Alej: Porovnání verzí

[[Soubor:Czechia%2C_Jicin%2C_Wallenstein%27s_alley, Jicin, Wallenstein's alley.jpg|thumb|[[Valdštejnova alej]] u [[Jičín]]a]]

Původ slova se datuje do poloviny čtrnáctého a začátek patnáctého století. Pochází z francouzského ''allee'', slova označující průchod, procházení v závětří, pravděpodobně odvozeno z latinského ''allārī, allātus, afferrī'', přicházet, dopravit se. Jindy je slovo popisováno jako odvozené od francouzského slova ''aller'' (''ambulare'' z lat. – procházet se). Námitkou je, že při odvození z latinského ''ambulāre'' chodit, se nabízí vážné fonetické problémy, protože u ''„m“'' a ''„b“'' by za normálních okolností nedošlo k jejich ztrátě. <ref>[http://dictionary.reference.com/browse/alley Původ slova]</ref>

Barokní aleje jsou zcela přímočaré, liniové, uměle vytvořené útvary a jeden z hlavních nosných prvků komponované barokní krajiny. barokní aleje tvořily stromy stejného stáří, stejného druhu, stejně velké a tvarované koruny a jednotně v pravidelných odstupech, tak aby byla dokonale uplatněna symetrie, periodicita a homogenita. K dokonalosti alejí byly koruny upravovány řezem. V době absolutismu aleje vedly mnoho kilometrů podél cest, často v přímce, k zámkům, venkovským sídlům nebo loveckým revírům aristokracie jako výraz moci, estetického názoru, potřeby reprezentovat se a pro orientaci v krajině. Aleje byly výrazem doby. Je uváděno, že i „církevní krajinářství“ spoluvytvářelo barokní krajinu alejemi zvýrazňujícími poutní místa, křížové cesty a podobně. <ref name="Borsky">{{Citace elektronické monografie

V období baroka se také zvyšuje výstavba císařských silnic a v souvislosti s ní je státem podporován rozvoj alejí. Nařízením císařovny [[Marie Terezie]] z roku 1752, kterým se ukládá povinnost sázet stromy podél všech nových silnic. Dnešní stav mnoha těchto alejí je neuspokojivý především z památkářského hlediska a z hlediska bezpečnosti jako výsledek jejich nedostatečné údržby a péče. Nedostatek péče a úpadek alejí je znát během 1. a 2. světové války a v druhé polovině minulého století. Jen zřídka došlo k jejich obnově, a pokud ano, ne vždy úspěšnou dosadbou (např. Jičín – Libosad), nebo celkovou obnovou (např.část aleje ve Veltrusech). <ref name="Borsky" />

Z hlediska prostorové­ho uspořádání lze rozlišit<br />

Z hlediska jejich uplatnění lze rozlišit stromořadí<br />

* krajinná, ve volné krajině

Aleje použité jako významný motiv příjezdu k určitému zdůrazňovanému místu by neměly být nepřiměřeně dlouhé, neboť se místo dojmu vznešenosti dochází k únavě diváka. Význam aleje často zvýrazní pravidelný řez dřevin.

Perspektivní linie, vyjadřu­jící v prostoru sbíhavost k tzv. styčnému bodu, mohou být buď totožné s obrysem předmětu (linie terénu, domu, okraje cest, břehy potoka a řeky). Linie mohou být také pouhou a pomyslnou spojkou vrcholů stromů, jak je tomu například u alejí. Oko je při posu­zování obrazu (partie) těmito liniemi silně přitahováno a vedeno na ta místa, kde se linie vzájemně vyrovnávají. Proto jsou průsečíky linií body zvláštního zájmu (zaostření) a jako takové musí být umístěny v zajímavé části obrazu. Když není zájmová oblast dosti zajímavá, musí být její zajímavost zvýšena vhodným doplňkem, například. zajímavým stromem, dominantou, nebo solitérou, květinami nebo uměleckým výtvorem. Pokud linie působí příliš jednotvárně, lze přerušit fádní linii probírkou (vytvořit rytmus) nebo linii přerušit předsazením výrazného stromu, jehož vrchol ji převýší. Jinou možností je vysadit nižší dřeviny jako porost pod horizontální linií a dát linii pohyb.<ref name="J" group="L">{{Citace monografie

Opakování , pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota únavná, vedoucí ke stereotypu. Proto je vhodné pravidelný rytmus aleje ozvláštnit. Jednou z cest jsou rostliny, které se liší ve struktuře. Textura je natolik jemný prvek, že může být použit na řadu zahradních úprav, aniž by zničil jednotu vyjádření. V souladu s kontrastem v dalších vlastnostech použitých rostlin lze rytmus stejných dřevin v pravidelných rozestupech povýšit na plynulý sled. Takto lze například v logickém rytmu použít výsady různě vysokých stromů podobných tvarem, stavbou koruny, ale odlišných například strukturou olistění. V sadovnictví tak lze použít k harmonizaci výsadby sestavu prvků, které mají sice některé vlastnosti viditelně odlišné, ale podobné,nebo příbuzné alespoň v jiných charakteristikách.<ref name="J" group="L"/>

V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější pokud, můžeme změny plynule pozorovat. Jakkoliv mohou být v okolí sledu i jiné zajímavé obrazy nesmějí porušovat souvislost sledu a rytmus pohybu.<ref name="J" group="L"/> Limitujícím prvkem který výrazně ovlivní působení aleje je její velikost.

U kompozice , jakou je alej jsou linie zcela zřejmé, jednotnost prvku zřetelná a čitelnost díla snadná. Jednoduchá čitelnost úpravného díla vyvolává obvykle v jednoduchém pozorovateli velmi pozitivní emoce. Pozitivní emoce jsou cílem tvorby.

