Otevřít hlavní menu

Změny

m
uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
{{BS3||exKBHFe||8,4|[[Veverská Bítýška]]|||}}
}}
'''Železniční trať [[Kuřim]] – [[Veverská Bítýška]]''' byla [[Regionální dráha|místní]] [[Železnice|železniční trať]] o délce 8,4  km (vzdálenost byla [[tarif]]ně upravena na 10  km) spojující městečko Veverskou Bítýšku severozápadně od Brna s Kuřimí na [[Železniční trať Brno - Tišnov|trati Brno – Tišnov]]. Provoz na této soukromé dráze byl zahájen 16. února 1911, k jeho ukončení došlo vzhledem k [[Velká hospodářská krize|hospodářské krizi]] dne 3. října 1936, poté byla trať rozebrána.
 
== Historie ==
=== Projekt ===
[[Soubor:Chudčice, násep u silnice II-386 (03).jpg|thumb|left|Zachovaný násep trati u bývalého přejezdu v Chudčicích]]
První úvahy o zřízení železnice přes Veverskou Bítýšku spadají do roku 1868, kdy vznikaly plány na železniční spojení mezi Brnem a Havlíčkovým (tehdy Německým) Brodem. Jeden z návrhů počítal s výstavbou tratě údolím [[Svratka (řeka)|Svratky]], realizace se však dočkal projekt prodloužení tratě ze [[Zastávka (okres Brno-venkov)|Zastávky u Brna]] (tehdy Božího Požehnání) přes Třebíč a Jihlavu.<ref name="SPZ">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kaněk
| jméno = Filip
}}</ref>
 
V roce 1908 bylo mezi obcemi [[Lažánky (okres Brno-venkov)|Lažánky]] a [[Maršov]] (západně od Veverské Bítýšky) objeveno naleziště [[kaolin]]u. O rok později podal majitel dolů návrh na stavbu železniční trati, která by Veverskou Bítýšku spojila s tratí vedoucí přes poměrně blízkou Kuřim. Z městečka by potom pokračovala [[vlečka]] k úpravně kaolínu. Projekt dráhy vypracoval inženýr Dr. Alois Samohrd,<ref name="Chudcice">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kolář
| jméno = Martin
| datum přístupu = 2010-09-27
| vydavatel = Chudcice.com
}}</ref> samotná [[Úřední povolení v dopravě|koncese]] byla vydána 12. září 1910 a získal ji Dr. Cyril Seifert,<ref>[http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=rgb&datum=19100004&seite=00000475 Konzessionsurkunde vom 12. September 1910 für die Lokalbahn von Gurein nach Bittischka-Eichhorn], onb.ac.at (německy)</ref> který stál za výstavbou několika místních tratí na Moravě. Ten také založil akciovou společnost Lokalbahn Gurein – Bittischka-Eichhorn (česky ''Místní dráha Kuřim – Bitýška Veverská''), jež se stala vlastníkem dráhy. Výstavba tratě byla zahájena ještě před vydáním koncese 15. července 1910<ref name="Chudcice" /> a trvala sedm měsíců, neboť již 16. února 1911 byl mezi Kuřimí a Veverskou Bítýškou zahájen provoz, který na náklady majitele zajišťovala [[Brněnská společnost místních drah]].<ref name="SPZ" /> Výstavba dráhy byla podpořena moravskou zemí, která poskytla [[subvence|subvenci]] 160 000 K a půjčku ve výši 517 000 K.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pavlíček
| jméno = Stanislav
 
