John Stuart Mill: Porovnání verzí

[[Soubor:JohnStuartMill.JPG|thumb|John Stuart Mill]]'''John Stuart Mill''' ([[20. květen|20. května]] [[1806]], [[Londýn]], [[Spojené království|Velká Británie]] – [[8. květen|8. května]] [[1873]], [[Avignon]], [[Francie]]) byl [[Anglie|anglický]] [[filosof]], [[Empirismus|empirik]], [[politická ekonomie|politický ekonom]] a [[Liberalismus|liberální]] politik.

Jeho otcem byl [[Jeremy Bentham|benthamovský]] utilitarista a klasický ekonom [[James Mill]]. Ten kladl velký důraz na vzdělání. Již od tří let byl John Stuart Mill vzděláván v [[Řečtina|řečtině]], v sedmi letech četl [[Homér]]a, [[Platon]]a a [[Thúkydidés|Thúkydida]]. K tomu se začal učit [[Latina|latinsky]] a základům [[Matematika|matematiky]] a [[Přírodní vědy|přírodních věd]]. V pozdějším věku ho otec zasvětil do filosofie, logiky a [[ekonomie]]. Ve dvanácti letech s otcem pracoval na edici pětisvazkového Benthamova díla. Následkem se v patnácti letech psychicky zhroutil. Po návratu z léčení na jihu Francie založil diskuzní klub ''Utilitarien Society''. Jeho přetrvávající duševní problémy mu nedovolili dokončit studium práv.<ref name="vales">VALEŠ, Lukáš. ''Dějiny politických teorií''. Plzeň: Aleš Čeněk, 270 s.</ref>

V letech 1827 až 1857 byl zaměstnán jako úředník [[Východoindická společnost|Východoindické společnosti]]. Skrze toto zaměstnání se stal nezávislým na svém otci. Začal se věnovat [[Poezie|poezii]] a stýkání s přáteli.<ref name="vales" /> Význam v jeho přerodu od rozumového utilitarismu k zapojení citů měla jeho budoucí žena Harriet Taylorová, se kterou se seznámil roku 1830, vzal si ji ale až roku 1851 po smrti jejího prvního manžela Johna Taylora. Na základě jejich korespondence lze předpokládat, že měla na Millovo myšlení nemalý vliv.<ref>viz Hayek, F. A. (ed.): ''John Stuart Mill and Harriet Taylor: Their Correspondence and Subsequent Marriage''. Chicago: University of Chicago Press, 1951. 320 pp.</ref>

Posledních třicet let svého života věnoval psaní politických, ekonomický a filosofických textů na bázi [[Sociální liberalismus|sociálního liberalismu]].<ref name="vales" /> Ačkoli Mill v mnohém zachovával a rozvíjel tehdejší konvenční ekonomické uvažování, mnohé jeho myšlenky byly poměrně originální: přimlouval se za redistribuci bohatství státem, ovšem s minimem byrokracie – formou nepodmíněného příjmu všem občanům. Namísto myšlenky trvalého [[hospodářský růst|hospodářského růstu]] předkládal myšlenku růstu stacionárního. Nadto zpochybňoval soukromé vlastnictví přírodních zdrojů a byl propagátorem [[družstevnictví]] – v roce 1852 se zasadil o přijetí prvního britského družstevního zákona, jenž v upravené podobě stále platí.<ref>[[Naďa Johanisová|Johanisová, Naďa]]: [http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/john-stuart-mill-druzstevni-kapitalismus-a-konec-ekonomickeho-rustu John Stuart Mill: družstevní kapitalismus a konec ekonomického růstu] - profil J. S. Milla v časopise [[Sedmá generace]] 6/2008</ref>

Po osamostatnění se, se začal věnovat studiu nových filosofických směrů v podobě [[Utopický socialismus|utopického socialismu]] a [[Pozitivismus|pozitivismu]]. Svůj utilitarismus tím proměnil na sociální liberalismus. Současně odmítl benthamovskou [[Dedukce|dedukci]] a za základ poznání označil [[Indukce|indukci]]. To popsal ve svém prvním díle ''Systém deduktivní a induktivní logiky'' (1843), ve kterém zrelativizoval poznání. Ve svém dalším díle ''[[Principy politické ekonomie]]'' (1848) reagoval na ekonomii [[Adam Smith|Adama Smithe]]. Mill označil práci za zboží, a nikoliv vlastnictví, jak to činil Smith. Současně poukázal na to, že svobodný trh obohacuje jen část společnosti. Mill tím považoval za nutné ohlížet se na sociální situaci dělníků. Obě jeho díla sloužila jako učebnice na univerzitách.<ref name="vales" />

