penzijní fondy]]y, čímž přispívají k [[Sociální zabezpečení v Česku|sociálnímu zabezpečení]].
 
====Občanská společnost====
{{Podrobně|Občanská společnost|Nestátní nezisková organizace|Církve}}
Sociální politika realizovaná skrze tyto subjekty je založena na nevynucené [[Solidarita|solidaritě]] a vyplňuje prostor, v němž stát nemůže úspěšně zasahovat. Také církve mají významnou roli v oblasti mravní, v péči o zdraví, o hendikepované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací a [[Charita|charitativnícharita]]tivní.<ref name="Krebs" />
 
=== Obce===
Řádek 115:
 
=== Ekonomika ===
Z hlediska ekonomie existují dva hlavní pohledy na sociální politiku. Zatímco liberálové vnímají sociální politiku jako [[Náklad|nákladovounáklad]]ovou záležitost, která stát zatěžuje, [[Keynesiánství|Keynesiáni]] zdůrazňují pozitivní vliv [[přerozdělování]] na celkový růst [[Poptávka|poptávky]].
 
==Oblasti sociální politiky==
Řádek 139:
 
{{Portály|Politika}}
 
[[Kategorie:Sociální politika]]
[[Kategorie:Veřejná politika]]