Linduška lesní: Porovnání verzí

U lindušky lesní se rozlišují 3 poddruhy. Celou Evropu a západní Sibiř obývá linduška lesní evropská (''Anthus trivialis trivialis''), další 2 poddruhy žijí ve střední Asii jižně po Afghánistán.<ref name="hudecakol">{{citace monografie|příjmení=Hudec|jméno=K. a kol.|titul=Fauna ČR. Ptáci 3|rok=2005|vydavatel=Academia|místo=Praha|isbn=80-200-1113-7}}</ref>

* Délka těla: 16 &nbsp;cm

* Rozpětí křídel: 25-27 25–27&nbsp;cm

* Hmotnost: 24 g

Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě [[pohlaví]] jsou zbarvena stejně. Od velice podobné [[linduška luční|lindušky luční]] se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem.<ref name="svensson">{{citace monografie|příjmení=Svensson|jméno=L. a kol.|titul=Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu|vydání=2.|vydavatel=Ševčík|místo=Praha|rok=2012|isbn=978-80-7291-224-7}}</ref>

Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom.<ref name="hudecakol" /><ref name="svensson" />

Má evropsko-turkestánský typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk.<ref name="atlasmigrace">{{citace monografie|příjmení=Cepák|jméno=J. a kol.|titul=Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky|vydavatel=Aventinum|rok=2008|místo=Praha|isbn=978-80-86858-87-6}}</ref> Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky.<ref name="hudecakol" /> Evropská populace je odhadována na 27-42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.<ref>{{Citace elektronické monografie|vydavatel=BirdLife International|titul=Tree Pipit Anthus trivialis|url=http://www.birdlife.org/datazone/speciesfactsheet.php?id=8446|datum citace=2013-03-04}}</ref>

Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.<ref name="hudecakol" />

Hnízdí ve světlých [[les]]ích, na jejich okrajích, mýtinách, pasekách, v polních lesících i v otevřené krajině s rozptýlenými stromy a keři.<ref name="svensson" />

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště se jako první vracejí víceletí samci, následovaní víceletými samicemi a jednoročními samci. Samci vykazují značnou míru věrnosti k hnízdišti; podle studií se do stejného teritoria vrací 70-79 % samců, přičemž ostatní hnízdí ve vzdálenosti do 1300 m. Hnízdo staví samotná samice dobře skryté na zemi, často na svahu, u drnu apod. Postaveno je ze suchých trav, mechu, kořínků a listí a vystláno jemným rostlinným materiálem. Hnízdí většinou 2x, vzácně i 3x ročně od [[květen|května]] do [[červenec|července]]. Úplná snůška čítá nejčastěji 5, řídčeji 4 nebo 6 variabilně zbarvených, tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,4 x 15,4 &nbsp;mm. Inkubační doba trvá 12-14 dnů, sedí samotná samice. O mláďata, která hnízdo opouštějí ve věku 10-12 dnů, pečují oba rodiče. Pohlavně dospívají kolem 1. roku života.<ref name="hudecakol" />

Z 52 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena ze 73 % hnízd, zbylých 27 % bylo zničeno. Hnízdní parazitismus ze strany kukačky obecné byl v Evropě z 380 snůšek zaznamenán u 7,5 % hnízd, z 52 československých hnízd pak ve 2 hnízdech.<ref name="hudecakol" />

V potravě převládá hmyz, hlavně motýli a dvoukřídlí, a dále jiní bezobratlí, včetně pavouků a drobných měkkýšů. Na jaře a na podzim jsou v potravě zastoupena také semena a plody rostlin. Potravu hledá na zemi nebo v nízké vegetaci, někdy též na stromech (na rozdíl od podobné lindušky luční).<ref name="hudecakol" />