Standardní model: Porovnání verzí

'''Standardní model''', přesněji '''Standardní model [[fyzika částic|částicové fyziky]]''' nebo '''Standardní model částic a interakcí''' je teorie, která popisuje [[silná interakce|silnou]], [[slabá interakce|slabou]] a [[elektromagnetická interakce|elektromagnetickou]] [[základní interakce|interakci]] a [[elementární částice]], které tvoří veškerou [[hmota|hmotu]]. Byla zformulována v letech 1970 až 1973. Jedná se o [[kvantová teorie pole|kvantovou teorii pole]], jež je konzistentní jak s [[kvantová mechanika|kvantovou mechanikou]] tak i se [[speciální teorie relativity|speciální teorií relativity]]. Standardní model byl v roce 2004 nejobecnějším výsledkem dosavadního fyzikálního výzkumu a lze jej shrnout do jediné věty:<ref name="bajer">{{Citace monografie

''Veškerá známá hmota ve [[vesmír]]u se skládá ze šesti druhů [[kvark]]ů a šesti druhů [[lepton]]ů a všechny jevy, které ve vesmíru pozorujeme, dovedeme vysvětlit pomocí čtyř druhů interakcí.'' <ref name="bajer" /><ref group="pozn.">Přesně řečeno, standardní model zahrnuje pouze 3 interakce, založené na kalibračních polích, tedy elektromagnetickou, silnou a slabou interakci. Gravitační interakce, stejně jako její hypotetická intermediální částice [[graviton]], stojí mimo vlastní standardní model.</ref>

Dodnes jsou výsledky téměř všech pozorování i experimentů zkoumajících interakce popsané standardním modelem v souladu s předpoklady a odvozenými důsledky této teorie. Standardní model je schopen adekvátního popisu, často však není schopen vysvětlit podstatu těchto jevů. Také téměř všechny případy pozorovaných částic lze popsat částicemi standardního modelu nebo jejich vázanými stavy. Poslední experimentálně neprokázanou částicí standardního modelu je [[Higgsův boson]].{{#tag:ref|Na konferenci ICHEP2012 v australském [[Melbourne]] 4. července 2012 byl na základě dat z experimentů [[ATLAS]] a [[CMS]] v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERN]]u oznámen objev nového [[boson]]u, jehož vlastnosti jsou konsistentní s Higgsovým bosonem.<ref name="CERN">{{Citace elektronické monografie

První krok ke standardnímu modelu byl roku 1960, kdy [[Sheldon Glashow]] zjistil jak zkombinovat [[Elektromagnetická síla|elektromagnetickou interakci]] se [[Slabá interakce|slabou interakcí]]. V roce 1967 [[Steven Weinberg]] a [[Abdus Salam]] začlenili [[Higgsův boson|Higgsovy částice]] do Glashowy teorie [[Elektroslabá interakce|elektroslabé interakce]].<br />

Standardní model není [[teorie všeho|kompletní teorií všech základních interakcí]], zejména protože nepopisuje [[gravitace|gravitaci]]. Součástí standardního modelu jsou teorie [[elektroslabá interakce|elektroslabé interakce]] (včetně Higgsova mechanismu [[spontánní narušení symetrie|spontánního narušení symetrie]]) a teorie [[silná interakce|silné interakce]], obě založené na teorii [[kalibrační invariance|kalibračního]] pole. [[Supersymetrie|Supersymetrické teorie]], [[teorie velkého sjednocení]], teorie pole vysvětlujícího hmotnosti [[neutrino|neutrin]] nebo pole projevujícího se jako [[temná energie]] jsou již mimo rámec standardního modelu.

Kvantová teorie rozlišuje dva druhy [[elementární částice|elementárních částic]]: [[fermion]]y a [[boson]]y. [[Fermion]]y mají poločíselný [[spin]] a podléhají [[Pauliho vylučovací princip|Pauliho vylučovacímu principu]] a [[Fermi-Diracova statistika|Fermi-Diracově statistice]]. [[Boson]]y mají celočíselný spin a výše uvedenému principu nepodléhají, podléhají [[Bose-Einsteinova statistika|Bose-Einsteinově statistice]].