=== Provoz, krize a zrušení dráhy ===
První slavnostní jízda na trati vyjela za přítomnosti oficiálních hostů a zástupců obcí 16. února 1911 ve 12:45 hod.<ref name="Chudcice" /> Počáteční provoz zajišťovaly čtyři páry [[smíšený vlak|smíšených vlaků]] denně, které v Kuřimi navazovaly na vlaky mířící z Brna nebo do Brna. Jízdní doba činila 22 minut.<ref name="SPZ" /> V pozdějších letech klesl počet spojů na dva<ref>[http://csd1918.wz.cz/1918s129.jpg Jízdní řád z roku 1918], csd1918.wz.cz</ref> až tři páry smíšených vlaků denně, neboť těžba hlavní přepravní komodity, kaolinu (kromě něj bylo také přepravováno dřevo či [[cukrová řepa]]), nijak nevzrůstala.<ref name="110let">{{Citace monografie
| příjmení = Vašíček
| jméno = Milan
}}</ref>
 
Rovněž ani předpokládaný rozvoj průmyslu ve Veverské Bítýšce nenastal. V roce 1918 byla trať označena číslem 228a, nejpozději od roku 1927 měla číslo 221a. Ačkoliv se společnost provozující dráhu snažila (např. na žádost vypravila přímé vlaky do Brna), začínající rozmach automobilismu, přímá autobusová linka mezi Brnem a Veverskou Bítýškou, [[velká hospodářská krize]] a zastavení těžby kaolinu v první polovině 30. let 20. století způsobily, že provoz na dráze již nebyl finančně udržitelný a musel být ukončen. Protože o trať neměly zájem ani [[Československé státní dráhy]] (ČSD), byl železniční provoz mezi Kuřimí a Veverskou Bítýškou zastaven 9. května 1936.<ref name="Chudcice" /> 16. května téhož roku se usnesla správní rada akciové společnosti Místní dráha Kuřim – Bitýška Veverská o likvidaci firmy. Toto usnesení bylo československou vládou schváleno 3. července 1936, která vyhláškou 204/1936 Sb. zrušila koncesi pro provoz dráhy.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = 204/1936 Sb. o zrušení koncese pro místní dráhu Kuřim - Bitýška Veverská
| url = http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_l=204/1936&PC_8411_ps=10
| datum přístupu = 2010-09-27
| vydavatel = Portal.gov.cz
}}</ref> Úplně poslední vlak vyjel na trať 3. října 1936,<ref name="110let" /> na jaře 1937 odkoupila jednu lokomotivu a vozy [[Železniční trať Otrokovice - Vizovice|Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha]]. K definitivnímu odpojení tratě došlo 22. prosince 1937 odstraněním odbočné výměny na kuřimském nádraží.<ref name="SPZ" /> Později byla trať snesena, pozemky rozparcelovány a společně s budovami a kolejnicemi odprodány.
 
=== Válečné využití ===
V roce 1940 byl obnoven úsek z Kuřimi do Moravských Knínic, který sloužil jako vlečka pro dovoz materiálu na stavbu [[Exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav|dálnice A88]] (tzv. Hitlerova dálnice). V roce 1943 byla tato vlečka zkrácena a s délkou přibližně 700 m končila v tzv. hale G u kuřimského hřbitova, kam vlaky dopravovaly vojenský materiál do jednoho z objektů tajné továrny Diana na stavbu stíhacích letadel. Ještě za druhé světové války byla tato kolej využívána i pro odstavování dělnických vlaků pro zaměstnance kuřimské zbrojovky a později podniku TOS Kuřim. Zrušena byla při stavbě [[Železniční trať Havlíčkův Brod - Kúty|nové trati Brno – Havlíčkův Brod]] a kompletní přestavbě kuřimského nádraží v 50. letech 20. století.<ref name="110let" />
 
== Vozidlový park ==
Společnost Lokalbahn Gurein – Bittischka-Eichhorn od počátku provozu disponovala dvěma lokomotivami, které byly označeny čísly 1 a 2. Shodné stroje byly tehdy označeny řadou kkStB 178 a u pozdějších ČSD [[Lokomotiva 422.0|řadou 422.0]]. Je ovšem prokázané, že na trati se objevily i lokomotivy pozdější [[Lokomotiva 400.1|řady 400.1]].<ref name="110let" />
 
