Riemerelóza drůbeže: Porovnání verzí

'''Riemerelóza drůbeže''' (syn. infekční serozitida kachen a husí) je [[bakteriální onemocnění]] [[kachna|kachen]], [[husa|husí]], [[krůta|krůt]] a jiných druhů [[Ptáci|pták]]ů, vyvolávané [[bakterie|bakterií]] ''[[Riemerella anatipestifer]]''. Vyskytuje se ve formě akutní nebo chronické [[septikémie]], charakterizované [[fibrin]]ózní [[Osrdečník|perikarditidou]], perihepatitidou (zánět jaterního pouzdra), [[zánět]]em vzdušných vaků, kaseózní (sýrovitou) salpingitidou (zánět vejcovodu) a [[meningitida|meningitidou]]. Ekonomické ztráty způsobuje v důsledku zvýšené [[mortalita|mortality]], poklesu hmotnostních přírůstků a konfiskací drůbeže na porážce. V chovech kachen s perzistující [[Infekční onemocnění|infekcí]] může akutní forma nemoci probíhat až se 75% mortalitou.

[[Nemoc|Onemocnění]] bylo poprvé zjištěno v roce 1932 u bílých pekingských kachen v [[Long Island]]u ([[Spojené státy americké|USA]]) a nazváno „new duck disease“.<ref name="Hendrickson">Hendrickson, J.M. a K.F. Hilbert (1932). Cornell Vet. 22: 239-252</ref> O 6 let později byla podobná nemoc popsána u komerčních kachen v [[Illinois]] pod názvem „duck septicemia“.<ref>Graham, R. et al. (1938). Cornell Vet. 28: 1-8</ref> Na základě srovnávacích [[patologie|patologických]] studií navrhli Dougherty et al. (1955) její označení jako „infekční serozitida“.<ref>Dougherty, E. et al. (1955). Am. J. Pathol. 31: 475-480</ref> Vzhledem k podobnosti makroskopických změn s jinými infekcemi doporučil Leibovitz (1972) označovat nemoc vyvolávanou ''Riemerella anatipestifer'' jako „''Riemerella anatipestifer'' infection“.<ref>Leibovitz, L. (1972). Avian Dis. 16: 836-851</ref>

Příčinná bakterie byla izolována a charakterizována Hendricksonem a Hilbertem (1932) jako ''Pfeifferella anatipestifer''.<ref name="Hendrickson" /> Bruner a Fabricant (1954) porovnali její vlastnosti s vlastnostmi bakterií [[rod (biologie)|rod]]ů ''[[Brucella]]'', ''[[Pasteurella]]'', ''[[Moraxella]]'', ''[[Actinobacillus]]'' a ''[[Haemophilus]]'' a zjistili její větší příbuznost s rodem ''Moraxella'' spp. Navrhli proto změnu názvu na ''Moraxella anatipestifer''.<ref>Bruner, D.W. a J. Fabricant. (1954). Cornell Vet. 44: 461-464</ref> V Bergeyově manuálu (7. až 9. edice z let 1957-1984) byl původce serozitidy kachen označován jako ''Pasteurella anatipestifer''. Na základě dalších [[fenotyp]]ických studií a [[molekulární biologie|molekulárně biologických]] analýz navrhli Segers et al. (1993) vytvoření samostatného rodu ''Riemerella'' a původce označovat jako ''Riemerella anatipestifer''.

''Riemerella anatipestifer'' je [[gramnegativní]], nepohyblivá a [[fermentace|nefermentující]] [[tyčinky (bakterie)|tyčinka]], široká 0,2-0,4 &nbsp;µm a dlouhá 1-5 &nbsp;µm. Je opouzdřená, [[spory]] netvoří. V zorném poli se vyskytuje jednotlivě, v párech nebo občas v krátkých řetízcích. Při barvení podle Wrighta se hodně buněk barví bipolárně.

Bakterie roste v mikroaerobním prostředí (5-10 % CO2) na krevním, čokoládovém nebo tryptózo-[[sója|sójovém]][[agar]]u s přídavkem 0,05 % kvasničného extraktu a 5 % novorozeneckého [[tele]]cího [[sérum|séra]]. Po 24hodinové inkubaci při 37 °C na krevním nebo čokoládovém agaru vznikají kolonie velikosti 1-2 1–2&nbsp;mm v průměru, které jsou [[konvexní]], průhledné, lesklé a zapáchající po [[máslo|másle]]. Některé kmeny rostou na pevných půdách v hlenovitých koloniích.

Zdrojem infekce je především [[latence|latentně]] infikovaná dospělá chovná drůbež. K přenosu dochází horizontálně přímým kontaktem mezi zvířaty (pravděpodobně [[respirace|respirační]] cestou), poraněnou kůži, zejména na chodidlech, nebo nepřímo kontaminovanou pitnou vodou, podestýlkou či jinými živými ([[členovci]]) či neživými vektory. Nález ''R. anatipestifer'' v husích vejcích dovoluje předpokládat i vertikální přenos. Vznik a průběh onemocnění závisejí na počtu a [[virulence|virulenci]] přijatých bakterií, na způsobu infekce a na věku hostitele.

Při perakutním průběhu (zpravidla kachňata do 2. týdne věku) se pozorují rychlé úhyny během 24 hodin. Při akutním průběhu se zjišťuje otupělost, respirační příznaky (kašel a kýchání, séromukózní výtok z nosu a očí, [[sinusitida]]), [[konjunktivitida]], nazelenalý průjem. Kromě příznaků poškození [[Centrální nervová soustava|CNS]] ([[tremor]] hlavy a krku, plovací pohyby končetin při poloze na zádech) se mohou vyskytovat i pohybové poruchy, způsobené exsudativním zánětem kloubů. Zvířata hynou v [[kóma|kómatu]]tu. Při subakutním až chronickém průběhu dochází k [[dehydratace|dehydrataci]], vyhublosti a poruchám růstu.

[[rekonvalescence|Rekonvalescentní]] kachňata získávají [[Rezistence|rezistenci]] k následné infekci. Toho se využívá při aktivní [[imunizace|imunizací]] chovných kachen, které pak předávají transovariálně [[imunitní systém ptáků|protilátky]] na svoje potomstvo. Pasivní chráněnost kachňat trvá asi 2 týdny.