''„Zdá se bylo stejně velice módní v tomto století zatracovat aleje, jako je bylo v minulém století módní vysazovat je. Jenže u alejí panuje tak malé pochopení pravidel estetiky, že většina lidí myslí, že to ospravedlní vyslovení názoru, který je v každém případě, jenom pouhým názorem:" Líbí se mi alej, " nebo, " Nenávidím alej ", takže si beru za své, analyzovat tuto pochvalu nebo odpor.''

Z nepříznivých vegetačních podmínek často alejové dřeviny musí čelit suchu, žáru, neprovzdušněné a často znehodnocené chudé půdě, obyčejně s vyšší hodnotou pH. Aleje také poškozuje zasolení a jiné škodlivé látky v půdě, znečištěné ovzduší (exhaláty, výfukové plyny, prachové částice). Poškození dřevin v aleji městské zástavby však může být rovněž vyvoláno i [[Poškození rostlin psí močí|agresivním působením psí moči]]. Těmito vlivy oslabené stromy jsou více napadány škůdci i chorobami. Přímé umělé osvětlení, nebo blízkost tepelného zdroje rovněž narušuje biorytmus dřevin a může způsobit další poškození. Čet­né jsou i mechanická poškození vlivem stavební činnosti, provozu vozidel, vandalismus.

[[Soubor:Allée de Neptune et de Bacchus - Versailles - P1180592.JPG|thumb|Zapojené stříhané stromy v aleji, vysazené blízko sebe, působí spíše jako živý plot. ]]

Průměrná nejmenší šířka chodníku v stromořadí ze stromů malých korun je odbornou literaturou doporučena 4 m (v řid­ší zástavbě 3,5 m, ve vyšší souvislé zástavbě 4,5—55–5 m). Vzdálenost nejbližšího stromu od rohu ulice a od vjezdu k budovám má být nejméně 2,5 m, od osvětlovacího stožáru 4 m a od oken domů 5 m. Od inženýrských sítí se musí dodr­žovat tyto vzdálenosti: kanalizace 1,5 m, teplovody a plynovody 2 m, vodovodní potrubí a elektrické kabely 1 m. Od obrubníku vozovky nebo chodníku mají být stromy vysázeny ve vzdálenosti 1 m. Další omezení mohou být dána zvýšeným provozem objemnějšími dopravními prostředky (svoz odpadu) a nové technologie stavby a údržby chodníků.

Výška kmene stromu u komunikací by měla být nejméně 3 m, raději však více, vzhledem k četnosti údržby a růstu dřeviny. Vzdálenost stromů v řadě je doporučena 8—158–15 m a podle potřeby a podle moderních názorů není nutné dodržet stejné vzdálenosti. V minulosti (do 1/2 20.stol) byla naopak preferována zcela stejná vzdálenost. Někdy je vysazováno stromořadí pouze na jedné straně ulice (ne na severní).

Stanoviště alejových stromů v blízkosti frekventovaných komunikací bývá méně příznivé než v jejich při­rozeném prostředí, což může ovlivnit i nevhodná volba dřevin. U dopravních komunikací je třeba provádět alespoň jarní udržovací řez dřevin, nebo kontrola. Okrasné dřeviny je třeba pravidelně kontrolovat zejména pro nebezpečí škody na životě a majetku pádem suchých nebo abiotickými vlivy odlomených částí koruny. Pravidelně jednou za deset let je vhodné provádět zmlazovací řez dřevin. Důležité pro údržbu aleje, bezpečnost a nákladovost, je především zvolit vhodný druh a kultivar dřeviny. Vhodným řezem špatně zvolených dřevin je každoroční řez „na babku“. Rostlinný materiál pro výsadbu alejí musí být určitým způsobem odborně připraven už ve školce a zapěstován pro svůj specifický účel.

Lepší podmínky mají stromy ve volných pruzích na okraji chod­níků vyvýšených nad úroveň terénu a osázeny pokryvný­mi dřevinami až středně vysokými keři. Méně vhodná je výsadba dřevin do neprodyšně pokryté plochy. V tomto případě je třeba aby dostatečně velké plo­chy kolem stromů (aspoň 3 m²) tvořil volný povrch vhodně chráněný např mřížemi. Pro lepší provzdušnění a zálivku jsou obvykle používány děrované plastové drenážní trubky. V případě nedostatečného provzdušnění půdy hrozí nejen úhyn, ale i pád stromu.

*''Tilia cordata'' Mill. - [[lípa srdčitá]], vhodná pro aleje ve volné krajině a ozdobné aleje

Význam alejí se odvíjí od alejí jako stanoviště živočišných druhů v městské aglomeraci a v jinak nehostinném prostředí zemědělské krajiny. Aleje, zvláště s keřovým podrostem mohou být do jisté míry biokoridorem umožňujícím pohyb živočišných a některých rostlinných druhů mezi stanovišti. Zvláštní situace vzniká u alejí v rozpadu, které současně vyžadují sanaci, nebo zásah proti šíření chorob a škůdců. Lze zde uplatnit § 5 o obecné ochraně rostlin a živočichů, kde se v odst. 1 uvádí, že „Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny“, nebo pokud je lokalita zařazena mezi Evropsky významné lokality. Rozpadající se mrtvé stromy pak mohou z výše uvedených důvodů být hodnotným stanovištěm. Vlivy vyvolané navrhovaným postupem obnovy aleje je pak třeba hodnotit podle § 45i. <ref name="Borsky" />

U stromů s výskytem chráněného hmyzu je třeba respektovat opatření, jako např.: Nesmí dojít k zásahu do dutin ve stromech. Ořez větví je nutné omezit pouze na část nad cestou. Do větví nad polem, které neohrožují provoz na cestě, nesmí být zasahováno. <ref name="Borsky" />