Dne 31. srpna 1933 došlo kvůli snahám o úspory k výměně lokomotivy č. 2 (nově označena jako 422.0106, zrušena 1963) za stroj ČSD, zřejmě jednu z lokomotiv řady 400.1. Lokomotivu č. 1 odkoupila v roce 1936 Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha, kde byla označena jako 422.901. Po zestátnění dráhy v roce 1948 přešla do majetku ČSD jako 422.0112, zrušena byla roku 1961.<ref name="SPZ" />
 
== Popis tratě ==
[[Soubor:Kuřim, opěra mostu trati Kuřim - Veverská Bítýška (07).jpg|thumb|Zachovaná opěra mostu v Kuřimi]]
Trať vycházela v [[Kuřim]]i ze společného nádraží se starou tratí Brno – Tišnov. Tato stanice se nacházela na místě současného nádraží z 50. let 20. století, pouze její [[niveleta]] ležela níže. Po krátkém společném úseku se od „tišnovky“ odpojovala a kamenným mostem přecházela polní cestu a Luční potok. Jedna z opěr jinak již zbořeného mostu je dochovaná dodnes.<ref name="SPZ" /> Trať dále stoupala ke kuřimskému hřbitovu, kde na místě původního zářezu byla postavena za druhé světové války hala G. Nacházel se zde také nadjezd okresní silnice, dnes [[silnice II/385]]. Mezi Kuřimí a Moravskými Knínicemi (tehdy Moravskými Kynicemi) vedla dráha přes pole, kde již nejsou patrné žádné zbytky. V km 2,5 (tarifně km 3) se nacházela zastávka [[Moravské Knínice]] s jednoduchým dřevěným přístřeškem, který se dodnes dochoval v podobě přestavěného zahradního domku.<ref name="110let" />
 
Za vesnicí vstoupila trať do údolí [[Kuřimka|Kuřimky]], kterou dvakrát překročila. Oba betonové mostky stále existují, po trase železnice zde vede polní cesta. Následoval přejezd přes dnešní [[silnice II/386|silnici II/386]] a kolem obce [[Chudčice]] dráha vedla ke stejnojmenné zastávce (km 6,4, tarifně km 9). Trasa je v terénu stále patrná, kvůli přejezdu přes trať musela být vytvořena na dnešní silnici II/386 pravoúhlá zatáčka. Za Chudčicemi pokračuje násep, na který navazuje až 15 m hluboký a 150 m dlouhý zářez, kterým dráha překonala hřbet táhnoucí se k [[Svratka (řeka)|Svratce]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| stránky = 86–87
| isbn = 978-80-7363-129-1
}}</ref> nacházela se zde zděná výpravní budova, záchod pro cestující a dřevěné skladiště. Prostor stanice i koncový úsek trati je dnes zastavěn zástavbou rodinných domků. I ze samotné výpravní budovy se stal rodinný dům č. p. &nbsp;29 v Nádražní ulici,<ref name="SPZ" /> který ale byl v prvním desetiletí 21. století zčásti zbořen. Ze stanice dále vedla [[vlečka]] po mostě přes Svratku (zachovaly se z něj pilíře v [[Říční koryto|řečišti]], po kterých vede potrubí [[teplovod]]u) do areálu kaolinky (dnes areál firmy Hartmann-Rico).
 
== Lanovka Veverská Bítýška – Lažánky ==
[[Soubor:Bityska-mapa.jpg|thumb|Dobová mapa s tratí Kuřim – Veverská Bítýška a navazující lanovkou]]
Kaolin byl z dolů mezi [[Lažánky (okres Brno-venkov)|Lažánkami]] a [[Maršov]]em přepravován do Veverské Bítýšky nákladní [[lanová dráha|lanovkou]].<ref name="110let" /> Ta byla v provozu od roku 1911 do zastavení těžby, k čemuž došlo pravděpodobně v roce 1931.
 
== Odkazy ==
138 738

editací