Roku 1859 napsal své nejznámější dílo esej ''O svobodě'', ve kterém hájil liberální (negativní) pojetí [[Svoboda|svobody]], které považoval za nejvyšší hodnotu člověka. Tedy svobody od státu a donucování. Věřil, že míra svobody je relativní a lze se v ní zdokonalovat. Dále zde rozvíjel svobodu slova a shromažďování, a také [[individualismus]]. Současně však klade důraz na hodnotu [[Altruismus|altruismu]]. Každý jedinec má dle Milla právo na svobodu slova a shromažďování, a to i když se ve svém postoji mýlí, což umožňuje jeho pojetí pravdy, kterou chápe jako relativní. V otázce odpovědnosti tvrdil, že člověk není odpovědný společnosti ve svých výlučných záležitostech, ale je odpovědný v otázkách společenských. Podstatu změny ke svobodné společnosti neviděl ve změně politické vlády, ale v kulturním povznesení společnosti samotné.<ref>MILL, John Stuart. ''O svobodě''. Praha: Ottovo nakladatelství, 1913, 206 s.</ref> Při psaní eseje mu byli inspirací [[Johann Wolfgang von Goethe]] a [[Wilhelm von Humboldt]].<ref name="vales" />

V tomto díle popsal svou ideální podobu politického systému. Tvořil ho v kontextu [[Politický systém Spojeného království|britského politického systému]] [[19. století]]. Za základ považoval [[Pluralismus|pluralitní]] [[Zastupitelská demokracie|zastupitelskou demokracii]], ve které budou zastoupeny všechny společenské segmenty, a to díky všeobecnému [[Volební právo|volebnímu právu]] se zmnoženým a veřejným hlasováním. Dle Milla by měl mít možnost volit si zástupce každý občan, který splní čtyři podmínky, za prvé je svéprávný, za druhé má ukončené základní vzdělání, za třetí platí [[Daň|přímé daně]] a za čtvrté nepobírá farní podporu. Mill věřil, že volit mohou jen lidé s alespoň minimální mírou vzdělání, lidé, kteří se přímo podílejí na státním rozpočtu a kteří nežijí z veřejných dávek, ale vydělávají si v zaměstnání. Zmnožené hlasovací právo pojal ve smyslu udělení dvou hlasů pro absolventy univerzit, jelikož se obával, že by vzdělanostní elity byly utlačovány méně vzdělanými masami. Veřejné hlasování prosazoval kvůli transparentnosti voleb.<ref name="uvahy">MILL, John Stuart. ''Úvahy o vládě ústavní''. Praha: Svoboda, 1992, 239 s.</ref>

Za ideální volební systém považoval návrh předložený poslancem [[Thomas Hare|Thomasem Harem]], který představil možnost, ve které ve [[Většinový volební systém|většinovém systému]] občané vybírají kandidáty z libovolných obvodů tak, aby měli v Parlamentu zástupce svých názorů a nejen svého obvodu. Současně zastával myšlenku pouze jedné komory Parlamentu, a to dolní komory, tedy shromáždění. Horní komora, v podobě senátu voleného z politických a vzdělanostních elit, dle něj může být užitečná jen ve [[Federace|federacích]], kde slouží jako rovný zástupce zemí.<ref name="uvahy" />

Roku 1859 vydal ''Myšlenky o parlamentní reformě''. Mezi jeho další díla patří ''Esej o poddanství žen'' (1869), ve kterém upozorňuje na nerovné postavení žen a podporuje jejich emancipaci, či ''Tři eseje o náboženství'' (1874). Roku 1873 vydal svou autobiografii. Jeho posledním, a nedokončením dílem byla kniha ''Kapitoly o socialismu'', ve které varoval před nebezpečím státního dirigismu a [[Intervencionismus|intervencionismu]], a také před [[Plánovaná ekonomika|plánovaným hospodářstvím]]. Za to si vysloužil kritiku od [[Karl Marx|Karla Marxe]].<ref name="vales" />