Josef Anton Trčka: Porovnání verzí

'''Josef Anton Trčka''', '''Antios''' ([[7. září]] [[1893]] [[Vídeň]] - [[16. březen|16. března]] [[1940]], tamtéž) byl český [[fotograf]], malíř, grafik, sochař, kreslíř, písmotvůrce, návrhář gobelínů a stříbrných šperků, sběratel lidového moravského umění, příležitostný starožitník, [[básník]] a [[filozof]]. Byl představitelem vídeňské moderny, uměleckého směru, který ovlivnil evropskou kulturu 20. století.<ref name="cstelevize">{{Citace elektronické monografie

}}</ref><ref name="scheufler-trcka">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Řadí se mezi průkopníky [[portrétní fotografie]] své doby (do roku 1918) jako byli například [[Jozef Božetech Klemens]], [[Bedřich Anděl]], [[Jindřich Eckert]], [[František Fridrich (fotograf)|František Fridrich]], [[Jan Langhans]], [[Eduard Kozič]], [[Karol Divald]], [[Alfons Mucha]], [[Vladimír Jindřich Bufka]], [[Wilhelm Horn]] nebo [[Karel Novák (fotograf)|Karel Novák]].<ref name="zlin">{{Citace elektronické monografie

Narodil se jako nejstarší syn a měl dva sourozence. Téměř celý tvůrčí život prožil ve Vídni, ale jeho rodiče pocházeli z Moravy. Otec pocházel z [[Jilmoví]] u Tišnova a jeho matka z [[Černín (okres Znojmo)|Černína]], později se přestěhovala do [[Jevišovice|Jevišovic]]. Asi v roce 1910 se Trčka rozhodl studovat na odborné fotografické škole Graphische Lehr- und Versuchsanstalt ve Vídni, jedné z nejlepších v Evropě. Shodou okolností na škole působil i profesor [[Karel Novák (fotograf)|Karel Novák]], ve své době jedna z nejvýznamnějších osobností počátků umělecké fotografie.<ref name="cstelevize" />

V roce 1914 získal možnost portrétovat několik předních osobností vídeňské moderny. Mezi nimi nechyběl například [[Gustav Klimt]], [[Petr Alternberg]] nebo tehdy 50letý [[Josef Svatopluk Machar]]. Avšak vrcholem Trčkových předválečných fotografických zakázek je série portrétů [[Egon Schiele|Egona Schieleho]], ve které se zaměřil na mimiku obličeje a gesta rukou<ref name="scheufler-trcka" />. Se Schielem se společně sblížili, ale přátelství netrvalo dlouho, po malířově smrti roku 1918 Trčka namaloval jeho posmrtný portrét a fotografie ''Trčka u opuštěného Schieleho obrazu''.<ref name="cstelevize" />

Ve dvacátých letech se odstěhoval do Prahy, ale nedostal vysněné místo učitele po boku Karla Nováka. V roce 1923 uspořádal v Praze výstavu, o rok později pozval do Vídně skupinu [[Tvrdošíjní|Tvrdošíjných]], [[Vlastislav Hofman|Vlastislava Hofmana]], [[Rudolf Kremlička|Rudolfa Kremličku]], [[Václav Špála|Václava Špálu]], [[Jan Zrzavý|Jana Zrzavého]]. Vystavoval s nimi jako mrtvý Antios a živý Antonín Trčka.<ref name="cstelevize" />

V dalších letech jej ovlivnila [[antropozofie]]. Filosofoval například s [[Jakub Deml|Jakubem Demlem]] nebo s básnířkou Annou Pammrovou. Svými obrazy se podílel na výstavě česko-vídeňských umělců v Praze, další výstavu chystal v Brně.<ref name="cstelevize" />

Na konci 20. let provozoval vlastní [[fotografický ateliér]], ve kterém vznikla výjimečná kolekce aktů, tanečních snímků a portrétů, které ho živily. Snímky podobné kvality vznikaly v Evropě jen na několika místech - v Paříži, Drážďanech a v Praze. Ve 30. letech založil nový ateliér na Alserstrasse 35 v centru Vídně, ve kterém se scházeli malíři, básníci, fotografové, filozofové i milovníci starožitností.<ref name="cstelevize" />

Trčka hodně fotografoval, pátral po zbytcích lidového umění, zapisoval lidové pohádky a písně, byl vnořen do sebe a budoucnost světa neviděl optimisticky. Záchranu hledal v nekonečné činorodosti a filozofii. Po [[Anšlus|anexi Rakouska]] [[Nacistické Německo|hitlerovským Německem]] měl konflikty s [[Gestapo|Gestapem]] a v březnu 1940 neočekávaně zemřel po nehodě s kamny v domácnosti.<ref name="cstelevize" />